pobouření

čeština

výslovnost

• IPA: [pɔbɔʊ̯r̝ɛɲiː]

dělení

• po-bou-ře-ní

podstatné jméno

• rod střední

význam

1. vzedmutí velmi silného veřejného, kolektivního hněvu, nesouhlasu, odmítnutí apod.
   • Vlastností všech extremistických organizací je nenávist ke kompromisu, a proto násilné akce směřovaly ponejvíce proti stoupencům polsko-ukrajinského sblížení na obou stranách. Takové spektakulární atentáty obvykle provokují ústřední moc k „utažení šroubů“, což zas vyvolává žádoucí pobouření mezi masami a vhání je do náruče teroristů.

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	pobouření	pobouření
genitiv	pobouření	pobouření
dativ	pobouření	pobouřením
akuzativ	pobouření	pobouření
vokativ	pobouření	pobouření
lokál	pobouření	pobouřeních
instrumentál	pobouřením	pobouřeními

překlady

1. okamžitý kolektivní negativní cit

   • angličtina: outrage, exasperation, outcry
   • němčina: Empörung ž
   • řečtina: εξόργιση ž

synonyma

1. skandál, rozhořčení, indignace, pohoršení

související

• pobouřit
• vzbouření
• pobuřování
• pobuřovat
• bouře