Přeskočit na obsah

Yehudi Menuhin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Yehudi Menuhin
Základní informace
Přezdívka„The Kike“
Narození22. dubna 1916
New York, USAUSA USA
Úmrtí12. března 1999 (ve věku 82 let)
Berlín, NěmeckoNěmecko Německo
Příčina úmrtíbronchitida
Žánryklasika, jazz
Povolánídirigent, politik, autor autobiografie, jazzový hudebník a houslista
Nástrojehousle
Aktivní roky1923–1999
VydavatelEMI Classics
Členem skupinAmerická akademie umění a věd
OceněníWalter Willson Cobbett Medal (1959)
Zlatá medaile Královské filharmonické společnosti (1962)
Cena Džaváharlála Néhrúa (1968)
Hudební cena Léonie Sonningové (1972)
čestný doktor Univerzity Paříž 1 (1976)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Nola Ruby Nicholas (od 1938)
Diana Gould (1947–1999)
DětiZamira Menuhin
Krov Nicholas Menuhin
Gerard Menuhin
Jeremy Menuhin
RodičeMoshe Menuhin a Marutha Sher
PříbuzníLin Siao Fou-Menuhin[1], Dominic Gabriel Menuhin Benthall[1] a William Jonathan Menuhin Benthall[1] (vnoučata)
SídloPaříž (od 1927)
PodpisPodpis
Webwww.menuhin.org
Významný nástroj
Giovanni Bussetto 1680
Giovanni Grancino 1695
Guarneri filius Andrea 1703
Soil Stradivarius
Prince Khevenhüller 1733 Stradivari
Guarneri del Gesù 1739
Lord Wilton 1742 Guarneri del Gesù
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Yehudi Menuhin, Baron Menuhin of Stoke d'Abernon (22. dubna 1916, New York, USA – 12. března 1999, Berlín, Německo) byl v USA narozený houslový virtuos a dirigent, který strávil většinu svého života ve Spojeném království. V roce 1970 se stal občanem Švýcarska, v roce 1985 občanem Spojeného království.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v židovské rodině. Oba rodiče milovali hudbu, otec Mosche hrál na housle a matka Maruscha byla obstojná klavíristka. Na housle začal Menuhin hrát ve věku čtyř let pod vedením Sigmunda Ankera. Již v šesti letech poprvé vystoupil na koncertu Pacific Musical Society. V roce 1921 se stal studentem Louise Persingera. Ve studiu houslové hry pokračoval krátce (pouze jedna lekce) u belgického houslisty Eugèna Ysaÿe a později u George Enesca, rumunského skladatele a houslisty.

Ve věku 12 let vystoupil v Berlíně pod taktovkou dirigenta Bruno Waltera hned ve třech technicky náročných koncertech, kde hrál skladby J. S. Bacha, L. van Beethovena a Johannese Brahmse. Albert Einstein po tomto vystoupení prohlásil: „Vím, že bůh na nebi je.“[zdroj?] Bruno Walter po mnoha letech konstatoval: „Ještě dnes vím, jak Yehudi hrál. Byl dítě a přece už muž a velký umělec. Podivuhodné nebylo, že hudbu technicky ovládal, nýbrž že ji také opanoval duchovně.“[zdroj?]

V této době také začal s nahráváním. Mezi významné nahrávky předválečné éry patří především Elgarův koncert pro HMV v Londýně, který osobně dirigoval skladatel, dále některé nahrávky se sestrou Hephzibah Menuhin a také houslové koncerty J. S. Bacha se svým učitelem Enescem. Během 2. světové války pořádal koncerty pro vojáky v lazaretech a vojenských táborech.

Po válce podnikl mimo jiné také turné pro červený kříž. Začal také nahrávat s dirigentem Wilhelmem Furtwanglerem, který byl kritizován za své postoje v období nacistické zvůle. Menuhin však dirigenta obhajoval a tvrdil, že pomohl v tomto období mnoha židovským hudebníkům. V roce 1965 byl jmenován čestným rytířem (Řád britského impéria). Ve stejném roce mu věnoval houslový koncert Malcolm Williamson. V roce 1969 byl zvolen prezidentem mezinárodní hudební rady UNESCO. V této pozici pronesl o dva roky později v Moskvě projev, který vyvolal velký rozruch. Kritizoval v něm totiž tehdejší kulturní poměry v Sovětském svazu.

V roce 1983 založil mezinárodní soutěž pro mladé houslisty. Velkou část svého života věnoval také pedagogické činnosti. Mezi jeho nejslavnější žáky patří mimo jiné Nigel Kennedy.

Během své houslové kariéry vystupoval po celém světě a vystupoval s mnoha umělci zvučného jména. Jeho nahrávací smlouva s firmou EMI trvala 70 let. Neobyčejné jsou jeho nahrávky s Glennem Gouldem, Ravi Shankarem či Stephanem Grappellim. Poslední nahrávku uskutečnil ve věku 82 let v roce 1999. Kromě houslové hry se věnoval také meditaci a józe a byl vegetarián.

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Menuhin, Diana (1984). Fiddler's Moll. Life With Yehudi. New York: St Martin's Press. ISBN 0-312-28819-0.
  • Menuhin, Yehudi (1977). Unfinished Journey. New York: Knopf. ISBN 0-394-41051-3.
  • Subramaniam, L.; Menuhin, Yehudi; Režie Jean Henri Meunier. (1999). Violin From the Heart (dokumentární film) [DVD].
  • Menuhin byl také několikrát zmíněn v novele Pata Conroye The Prince of Tides.

Filmy

[editovat | editovat zdroj]
  • 1979 - The Music of Man (televizní seriál)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-09-30]. Dostupné online. 
  3. ↑ The London Gazette. 1993-06-11, čís. 53332, s. 1. Dostupné online. 
  4. ↑ British and Other Honours in Music. www.heraldica.org [online]. [cit. 2019-09-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ The London Gazette. 1987-03-03, čís. 50849, s. 2855. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Nositelé Hudební ceny Léonie Sonning
Igor Fjodorovič Stravinskij (1959) • Leonard Bernstein (1965) • Birgit Nilssonová (1966) • Witold Lutosławski (1967) • Benjamin Britten (1968) • Boris Christov (1969) • Sergiu Celibidache (1970) • Arthur Rubinstein (1971) • Yehudi Menuhin (1972) • Dmitrij Šostakovič (1973) • Andrés Segovia (1974) • Dietrich Fischer-Dieskau (1975) • Mogens Wöldike (1976) • Olivier Messiaen (1977) • Jean-Pierre Rampal (1978) • Janet Baker (1979) • Marie-Claire Alainová (1980) • Mstislav Rostropovič (1981) • Isaac Stern (1982) • Rafael Kubelík (1983) • Miles Davis (1984) • Pierre Boulez (1985) • Svjatoslav Richter (1986) • Heinz Holliger (1987) • Peter Schreier (1988) • Gidon Kremer (1989) • György Ligeti (1990) • Eric Ericson (1991) • Georg Solti (1992) • Nikolaus Harnoncourt (1993) • Krystian Zimerman (1994) • Jurij Bašmet (1995) • Per Nørgård (1996) • András Schiff (1997) • Hildegard Behrens (1998) • Sofia Gubajdulina (1999) • Michala Petri (2000) • Anne-Sophie Mutter (2001) • Alfred Brendel (2002) • György Kurtág (2003) • Keith Jarrett (2004) • John Eliot Gardiner (2005) • Yo-Yo Ma (2006) • Lars Ulrik Mortensen (2007) • Arvo Pärt (2008) • Daniel Barenboim (2009) • Cecilia Bartoli (2010) • Kaija Saariaho (2011) • Jordi Savall (2012) • Simon Rattle (2013) • Martin Fröst (2014) • Thomas Adès (2015) • Herbert Blomstedt (2016) • Leonidas Kavakos (2017) • Mariss Jansons (2018) • Hans Abrahamsen (2019) • Barbara Hannigan (2020) • Unsuk Chin (2021) • Pierre-Laurent Aimard (2022) • Evelyn Glennie (2023)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Yehudi_Menuhin&oldid=23107735“