Jura

Geologická období (zjednodušeno)
počátek před dneškem a délka trvání v milionech let

eon	éra	perioda	p	d
fanerozoikum	kenozoikum	kvartér  (čtvrtohory)	3	3
		neogén	23	20
		paleogén	66	43
	mezozoikum  (druhohory)	křída	145	79
		jura	201	56
		trias	252	51
	paleozoikum  (prvohory)	perm	299	47
		karbon	359	60
		devon	419	60
		silur	444	24
		ordovik	485	42
		kambrium	539	54
proterozoikum (starohory)	neoproterozoikum	ediakara	635	96
		kryogén	720	85
		tonium	1000	280
	mezoproterozoikum		1600	600
	paleoproterozoikum		2500	900
archaikum (prahory)			4031	1531
hadaikum			4567	536

Jura je geologická perioda patřící do éry mezozoika. Její začátek je datován přibližně před 200 miliony let, konec před 145 miliony let. Název je odvozen od pohoří Jura (Švýcarsko, Francie, autor Alexander von Humboldt, 1795). Jako samostatný útvar byl definován roku 1829 A. Boném. Fosilie jurského stáří objevovali četní sběratelé a vědci již na počátku 18. století, mezi nimi například i britská sběratelka a amatérská paleontoložka Mary Anningová. Juru charakterizuje druhá největší transgrese moře, které pokrývalo až 80 % dnešní známé souše. Moře pokrývalo západní část severní Ameriky, značnou část Asie, části Evropy, Afriky, Indie, západní část Austrálie.

Bližší dělení

Jurské břidlice kimeridžského stáří u Dorsetu

Jura se obecně dělí na spodní (200–175 mil. let), střední (175–160 mil. let) a svrchní (160–145 mil. let).

Německý geolog Leopold von Buch v roce 1839 zavedl dle převládající barvy hornin termíny „černá“, „hnědá“ a „bílá jura“. Albert Oppel pak jednotlivá oddělení nazval lias, dogger a malm. Tyto názvy byly odvozeny od označení hornin používaných dělníky v lomech v Anglii. Detailní členění jury s uvedením odpovídajících regionálních jednotek uvádí následující tabulka:

Epocha	Stupeň	Spodní hranice	Nový Zéland	Čína
svrchní	tithon	150,6 mil. let	puaro	penglaizhen
	kimmeridž	155,7 mil. let	ohan	suiningi
	oxford	161,2 mil. let	heter
střední	callov	164,7 mil. let	temaik	shaximio
	bathon	167,7 mil. let
	bajok	171,6 mil. let	urno	Xintiangou
	aalen	175,6 mil. let
spodní	toark	183 mil. let
	pliensbach	189,6 mil. let
	sinemur	196,5 mil. let	arataur
	hettang	199,6 mil. let

Život v juře

Fauna

Hojní byli prvoci (vůdčí Calpionella alpina ve svrchní juře), houby, koráli, vytvářející v teplých mořích rozsáhlé útesy, mechovky, měkkýši (Trigonia, Posidonia). Na vrcholu byl rozvoj hlavonožců, zejména charakteristických amonitů (vůdčí fosilie) a jejich příbuzných ze skupiny belemnitů.

Zkamenělina amonita

Objevují se také zástupci moderních skupin hmyzu, jako jsou blechy (rod Pseudopulex) a snad i klíšťata a vši. Úspěšnou skupinou členovců jsou pavouci, známí z fosilního záznamu z tohoto období.

Častější jsou kostnaté ryby (Teleostei), známy jsou již pravé žáby. Největší rybou vůbec mohl být rod Leedsichthys, žijící ve střední juře. Existovali již také savci, z nichž někteří byli potravní oportunisté (a živili se také masem dinosauřích zdechlin). Poprvé se objevují také praví krokodýli, obývající nejen sladké, ale i mořské vody. Známé jsou nálezy primitivních želv s tělem již částečně pokrytým krunýřem, pokračuje vývoj drobných savců, kteří se již pomalu začínají rozrůzňovat a specializovat. Teplá moře obývají žraloci a rejnoci ve formách velmi podobných současným. Tomuto období však stále dominují zejména plazi. Vody obývají různé druhy ichtyosaurů (ryboještěři, např. lokalita Holzmaden v SRN) a dravých dlouhokrkých plesiosaurů. Objevují se první formy savcům podobných plazů a následně i pravých savců, jako byl rod Megazostrodon z jižní Afriky. V mořích žily obří kostnaté ryby (jako byl rod Leedsichthys), velcí draví pliosauři a další predátoři, jednalo se tedy o značně nebezpečné ekosystémy. V období rané jury obývali velcí mořští plazi také paleo-polární oblasti na území dnešní východní Sibiře.

Na souši již bezkonkurenčně dominují různé skupiny dravých i býložravých neptačích dinosaurů (včetně obřích sauropodů, z nichž největší byl možná rod Amphicoelias) a ve vzduchu ptakoještěři (Pterosauria - např. Pterodactylus, Dimorphodon ad.). Jsou známy také nálezy prvních "praptáků" (rod Archaeopteryx, objevený u Solnhofenu v Bavorsku). V Číně žil ještě o 10 milionů let dříve opeřený troodontid rodu Anchiornis (asi před 160 miliony let). Dinosauří megafauna byla v tomto období diverzifikovaná, druhově bohatá a rozšířená po pevninách celého světa, a to prakticky na území všech dnešních kontinentů. Také na území současné České republiky žili v období jurské periody dinosauři, jak ukazuje objev tzv. Moravské tetanury, představované jediným fosilním zubem, identifikovaným roku 2014 (ale objeveným již mnohem dříve) v lokalitě Švédské šance u Brna.

Mezi nejproslulejší naleziště pravěkého života z období svrchní jury patří severoamerické geologické souvrství Morrison, ze kterého jsou známé již desítky druhů dinosaurů. Mezi nimi jsou obří sauropodi, stegosauři, ornitopodi nebo také velcí teropodi (jako byl rod Allosaurus).

Flóra

Jura je vrcholným obdobím rostlin mezofytika. Lze rozlišit dvě provincie, indoevropskou, charakteristickou tropickým a subtropickým vlhkým klimatem a sibiřskou, odpovídající dnešnímu mírnému pásmu (s uhelnými pánvemi známými z Aljašky a Grónska). Převládají cykasovité rostliny (Zamites, Nilssonia), benetitové (Bennettitales), různé druhy ginkgovitých a jehličnanů. Objevují se první krytosemenné rostliny.

Zkamenělé listy jinanu

Klima bylo v tomto období velmi teplé, například v časovém rozmezí před asi 185 až 180 miliony let dosahovaly teploty v tropickém pásmu v průměru asi 22 až 32 °C.

Tektonika

Na přelomu triasu a jury dochází k tektonicky nevýraznému vrásnění starokimerské fáze. Během jury začíná rozpad Gondwany na jednotlivé světadíly, podél oceánického hřbetu se rozevírá Atlantský oceán, vzniká Indický oceán, odděluje se Madagaskar od Afriky. Významným tektonickým prvkem je vrásnění mladokimerské fáze na konci jury. Dochází k regresi moře, vrásnění předznamenává vznik pásma pacifických pohoří. V sev. Americe, kde je označováno jako nevadské vrásnění, je spojeno se vznikem obrovských granitových batolitů (svrchní jura-spodní křída), četný vulkanismus produkuje lávové příkrovy mocné až 6 km (USA, Kanada). Výlevy láv jsou známy i z formace Karroo v jižní Africe, v Antarktidě a na Kavkazu.

Jura v Evropě

Vydělují se tři oblasti:

• geosynklinální mediteránní na jihu Evropy, spojená s formováním alpsko-karpatského oblouku, zastoupená vápenci, rohovci a radiolarity
• epikontinentální oblast západní a střední Evropy s pánvemi anglo-pařížskou, akvitánskou, švábsko-franckou a rýnskou s pestrým horninovým složením (slepence, pískovce, břidlice, slíny, slínovce, vápence)

  

  Scéna ze svrchní jury severního Německa

• boreální oblast severu Evropy

Jura v Českém masívu

Denudanční zbytky stáří kelloway-kimeridž s bazálními klastiky (písky) a dolomitickými vápenci o mocnosti 50–80 m jsou známy podél lužického zlomu (Krásná Lípa). V Moravském krasu (Olomučany, Rudice, Babice) a okolí Brna (Hády, Stránská skála, Švédské šance) jsou horniny stáří kelloway-oxford zastoupeny bazálními slepenci, písky a jíly v nadloží s vápenci (největší mocnost 134 známa z vrtu Slatina 1). Největší rozsah má jura v podloží neogénu čelní hlubiny a flyšového pásma. Lias-dogger jsou zastoupeny diváckými vrstvami (lokálně s uhelnou sedimentací), s transgresí moře v kelloway-oxfordu, která trvala do tithónu, jsou spojeny vápence hrušovanské, novosedelské, pasohlávské, dále nikolčické vrstvy, mušovské souvrství, kurdějovské vápence a kobylské vápence s dolomity.

Jura v jednotkách Západních Karpat na území ČR

• ždánická jednotka – klentnické vrstvy malmu tvoří výrazný morfologický prvek – vápencová bradla Pavlovských vrchů, ernstbrunnský vápenec pak Svatý Kopeček u Mikulova
• slezská jednotka – štramberský vápenec tvořící bradlo Kotouč u Štramberka je významnou světovou paleontologickou lokalitou, bylo tam popsáno přes 600 druhů zkamenělin a představuje nejsvrchnější stupeň tithon. Jedná se o tektonickou trosku bez podloží obklopenou křídou, proto zde není definován globální stratotyp.

Ložiska surovin

Významná jsou předevšímm ložiska černého uhlí. V severní Americe v kontinentální molase podél Skalnatých hor, v Asii čeljabinská, irkutská, turgajská pánev, ložiska v Číně, v Rakousku ložisko Gresten, pánev Mecsek v Maďarsku. Na sedimenty plošiny Colorado jsou vázána ložiska uranu. V Mexickém zálivu jsou významná ložiska evaporitů a důležité jsou solné pně, které tvoří struktury vhodné pro ložiska ropy. Tzv. „lotrinská mineta“ ve Francii je zdrojem oolitických rud železa. V Maďarsku na ložisku Urkút se těží rudy manganu. Méně významná jsou ložiska bauxitu v Uzbekistánu a Řecku.

Související články

• Geologický čas

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jura na Wikimedia Commons
• Stratigrafická tabulka - formát PDF
• Článek o jurské periodě na webu Darwin´s Door (anglicky)

Mezozoikum
Předchůdce: trias	200 Ma–145 Ma Jura	Nástupce: křída

Autoritní data	NKC: ph117939 PSH: 4622 BNF: cb11958273k (data) GND: 4162930-9 LCCN: sh98002342, sh85054096 NDL: 00575130 NLI: 987007563602905171