Přeskočit na obsah

Transaxle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Převodovka v bloku s rozvodovkou u zadní nápravy
Automobil ENKA, 1929

Transaxle je koncepce automobilu s tuhou rourou spojující motor (a spojku) v přední části vozu s převodovkou umístěnou vzadu. Tím se odlišuje od tzv. klasické koncepce, kdy je převodovka umístěná vpředu u bloku motoru a na zadní nápravě je jen rozvodovka. Systém transaxle se obvykle používá kvůli lepšímu rozvržení hmotnosti a bývá tedy obvyklý u sportovních vozů. Další výhodou je, že se hřídel otáčí stejnou rychlostí jako motor a je zatěžována pouze momentem síly, který na něj přenáší motor. Ten je menší než na výstupu z převodovky. Nevýhodou je složitější řešení řazení a prostorová náročnost.

Průkopníkem této koncepce byl československý automobil Enka z roku 1927 (firma F. Kolanda a spol. z Prahy)[1] a jeho nástupci Aero 500, 662, 1000 a Škoda Popular z roku 1934. V roce 1935 jej následoval i vůz Škoda Rapid. V zahraničí to byla až Lancia Aurelia v roce 1950. Z dalších známých zahraničních vozů to byly například:

a řada dalších.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Transaxle na anglické Wikipedii.

  1. Československé automobilky na letošním autosalonu. Pestrý týden. 12. 10. 1929, s. 18. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]