Přeskočit na obsah

otrok

Z Wikislovníku

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [ˈʔɔtrɔk]

dělení

[editovat]
  • ot-rok

etymologie

[editovat]

Vzniklo jako složenina předpony ot- označující odloučení od něčeho a kořenu rok odvozeného od rek, varianty staročeského řéci, tj. říci.[1]

varianty

[editovat]

podstatné jméno

[editovat]
  • rod mužský životný

skloňování

[editovat]
pád \ číslo jednotné množné
nominativ otrok otroci
genitiv otroka otroků
dativ otroku / otrokovi otrokům
akuzativ otroka otroky
vokativ otroku otroci
lokál otroku / otrokovi otrocích
instrumentál otrokem otroky

význam

[editovat]
  1. osoba, která je zbavena svých práv a je považována za něčí majetek
    • Obchodování s otroky nebylo ve starověku ničím neobvyklým.
  2. (přeneseně) osoba, která na někom nebo na něčem silně závisí
    • Jsem otrokem svých vlastních představ.
  3. (zastarale) nedospělý mladík, chlapec[1]

překlady

[editovat]
  1. osoba zbavená svých práv
  2. osoba, která na něčem závisí

související

[editovat]

slovinština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [ɔˈtrɔ́k]

etymologie

[editovat]

Souvisí s ruským отрокjinoch, mladík.

podstatné jméno

[editovat]
  • rod mužský

význam

[editovat]
  1. dítě (něčí syn nebo dcera)

související

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. 1,0 1,1 MACHEK, Václav. Výklady slov. Naše řeč, 1951, roč. 35, čís. 7–8, s. 134. Dostupné online. ISSN 0027-8203.

externí odkazy

[editovat]
  • Článek Otrok ve Wikipedii