Wikipedie

Rosnatka okrouhlolistá

Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) je masožravá rostlina z čeledi rosnatkovité, rostoucí nejčastěji v rašeliništích, mokřadech a močálech. Patří k nejběžnějším druhům rosnatek – je rozšířená v celé severní Evropě, na Sibiři, v severní Americe, Japonsku a na Nové Guineji. V roce 1992 se stala německou Rostlinou roku.

Jak číst taxoboxRosnatka okrouhlolistá
alternativní popis obrázku chybí
Rosnatka okrouhlolistá
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleďrosnatkovité (Droseraceae)
Rodrosnatka (Drosera)
Binomické jméno
Drosera rotundifolia
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

editovat

Rosnatka okrouhlolistá je charakteristická jasně červenou barvou, na kterou v kombinaci s lepkavou nasládlou látkou vábí drobný hmyz, jenž jí slouží za potravu. V pozdním létě kvete růžově až bíle. Květy se nacházejí poměrně vysoko nad listy. Květy v rámci květenství rozkvétají po jednom, a to sice za slunných dnů při minimální teplotě 25–30 °C. Kvetení trvá jen několik hodin.[2] Celé květenství se natáčí v závislosti na poloze slunce na obloze. Semena jsou černá, 1–1,5 mm dlouhá. Rosnatky jsou víceleté a mohou se dožívat i více než 50 let.

V zimním období rosnatka okrouhlolistá vytváří tzv. hibernaculum – těsně sdružené listy blízko při zemi, což jí umožňuje přestát chladné počasí.

Rosnatka okrouhlolistá se vzácně kříží s rosnatkou anglickou (Drosera anglica) za vzniku křížence rosnatky obvejčité (Drosera x obovata).

Masožravost

editovat
 
Rosnatka okrouhlolistá se zbytky motýla

Rosnatka okrouhlolistá se živí hmyzem jejž přitahuje svou jasně červenou barvou a lepkavými kapkami obsahujícími sladkou látku, jež pokrývají listy. Masožravý způsob obživy rosnatka vyvinula v důsledku nedostatku živin v kyselých biotopech kde roste. K rozpuštění polapeného hmyzu přilepeného k výrůstkům na listech používá enzymy a z jeho těla tak získává dusičnany a jiné výživné látky.

Rozšíření

editovat
 
Mapa rozšíření (červeně - hojná; růžově = rozptýlená)

V severní Americe roste ve všech částech Kanady kromě kanadských prérií a tundry; vyskytuje se na jižní Aljašce, na severozápadním pobřeží Tichého oceánu a podél Appalačského pohoří dále na jih až do států Georgie a Louisiana.

Roste ve velké části Evropy včetně Britských ostrovů, ve Francii, zemích Beneluxu, Německu, Dánsku, Švýcarsku, Česku, Polsku, Bělorusku, Pobaltí, Švédsku a Finsku, dále v severním Španělsku, Rumunsku, na Islandu a v jižních částech Norska a Grónska. Řídce se vyskytuje v Rakousku, Maďarsku a v některých dalších balkánských zemích.

V Asii roste na Sibiři a v Japonsku, v částech Turecka, v oblasti Kavkazu, na poloostrově Kamčatka, v Jižní Koreji a na Nové Guineji.

Rozšíření v Česku

editovat

Rosnatka okrouhlolistá se vyskytuje v rašeliništích. Například kolem rybníka Velké Dářko (několik kusů), v Radostínském rašeliništi na Vysočině, v Jeseníkách (např. u Velkého mechového jezírka), Orlických a Jizerských horách a v Krkonoších, ale také v oblastech trvale zamokřených, například na Třeboňsku, nebo v Polabí.[3] Lokalitu spojenou těsně s veřejným koupalištěm poblíž Veselí nad Lužnicí popisuje darwiniana.cz: rosnatka se vyskytovala na písčitých zónách až k okraji vodní nádrže a „… rekreanti měli své deky doslova na rosnatkách a kolem nich…“, s tím že občasný sešlap rosnatce plně vyhovuje.[4] Tuto informaci potvrzují i zkušenosti odborných pracovníků z NP Šumava.

Použití

editovat

Vzácně se pěstuje ve sbírkách, zejména mezi milovníky masožravých rostlin.

Od dávných dob byla považována za léčivou rostlinu. Byla známa pod latinským názvem Rorella nebo Ros solis („rosa slunečná").[5] Jejím propagátorem byl na přelomu 13. a 14. století lékař a alchymista Arnald z Villanovy; rosnatka tvořila složku jeho „zlaté vody" (Aqua auri), kterou doporučoval jako univerzální lék téměř proti všem nemocem.[6]

Do jednoho z českých vydání Mattioliho herbáře byl zařazen český překlad latinského pojednání jistého alchymisty, ve kterém se rosnatce přisuzovala řada zázračných vlastností. Kdo ji nosí při sobě, je chráněn před očarováním a kouzly i před posedlostí zlým duchem, neboť tato bylina „odnímá ďáblu jeho moc".[7]

Později se užití rosnatky začalo omezovat hlavně na nemoci dýchacích cest, především na kašel všeho druhu (s výjimkou tuberkulózy).[8][9] Přispívá k navlhčování sliznice průdušek, a tím i k odlupování a rozpouštění hlenu. Dochází tak k jeho snadnějšímu vykašlávání a k odlehčení od namáhavého kašle. Má také účinek močopudný, který se však dostavuje za cenu podráždění močových cest; při větších dávkách může dojít i k poškození ledvin.[10] Lidově se užívá při nemocech stáří, hlavně při arterioskleróze a cukrovce.[11]

Používanou částí rostliny je nať (Herba droserae nebo historicky Herba rorellae, Herba roris solis)[5][6] Někteří autoři doporučují nálev (10 g na čtvrt litru vařící vody),[12] jiní spíše odvar (0,5–4 g, vařit asi 10 minut).[13][6] Proti černému kašli byl oblíben i lihový výtažek: 20 g sušené natě se nechá 3 dny extrahovat ve 150 g čistého lihu, užívá se třikrát denně 10 kapek s vodou.[12][11]

Rosnatka není bylinou zcela neškodnou. Bylo prokázáno, že u ovcí vyvolává kašel a chudokrevnost.[14] Dávkování rosnatky musí být spíše nižší a neměla by se užívat dlouhodobě.[6] Nesmí být podávána malým dětem ani těhotným nebo kojícím ženám;[8] může poškodit osoby, které mají nízký krevní tlak nebo trpí tuberkulózou. Dlouhodobé užívání vyvolává stavy podobné nachlazeni, zejména bolesti kloubů a ve svalech.[15][9]

Nať rosnatky obsahuje červené barvivo, které bylo dříve využíváno v cukrářství.[5]

Někdo si najednou nějak vymyslil, nebo někde objevil, že je dobrá proti arterioskleróze a vysokému tlaku. Stanislav Petlach ji již v roce 1924 zkoumal farmakologicky a byl k jejímu léčebnému efektu velmi skeptický,[pozn. 1] kdežto jinak a jindy dosti kritický Jiří Štefl ji ještě v roce 1941 v předpise na thé proti arterioskleróze uvádí a chválí.[pozn. 2] Mezi dvěma válkami byla divoce sbírána, ba přímo rvána na svých nalezištích. Vyráběly se z ní čaje, tinktury, sirupy a jiná léčiva. Lidé byli droserou posedlí, považovali ji za zázračný lék proti „skleróze" a „vysokému tlaku". Poptávka po ní byla i z ciziny. Pokusy s umělým pěstováním úplně selhaly. Snad se podaří tuto zajímavou rostlinku našim ochranářům přece jen zachránit, aby přežila rok 2000. Rozhodně, když budete jíst méně mastného, uděláte pro oddálení své arteriosklerózy víc, než když vypijete litry odvaru z této nyní vzácné a chráněné rostliny.

Vladimír Vondráček[16]

Pěstování

editovat

Rosnatku je nejlépe pěstovat ve vlhkém až trvale mokrém, kyselém, lehkém humózním substrátu, chudém na živiny (směs rašeliny a písku). Můžeme použít jako podklad (pod rašelinu) i písek. Speciální trik – pěstujete-li rosnatku v rašeliníku, je třeba rašeliník s rosnatkou čas od času stlačovat, aby rašeliník rosnatku nepřerůstal, neutlačoval. Rosnatka nesnáší stín, pěstujeme ji na plném slunci.

K zálivce se doporučuje používat vodu mírně kyselou, chudou na živiny (dešťovou), nebo destilovanou vodu. V krajním případě můžeme použít vodu převařenou a okyselenou rašelinou (i když tak odstraníme chlor, pravděpodobně stejně bude přesto obsahovat vápník a množství živin).

Místo rosnatky okrouhlolisté se proto doporučuje pěstovat rosnatku kapskou.[17]

Množení – listovými řízky, dělením trsů, nebo semeny.

Při pěstování trpí houbovými chorobami. Rostliny v rašeliništích a bažinkách na skalce mohou ohrozit bezobratlí (např. hmyz, plži).[4]

Galerie

editovat
  •  
    Rosnatka okrouhlolistá obklopená mechem
  •  
    Rosnatka okrouhlolistá
  •  
    Rosnatka okrouhlolistá na tlející kládě (Oregon)
  •  
    Detail listu
  •  
    Rosnatka okrouhlolistá
  •  
    Rosnatka okrouhlolistá na Rokytecké slati

Poznámky

editovat
  1. ↑ PhMr. et MUDr. Stanislav Petlach (1889–1961) byl v roce 1924 asistentem Farmakologického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. V témže roce o rosnatce napsal: „není možno se důvodně domnívati, že by drosera měla nějaký vliv na odstranění změn ve stěnách cév, jež označujeme co arteriosclerosu" (časopis Praktický lékař, ročník 4, číslo 3, vydáno 1. 3. 1924, str. 80).
  2. ↑ MUDr. Jiří Štefl (1904–1961) byl od roku 1929 asistentem Farmakologického ústavu Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně, po druhé světové válce byl jmenován profesorem farmakologie a stal se přednostou tohoto ústavu. V roce 1941 publikoval knihu Farmakotherapie praktického lékaře, v níž o droseře pojednává na s. 108.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Drosera rotundifolia na anglické Wikipedii.

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. ↑ BARANYAI, B.; JOOSTEN, H. Biology, ecology, use, conservation and cultivation of round-leaved sundew (Drosera rotundifolia L.): a review. Mires and Peat. 2016-09-09, čís. 18, s. 1–28. Dostupné online [cit. 2022-07-03]. ISSN 1819-754X. DOI 10.19189/MaP.2015.OMB.212. 
  3. ↑ SOURAL, Petr. Rosnatka okrouhlolistá [online]. Naturfoto.cz ©, 2002-2006 [cit. 2009-06-02]. Dostupné online. popis rosnatky na http://www.naturfoto.cz/rosnatka-okrouhlolista-fotografie-1936.html
  4. ↑ a b Drosera rotundifolia L. - Darwiniana - Velký atlas masožravých rostlin: [online]. © 1996 - 2009 Darwiniana, 1996-2009 [cit. 2009-06-02]. Dostupné online.  obsáhlý a odborný článek o rosnatce okrouhlolisté na http://www.darwiniana.cz/vamr/?page=rostlina&id=92
  5. ↑ a b c DOMIN, Karel. Rosička okrouhlolistá (Drosera rotundifolia L.), naše nejhledanější léčivá rostlina. Věstník ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. 20. 11. 1923, roč. 5, čís. 11, s. 321–359. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d KRESÁNEK, Jaroslav, a kol. Atlas liečivých rastlín a lesných plodov. 1. vyd. Martin: Vydavatel'stvo Osveta, n.p., 1977. 766 s. Kapitola Rosička okrúhlolistá, s. 520–521. (slovensky) 
  7. ↑ MATHIOLI, Petr Ondřej. Herbář, neboli, Bylinář: dílo veškeré lékařské přírodní vědy. Svazek III. Olomouc: Dobra & Fontána, 2000. 833-1267 s. ISBN 80-86179-49-4. Kapitola ROSA SLUNEČNÁ. ROSIČKA, s. 1098–1101, citováno ze s. 1101. >
  8. ↑ a b JANČA, Jiří; ZENTRICH, Josef Antonín. Herbář léčivých rostlin. 1. vyd. Díl 6. Praha: Eminent, 1998. 279 s. ISBN 80-85876-45-0. Kapitola Rosnatka, s. 200–203. 
  9. ↑ a b STACH, Zdeněk. Důležité naše i cizí jedovaté a léčivé rostliny se zřetelem k jejich významu, pěstování a sběru. Praha: Ministerstvo zemědělství, 1938. 300 s. Kapitola Drosera rotundifolia L., s. 248–249. 
  10. ↑ NAVOROB, X. Rosička okrouhlolistá. Přírodní lékař, časopis věnovaný přirozenému způsobu života a přírodnímu léčení vůbec. 1. 9. 1925, roč. 30, čís. 9, s. 159–160. Dostupné online. 
  11. ↑ a b KORBELÁŘ, Jaroslav. Naše rostliny v lékařství. 2., rozš. a přeprac. vyd. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1968. 478 s. Kapitola Rosnatka, s. 358–359. 
  12. ↑ a b HRUŠKA, Blahoslav. Jak se léčit rostlinami. 3., uprav. vyd. Praha: Volvox Globator, 1996. 470 s. ISBN 80-7207-027-4. Kapitola Rosnatka okrouhlolistá, s. 343–345. 
  13. ↑ URBAN, Jaroslav František. Léčivé rostliny. 2., rozš. a opr. vyd. Milotice nad Bečvou: Milotický hospodář, 1922 /?/. 87 s. Kapitola Rosnatka okrouhlolistá, s. 65–66. Vydáno pod pseudonymem Jaroslav Vřeskovický. 
  14. ↑ JIRÁSEK, Václav; ZADINA, Rudolf; BLAŽEK, Zdeněk. Naše jedovaté rostliny. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 384 s. S. 311. 
  15. ↑ THURZOVÁ, Ľudmila, et al. Malý atlas liečivých rastlín. 8. vyd. Martin: Osveta, 1984. 448 s. Kapitola Rosička okrúhlolistá, s. 228–229. (slovensky) 
  16. ↑ VONDRÁČEK, Vladimír. Konec vzpomínání: 1938-1945. 1. vyd. Praha: Avicenum, zdravotnické nakladatelství, n. p., 1988. 326 s. S. 146–147. 
  17. ↑ Kapky rosy, které udusí hmyz. Představujeme masožravou rosnatku - iDNES.cz: [online]. iDnes.cz, 14. září 2008 1:00 [cit. 2009-06-02]. Dostupné online.  popis pěstování rosnatek

Literatura

editovat
  • MINAŘÍK, Jan. Farmakognosie. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1979. 383 s. Stať Herba droserae, s. 150. 
  • PŘÍHODA, Antonín. Léčivé rostliny. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1973. 184 s. Kapitola Rosnatka okrouhlolistá, s. 91–94. 
  • RADA, Karel. Léčivé čaje. 1. vyd. Martin: Osveta, 1969. 270 s. Stať Herba droserae, s. 76–77. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rosnatka_okrouhlolistá&oldid=23444033“