Krypton

Krypton
84	Kr
	36
	↓ Periodická tabulka ↓
	Krypton
Obecné
Název, značka, číslo	Krypton, Kr, 36
Cizojazyčné názvy	lat. Krypton
Skupina, perioda, blok	18. skupina, 4. perioda, blok p
Chemická skupina	Vzácné plyny
Koncentrace v zemské kůře	0,0001 až 0,0002 ppm
Koncentrace v mořské vodě	0,0025 mg/l
Vzhled	Bezbarvý plyn
Identifikace
Registrační číslo CAS	7439-90-9
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost	83,798
Atomový poloměr	189 pm
Kovalentní poloměr	116 pm
Van der Waalsův poloměr	202 pm
Elektronová konfigurace	[Ar] 3d10 4s2 4p6
Oxidační čísla	II
Elektronegativita (Paulingova stupnice)	3,0
Ionizační energie
První	1350,8 KJ/mol
Druhá	2350,4 KJ/mol
Třetí	3565 KJ/mol
Látkové vlastnosti
Krystalografická soustava	Krychlová, plošně centrovaná
Molární objem	27,99×10−6 m3/mol
Mechanické vlastnosti
Hustota	3,749 kg/m3
Skupenství	Plynné
Tlak syté páry	100 Pa při 74K
Rychlost zvuku	220 m/s
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost	9,43×10−3 W⋅m−1⋅K−1
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání	−157,36 °C (115,79 K)
Teplota varu	−153,22 °C (119,93 K)
Skupenské teplo tání	1,64 KJ/mol
Skupenské teplo varu	9,08 KJ/mol
Měrná tepelná kapacita	20,786 Jmol−1K−1
Elektromagnetické vlastnosti
Magnetické chování	Diamagnetický
Bezpečnost
	; GHS04; Varování
Izotopy
Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Krypton (chemická značka Kr, latinsky Krypton) je plynný chemický prvek, patřící mezi vzácné plyny.

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti

Fluorid kryptonatý

Bezbarvý plyn, bez chuti a zápachu, nereaktivní, téměř inertní. Chemické sloučeniny tvoří pouze vzácně s fluorem a kyslíkem, všechny jsou velmi nestálé a jsou mimořádně silnými oxidačními činidly. První připravenou sloučeninou byl fluorid kryptonatý, KrF_2, těkavá bezbarvá pevná látka.^[2]

Krypton se na rozdíl od lehčích vzácných plynů rozpouští dobře ve vodě a ještě lépe v nepolárních organických rozpouštědlech. Krypton je možno při velmi nízkých teplotách zachytit na aktivním uhlí.

Krypton se stejně jako ostatní vzácné plyny snadno ionizuje a v ionizovaném stavu září. Toho se využívá v osvětlovací technice. Světlo vzniklé výbojem v kryptonu má zelenavou až světle fialovou barvu, která zřeďováním kryptonu přechází až v bílou.

Historický vývoj

Poté, co William Ramsay objevil helium a spolu s lordem Rayleighem argon a správně oba plyny zařadil do periodické tabulky prvků, zůstalo mu volné místo před a za argonem. Podle těchto volných míst předpověděl William Ramsay v roce 1897 neon a krypton. Krypton byl objeven o rok později (tedy roku 1898) Williamem Ramsayem a Morrisem Traversem, kdy William Ramsay využil nové metody frakční destilace zkapalněného vzduchu a zároveň s kryptonem objevil i neon a xenon.

Prvek, který objevil první, pojmenoval skrytý – krypton. Poznal jej podle dvou čar v zelené a dvou čar ve žluté části spektra.

Výskyt a získávání

Krypton je přítomen v zemské atmosféře v koncentraci přibližně 0,0001 %. Je získáván frakční destilací zkapalněného vzduchu. Vzniká také jako jeden z produktů radioaktivního rozpadu uranu a lze jej nalézt v plynných produktech jaderných reaktorů. Další možností získání kryptonu je frakční adsorpce na aktivní uhlí za teplot kapalného vzduchu.

Využití

Kryptonová výbojka

Krypton má řadu izotopů, z nich šest je stabilních a další podléhají radioaktivní přeměně.^[3] Určení vzájemného poměru různých izotopů kryptonu může v určitých případech sloužit k datování stáří hornin nebo podzemních vod. Protože izotopy kryptonu vznikají i při výbuchu nukleárních bomb, výzkum zastoupení vybraných izotopů lze použít k posouzení velikosti depozice produktů jaderných zkoušek ve zkoumaných lokalitách.

V letech 1960–1983 sloužila vlnová délka emisní linie kryptonu k definici délkové jednotky metr v soustavě SI.

Krypton nachází uplatnění hlavně v osvětlovací technice, kde se ho využívá k plnění kryptonových žárovek a některých zářivek. Krypton se dá dále použít ve výbojkách, obloukových lampách a doutnavých trubicích. Světlo vzniklé výbojem v kryptonu má zelenavou až světle fialovou barvu, která se jeho ředěním v nádobě vytrácí a při velkém zředění začne vydávat bílé světlo.

Krypton se také spolu s některými dalšími inertními plyny používá pro plnění izolačních dvojskel.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Krypton. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
↑ GREENWOOD, N. N.; EARNSHAW, A. Chemie prvků. Sv. 2.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium, 1993. 793 s., 1 příl s. ISBN 8085427389, ISBN 9788085427387. S. 1118–1119.
↑ HÁLA, Jiří. Radioaktivní izotopy. 1. vyd. Tišnov: Sursum, 2013. 374 s. ISBN 978-80-7323-248-1. S. 144–149.

Literatura

Cotton F.A., Wilkinson J.: Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, Academia, Praha 1973
Holzbecher Z.: Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
Heinrich Remy: Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
N. N. Greenwood, A. Earnshaw: Chemie prvků 2. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu krypton na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo krypton ve Wikislovníku

[pubchem_cid_5416-1] Krypton. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)

[2] GREENWOOD, N. N.; EARNSHAW, A. Chemie prvků. Sv. 2.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium, 1993. 793 s., 1 příl s. ISBN 8085427389, ISBN 9788085427387. S. 1118–1119.

[:0-3] HÁLA, Jiří. Radioaktivní izotopy. 1. vyd. Tišnov: Sursum, 2013. 374 s. ISBN 978-80-7323-248-1. S. 144–149.

[1]

[2]

[3]