křik

křik (Tschechisch)

Substantiv, m

	Singular	Plural
Nominativ	křik	křiky
Genitiv	křiku	křiků
Dativ	křiku	křikům
Akkusativ	křik	křiky
Vokativ	křiku	křiky
Lokativ	křiku	křicích
Instrumental	křikem	křiky

Aussprache:

IPA: [kr̝̊ɪk]

Hörbeispiele:  křik ^(Info)

Bedeutungen:

[1] weithin hörbare, durchdringende akustische Äußerung von Mensch oder Tier; Geschrei, Gebrüll

Synonyme:

[1] jek, jekot, křičení, řev, volání, vřískot

Gegenwörter:

[1] šepot, šeptání

Beispiele:

[1] „Skřípění brzd, děsivá rána, křik lidí a pak zlověstné ticho.“

Ein Quietschen der Bremsen, ein schrecklicher Knall, ein Geschrei von Menschen und dann eine unheilvolle Stille.

Wortfamilie:

křičet, křiklavý, křikloun, pokřik, vykřičník, výkřik

Übersetzungen

 [1] weithin hörbare, durchdringende akustische Äußerung von Mensch oder Tier

Deutsch: Geschrei n, Gebrüll n Englisch: cry → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[*] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „křik“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „křik“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „křik“

[1] Internetový slovník současné češtiny - Lingea s.r.o.: „křik“

Quellen: