martwić

polština

výslovnost

• IPA: [ˈmar.tfit͡ɕ]
•  martwić^{? • info}

etymologie

Z předpokládaného praslovanského *mьrtviti, které odvozeno z adjektiva *mьrtvъ ― „mrtvý, umořený“. Srovnej např. české umrtvit nebo ruské мертвить.

sloveso

• nedokonavé
• tranzitivní

význam

1. soužit, trápit, sužovat, mořit

synonyma

1. trapić, starzać, gubić

související

• martwić się
• zmartwić
• zmartwiony
• martwienie