hantýrka
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ˈɦantiːrka]
dělení
[editovat]- han-týr-ka
etymologie
[editovat]Ze slova hantýrovat — „mluvit argotem“, pejorativně také „zacházet s něčím“. Toto sloveso je odvozeno z německého hantieren — „provozovat živnost, obchod“ a souvisí též se středohornoněmeckým hantierunge — „prodej a nákup, obchod“. Tyto výrazy, s odkazem na podomní obchodníky, pochází z francouzského hanter — „pocházet sem a tam“, jež je příbuzné i severskému heimta — „táhnout, dovést domů“; srovnej i německé Heim, domov.[1]
podstatné jméno
[editovat]- rod ženský
skloňování
[editovat]pád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | hantýrka | hantýrky |
genitiv | hantýrky | hantýrek |
dativ | hantýrce | hantýrkám |
akuzativ | hantýrku | hantýrky |
vokativ | hantýrko | hantýrky |
lokál | hantýrce | hantýrkách |
instrumentál | hantýrkou | hantýrkami |
význam
[editovat]- mluva zločinců, používající mj. přenášení slov k zastření významu[2]
- Český argot čerpal z bohaté studnice výrazů jazyka jidiš, cikánštiny a německé gaunerské hantýrky rotwelsch (kde má onu utajenost naznačovat ono welsch = „vlašsky“, ale konkrétně spíše „všelijak jinak než německy“).[3]
překlady
[editovat]synonyma
[editovat]související
[editovat]poznámky
[editovat]- Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2014-09-25]. Heslo hantýrka.
- ↑ KOPEČNÝ, František. K původu termínů slang, argot, hantýrka a žargón. Naše řeč, 1981, roč. 64, čís. 2, s. 76. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ OBERPFALCER, František. Zum Wortschatz des tschechischen Rotwelsch. Naše řeč, 1927, roč. 11, čís. 8, s. 176-185. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ Jan Chloupek: O sociální a územní rozrůzněnosti češtiny. In: Kultura českého jazyka: [sborník]. 1. vyd. Liberec: Severočeské nakladatelství, 1969. 157 s. Str. 68.
externí odkazy
[editovat]- Článek Hantýrka ve Wikipedii