Josef II.

Josef II.

Josef II. (13. března 1741, Vídeň – 20. února 1790, Vídeň) byl v letech 1765 až 1790 císař Svaté říše římské, v letech 1780 až 1790 král uherský a (nekorunovaný) král český a arcivévoda rakouský.

Výroky

• Zeměpanská moc obsahuje bez výjimky vše, co v církvi je ne z božského, nýbrž z lidského nálezku a ustanovení.
  (vládní norma z 19. prosince 1781)
• Říše, kterou spravuji, musí být spravována podle mých zásad; předsudky, fanatismus, stranictví a otroctví ducha musí být potlačeny a každý poddaný musí být dosazen k požívání občanských svobod.
  (v dopise hraběti Colloredovi, salcburskému arcibiskupovi)
• Bůh mne chraň před tím, myslet si, že je lhostejné, stanou-li se příslušníci státu protestanty, nebo zůstanou-li katolíky, a nadto lnou-li k bohoslužbám, které zdědili po otcích, nebo se jich aspoň účastní. Vše, co mám, dal bych za to, kdyby všichni protestanti států Vašich přistoupili ke katolictví. Slovo tolerance znamená mi jen tolik, že bych ve všech pouze pozemských věcech každému bez rozdílu náboženství svěřil úřad, dovolil mu, aby směl mít majetek, provozoval řemeslo a byl státním občanem, když by k tomu byl způsobilý a státu a jeho hospodářství užitečný.
  (v dopisu Marii Terezii o postoji k protestantům)
• Pro mne je tolerance čistě světskou záležitostí… Jsem připraven zaměstnat každého, ale každého, kdo pěstuje rolnictví nebo obchod, nebo usadit ve městě toho, kdo má příslušnou odbornost a přinese výhody či píli do mých zemí… Mou zásadou je úplná svoboda vyznání; potom bude jen jedno jediné náboženství, jež záleží v tom, aby všichni byli vychováváni ku prospěchu státního celku… Je-li opatřena služba státu, zákon přírody a společnosti, dostává-li se Nejvyšší bytosti úcty a modliteb, není důvodu, abyste se Vy, dočasní vládcové, míchali do jiných věcí. To je moje smýšlení; Vaše veličenstvo je zná; bojím se, že je nezměním nikdy.
  (v dopisu Marii Terezii o postoji k protestantům, 1777)
• Nebude-li této metody přijato, nezachrání se tím víc duší, spíš se ztratí mnohem více užitečných a potřebných těl. Neshoduje se s mými zásadami konat věci jen napolo; je třeba buď plné svobody kultu, nebo musíte ze všech svých zemí vyhnat všecky, kdo nevěří totéž co Vy a k vzývání stejného boha nepřijímají stejné normy jako Vy.
  (v dopisu Marii Terezii o postoji k protestantům)
• … vrchnosti ke svému bujnému životu a udržení svých, často koupených výhod nesnaží se rozmnožit své příjmy zaváděním průmyslu, ale sužováním a znepokojováním poddaných.
  (z cestovního deníku Josefa II., 1771)
• … tyto společnosti, ponechané bez náležitého dozoru, mohly by se zvrhnout do výstředností, nebezpečných pro náboženství, řád a mravy. Mně sice jejich tajemství nejsou známa, přece však vím, že skutečně udělaly leccos dobrého pro nejbližší, chudé a pro šíření vzdělanosti…
  (z patentu Josefa II. o svobodných zednářích, 1785)
• A tak byly mezi ministry pořádány hotové dražby na královské milosti, na zvýšení platů, na čestné tituly, postupy a řády. Každý z ministrů nutně potřeboval svých podřízených jednak k zvýšení své vážnosti a k vykonávání prací, jež pak vydával za své, jednak k vyhledávání malých a tajných intrik. Z toho pak vznikla úmyslný úskok na státní pokladnu; v tom byla příčina, že všechny úřady byly rozmnožovány, zřizována místa nových zbytečných prezidentů, neschopní lidé podržováni a povyšováni, a jim po bok ustaveni jiní, aby za ně pracovali…
  (z pamětního spisu Josefa II., 1771)

Ve výrocích

• Toleranční patent na nás působí jako pohřební kázání. Žijeme ve smutné době; jestliže se Bůh nad námi nesmiluje, co z nás bude? — biskup ze Szombathely (Kamenice) v Uhrách (v dopise biskupovi z Egeru)
• Pomíjivý je tento dům, ale Josefova sláva nepomine; dal nám toleranci – a ta dává nesmrtelnost.
  (děkovný oslavný nápis na měšťanském domě ve Vídni)
• Ach, zlaté časy, časy Josefovy… — Josef Dobrovský (ve stáří)
• Mocnář, jenž konec učinil pronásledování náboženskému a zrušil rabství, zasluhuje, aby zaujal místo v panteonu národním vedle nejlepších panovníků. — Arnošt Denis
• Jak toho času panovat počal, jak ale na jeho císařský trůn dosedl, tu hned potokové blaženosti téci počaly, neboť od roku 1781 každej tejden patenty a nový zemský nařízení pro všeobecný blaho od něj přicházely, nebo ještě mnoho k vykořenění a napravení zlých věcí měl. — Kronika Martina a Františka Nováka z Dřínova u Zlonic
• My chceme císaři pánu bejt vždy věrný, vydejte nám od Josefa patent z guberny, samým ryzým zlatem psanej, císař na něm podepsanej! Musí nám bejt vydanej! — Jan Antoš, zpěvohra o sedlskej rebelii, 1777
  (mezi poddanými se často šířily zvěsti, ostatně ne zcela neodůvodněné, že jim vrchnosti zatajují v jejich prospěch vydané patenty)
• Poddaný patřejí předně císaři a potom teprve hraběti a císař nedopustí, aby se s nimi tak zacházelo… Ví-li pak hraběcí správce, že též i jeho hrabě císařův poddaný jest? Ví-li pak, že můj otec větší cenu má než jeho hrabě? Můj otec pracuje a hrabě zahálí. K mrhání peněz není potřeba hraběte – to dovede leckterý mrcha člověk. A císař zahálku nenávidí, neboť on sám dnes i nocí jako císař pracuje. — Gottlieb Stephanie mladší: činohra Odběhlec z lásky synovské, překlad Karel Bulla (1785)
• … jaká radost u toho vesnického lidu byla, když jim po té neděli [1. listopadu 1789] žádný na robotu jeti a jíti neporoučel, nelze věřiti tomu, kdo jakživ roboty nezkusil. Mnozí na poděkování Pánu Bohu a za zdraví a šťastné panování monarchy našeho mše svaté dali sloužiti a jiné milosrdné skutky a almužny vykonávali. — František Jan Vavák, Pamětní zápisky (1789)
• Já a Jeho Veličenstvo jsme pevně rozhodnuti udělat konec mnohomluvnosti, jež se všude vetřelam vyhladit z kořene zdlouhavé vyřizování záležitostí a všechny přinutit k tomu, aby dané příkazy ihned vyřizovali.
• Buď vládcem občanům, ne otrokům!
  Svou moc si zbuduj v jejich srdcích jen!
  Ne strachem získávej si poslušnost,
  tu zajistí ti moudrost zákonů!
  Ať neposlušný ztrestá sebe sám!
  Krev prolít občanů se obávej!
  Jednou vzdás účet pánu vladařů,
  jenž svěřil v ruce tvé i tuto krev.
  Neplýtvej nikdy statkem poddaných!
  On není tvůj, toť jejihc vlastnictví,
  jež chránit údělem je knížecím.
  Bohatství občanů je poklad tvůj!
  Ať srdce jich ti náleží! A klíč
  k pokladům ti láska zhotoví.
  Ať žehná ti i rolník u pluhu,
  jenž jdnou – v světě zkázy zbaveném -
  i v rukou krále hanbou nebude.
  Svobodou poušť se v květy obrací,
  otroctví mění nivy rajské v poušť.
  Tvým vlivem ať se obchod pozvedne
  a blahobyt pak jemu následuj.
  Buď přízniv vědám, a ty podporuj,
  jichž světlem vzrůstá blaho člověka!
  Na lichocení – pravda přístup měj
  vždy k trůnu svému. Ctnost oceňuj
  i v chyšce, trestej neřest v paláci!
  Ne ponížení, hřbety otrocké,
  jen zásluha ať určí rádce tvé!
  Ti ať jsou též lid miláčci!
  — Josef Sonnenfels, Óda na volbu Josefa II. císařem (1765)
• Konečně udělal něco užitečného. — autor neuveden
  (po jeho smrti)

V dílech

• „To byl hodný pán, pánbůh mu dej věčnou slávu!“ — babička; Božena Němcová: Babička
• „Bodejť bych neměla [ráda Josefa II.], když ho každý člověk pro jeho dobrotu a hodnost chválí. Však se za něj také každý den modlíme, aby mu dal pánbůh dlouhé panování a té jeho panímámě.“ — babička; Božena Němcová: Babička
• „Císař pán je císař pán, a to je přec něco říci. Já slýchala, že když se člověk podívá císaři do očí, zima pochází a horko rozpaluje.“ — babička; Božena Němcová: Babička
• „Škoda, věčná škoda, že toho pána zem kryje.“ — babička; Božena Němcová: Babička

Externí odkazy

• Encyklopedický článek Josef II. ve Wikipedii
• Kategorie Joseph II, Holy Roman Emperor ve Wikimedia Commons