otročit

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔtrɔt͡ʃɪt]

dělení

• ot-ro-čit

sloveso

• nedokonavé
• intranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	otročím	otročíš	otročí	otročíme	otročíte	otročí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	otroč	otročme	otročte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	otročil	otročila	otročilo	otročili	otročily	otročila
trpné	otročen	otročena	otročeno	otročeni	otročeny	otročena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	otroče	otročíc	otročíce

význam

1. být otrokem
2. tvrdě pracovat v podřízeném postavení, obvykle ve stísněných podmínkách a za malou nebo žádnou odměnu

překlady

1. —
2. • angličtina: drudge

související

• otrok, otrokyně
• otrokář
• zotročit
• zotročovat