Vlastimil Ježek: spolehlivou knihovnu Internet nenahradí

Národní knihovna poskytuje ve svých prostorách již téměř rok svým čtenářům WiFi připojení zdarma. Kolik čtenářů tuto službu pravidelně využívá a jaké jsou technické parametry této služby?

Pro registrované čtenáře máme zřízeno sedm přístupových míst pro WiFi připojení. Maximální teoretická rychlost připojení je 11,7 Mbit/s, reálně dosahovaná rychlost závisí na počtu současně pracujících uživatelů a jejich technickém vybavení. Dle dosavadních zkušeností je připojeno v každém přístupovém místě průměrně pět až osm uživatelů, takže při projektovaném počtu dvaceti připojených uspokojujeme jejich potřeby s rezervou. Žádná omezení na objem přenášených dat jsme nestanovili.

Vlastimil Ježek

Narodil se 24. července 1963 v Praze. Po maturitě na gymnáziu v Praze 8 pracoval rok jako stavební dělník, poté byl přijat ke studiu na ČVUT – fakultu stavební. Tu po třech dokončených semestrech opustil a stal se vychovatelem mentálně retardovaných dětí v Ústavu sociální péče v Praze 4. V roce 1985 byl přijat na filosofickou fakultu UK, obor čeština – dějepis. Studium ukončil SZZK v roce 1990.

V letech 1990 – 1993 pracoval postupně jako redaktor kulturní rubriky, redaktor a vedoucí vnitropolitické rubriky deníku Práce. V roce 1993 zvítězil ve výběrovém řízení a následujících šest let vedl v pozici generálního ředitele Český rozhlas.

V letech 1999 – 2004 působil jako šéfredaktor týdeníku Naše rodina a poradce pro firemní komunikaci. S kolegou ze studií divadelním kritikem Zdeňkem Tichým založil v roce 2002 produkční agenturu TICHÝ-JEŽEK. 15. září 2004 byl ministrem kultury Pavlem Dostálem jmenován ředitelem Národní knihovny České republiky.

Je autorem a spoluautorem řady knih i novinových článků (např. publikace Šest z šedesátých – Radioservis, Praha 2004; Říkali jí lvice – Primus, Praha 1996; Rok 1989 ve východní Evropě – Fortuna, Praha 1991; Kde domov můj: 72 let Československa – EKK, Praha 1990). V roce 1999 psal komentáře pro Rádio Svobodná Evropa, v roce 1992 se podílel na vzniku amatérského filmového dokumentu o válce v zemích bývalé Jugoslávie Vukovar: město nebo past? pro nadaci Four Oaks v New Yorku.

Je držitelem stříbrné Jánského plakety za dobrovolné dárcovství krve.

Mohou čtenáři využívat WiFi připojení k libovolným účelům, nebo je služba technicky omezena na určité druhy služeb Internetu?

K libovolným účelům připojení využívat nelze. WiFi je připojeno na zcela samostatném lokálním segmentu sítě, který nemůže přistupovat přímo ke službám vnitřní sítě. Může se pouze připojovat (přes dynamický NAT) do Internetu s přechodem přes firewall. To je rovněž jediný omezující prvek této služby. Pro práci na Internetu uživatelé žádná omezení přístupu nemají.

Jaké máte s WiFi připojením zkušenosti a ohlasy? Doporučili byste tuto možnost dalším knihovnám?

„Jde jednoznačně o novou kvalitu poskytovaných služeb a je možné ji doporučit i jiným knihovnám. Je však třeba předem řádně zvážit rozsah a kapacitu připojení ve vztahu k počtu míst ve studovnách. Zájem na některých místech převažuje nabídku (ve Všeobecné studovně) a při nedostatku studijních míst zejména ve špičkách musíme zajistit studijní místa primárně pro uživatele, kteří studují dokumenty expedované ze skladišť.
Specifickým problémem je zvýšená hladina hluku (zejména v „tichých“ studovnách) – negativně vnímaným zvukem může pro některé uživatele být i „klapot“ klávesnice, který je už dnes poměrně častým předmětem sváru mezi jednotlivými uživateli (o hlasových výstupech z přenosných PC i dalších technických zařízeních ani nemluvě). Všechna pravidla je nutné předem zakotvit v knihovním řádu i návazných řádech jednotlivých studoven.“

Co vás k poskytování této služby vlastně přimělo?

Národní knihovna pečlivě sleduje trendy v poskytování služeb v knihovnách. Pokud je to právně, finančně i technicky možné a nová služba není v rozporu se statutárním posláním Národní knihovny, snažíme se ji zavést. Poskytování WiFi je jednoznačným trendem – samozřejmě nejen v knihovnách.

V čem spatřujete výhody a naopak nevýhody poskytování bezdrátového Internetu ve veřejné knihovně?

Poskytování WiFi přináší Národní knihovně jednoznačně více výhod než nevýhod. Není nutné provozovat a udržovat tak vysoký počet uživatelských stanic zapojených do pevné sítě. Pevné připojení zůstává pouze na místech, kde jsou zpřístupňovány služby s vyššími nároky na bezpečnost provozu nebo kapacitu spojení. Nevýhodou může být potřeba dostatečné kapacity a výstupy silové sítě v uživatelských prostorách, protože při dlouhodobém využívání přenosných PC uživatelé běžně využívají elektřinu knihovny. I to je nutné předem zohlednit při stanovování podmínek pro poskytování těchto služeb. Obecně vyžadujeme po uživatelích, aby měli vlastní zdroj pro využívání svých technických zařízení, a pokud potřebují využít silovou síť, musí požádat službu.

Došlo během roku provozu k nějakému pokusu o zneužití WiFi připojení (např. průnik do vnitřní sítě, přenos příliš velkého objemu dat, zneužití pro komerční účely apod.)?

K průniku do vnitřní sítě nedošlo (principiálně ani dojít nemohlo), nezaznamenali jsme ani pokus o zneužití připojení.

Internet bývá někdy označován za nástupce knihoven, jako agregátor informací, pro které si dříve lidé chodili mj. právě do knihoven. Nahradí podle Vás jednou Internet a vyhledávače knihovníky?

Internet a vyhledávače představují jinou dimenzi agregace informací než knihovny. Pokud jde o vyhledávání a zpřístupnění informací, představují vyhledávače a další internetové služby pro knihovny bezpochyby konkurenci i určitou hrozbu. Čím méně flexibilní budou knihovny a knihovníci v oblasti nabídky snadného, uživatelsky vlídného vyhledávání informací a jejich agregace včetně napojeni na primární dokumenty, tím bude jejich ohrožení v této oblasti větší. Knihovny jsou ale nezastupitelné jako spolehlivý zdroj informací. Za dlouhou dobu své existence nahromadily velké množství klasických dokumentů, které jsou zde spolehlivě uloženy a ochraňovány pro budoucnost a jsou popsány způsobem, který umožňuje (např. ve srovnání s Googlem) velmi přesné vyhledáni těchto dokumentů, což platí nejen pro klasické dokumenty, ale i pro dokumenty elektronické. Knihovny dnes hrají klíčovou roli při budováni tzv. trusted repositories, což jsou velmi složité, mezinárodně certifikované systémy zaručující spolehlivou ochranu a zpřístupnění elektronických dokumentů i v budoucnosti. Nejde jen o jejich spolehlivé fyzické uložení a zálohování, ale i o problematiku migrace, emulace apod. V této oblasti se i velcí agregátoři informací spoléhají na knihovny, např. vydavatelé jako Elsevier a Springer ukládají své informace pro budoucnost i pro případ havárie v současnosti ve spolehlivém depozitáři nizozemské národní knihovny. Jinými slovy: informace uložené v knihovnách jsou a budou nezastupitelným a spolehlivým zdrojem informací pro Internet i vyhledávače.

Národní knihovna poskytuje službu Ptejte se knihovny, kde je možné pokládat širokou paletu otázek prostřednictvím webu či e-mailu. Kolik lidí měsíčně tuto službu využije?

Měsíční průměr od roku 2004 je 250 dotazů, letos v červnu zatím přišlo 196 dotazů. Pro podrobnější statistiku viz tabulku níže.

Dotazy lze také posílat na adresu služby jednotlivých knihoven, vždy ve tvaru ptejteseknihovny@...... (např. [email protected]), počet takto přímo zaslaných dotazů však není centrálně evidovaný.
Archív dotazů (výběr) je dostupný v rámci stránky služby.

Jak se díváte na ambice Googlu digitalizovat velkou část fondu světových knihoven a zpřístupnit je na Internetu?

Jedná se o ambiciózní a zřejmě perspektivní projekt. U nás prozatím podobné aktivity narážejí na to, ze čeština není světovým (a tudíž dobře „prodejným“) jazykem, i na neochotu vydavatelů spolupracovat se subjekty, které by měly zájem rozvinout podobné aktivity i v Česku. Samozřejmě vše komplikuje nedořešená oblast autorských práv.

Sdružení francouzských vydavatelů Google za jeho nápad žaluje pro porušení autorských práv. Měla by se podle Vás autorská práva na literární díla vztahovat i na jejich případný převod do digitální podoby a následné zveřejnění? Je to svým způsobem i pokus je zpřístupnit lidem, kteří by se s nimi jinak nemuseli nikdy seznámit…

Autorská práva nelze bez velkého rizika obcházet u dokumentů v klasické ani digitální podobě. Na druhé straně je pravda, že digitalizace a snadný přistup k digitálním dokumentům (ať již digitalizovaným nebo publikovaným v digitální podobě) otevírají přístup k těmto dokumentům i lidem, kteří by se k nim jinak nedostali. A právě zde zřejmě leží klíč k řešení problému s autorskými právy. Pokud bude uživatelská obec dostatečně rozsáhlá, aby i při nízkých poplatcích přijatelných pro jednotlivé uživatele byl jejich součet natolik vysoký, že bude impulsem pro změnu postoje držitelů autorských práv. Cesta asi nevede přes pokusy o průlom autorských práv na jedné straně a přes žaloby a soudy na straně druhé. Lepší variantou je jednání všech zúčastněných stran doplněné dobrou propagací společně (!) nabízených služeb.

Jak Vy osobně využíváte Internet (pracovně i soukromě)? Které jeho služby nejvíce využíváte (e-mail, www, icq, přenos souborů apod.)?

Internet používám denně, e-mailová pošta je určitě na prvním místě. U ostatních služeb neumím určit, kterou používám více než jinou – záleží vždy na tom, co potřebuji využít.

Dáváte přednost čtení z papíru, nebo z elektronických zařízení (monitor, kapesní počítač)?

" Určitě čtení z papíru, což ale neznamená, že čtení z monitoru nepoužívám – možná dokonce (paradoxně) v poslední době čtu z monitoru více. Číst přímo z elektronických zařízení naskenované knihy, časopisy nebo noviny ale rozhodně nehodlám."

Které internetové zdroje informací pro práci i osobní účely nejčastěji využíváte?

Ty, které zrovna potřebuji. Teď zrovna Google-Earth, abych se přesvědčil, že hotel, kam se chystáme na dovolenou, vypadá ze satelitního pohledu stejně klidně jako na prospektech.