köra

švédština

výslovnost

• IPA: [˘çœːra],  köra^{? • info}
• 2. intonace

etymologie

Přes staronorské keyra z pragermánského *kaurijaną, *karjaną. Takto snad vzdáleně příbuzné s německým kehren podobného významu, dále jistě s anglickým cair nebo s dánským køre.

sloveso

časování

(i)	aktivum	pasivum
infinitiv	köra	köras
přítomnost	kör	körs, köres
préteritum	körde	kördes
supinum	kört	körts
rozkazovací zp.	kör	körs

příčestí

Číslo	singulár		plurál/ urč. tvar
Rod	společný	střední
přítomné	körande
trpné	körd	kört	körda

význam

1. řídit (auto)
2. odvézt, zavézt, dovézt (někoho někam)
3. najet