Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Pravonín

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Verze z 25. 12. 2014, 21:00, kterou vytvořil Jan.Kamenicek (diskuse | příspěvky) (autor, typo)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Údaje o textu
Titulek: Pravonín
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 582. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Pravonín

Pravonín, far. ves v Čechách, hejtm. Ledeč, okr. Kralovice Dol., 107 d., 720 ob. č. (1890), starožitný kostel sv. Jana Křt. (ve XIV. st. far.), 2tř. šk., pš., synagoga a mlýn. Alod. statek (954.54 ha) se zámkem, dvorem, pilou a myslivnou drží od r. 1899 Grimm z Drážďan. P. náležel původně klášteru louňovickému, ale po válkách husitských dostal se Trčkům z Lípy, v XVI. a XVII. stol. náležel Kekulům ze Stradonic, načež se vlastníci rychle střídali, konečně r. 1800 držel Pravonín Kajetán Hrušovský z Hrušova, po roce Karel Perglar z Perglasu, od r. 1818 Jan Josef Pachta z Rajova, od r. 1836 baron de Fin, od r. 1843 Vojtěch Kulich a po něm jeho dědicové. Ve válce 30leté P. od Švédů vypálen a zpustošen (1645), tak že zůstal na dlouhou dobu pustinou.