Třída Navigatori
Třída Navigatori | |
---|---|
Leone Pancaldo | |
Obecné informace | |
Uživatelé | Regia Marina Marina Militare Kriegsmarine |
Typ | torpédoborec |
Lodě | 12 |
Osud | 11 potopeno 1 vyřazen |
Předchůdce | třída Turbine |
Nástupce | třída Freccia |
Technické údaje | |
Výtlak | 1935 t (standardní) 2580 t (plný)[1] |
Délka | 107,3 m |
Šířka | 10,2 m |
Ponor | 3,4 m |
Pohon | 2 turbíny, 4 kotle 2 lodní šrouby 50 000 hp |
Rychlost | 38 uzlů |
Dosah | 3800 nám. mil při 18 uzlech |
Posádka | 173 |
Výzbroj | 6× 120mm kanón (3×2) 2× 40mm kanón (2×1) 4× 13,2mm kulomet (2×2) 6× 533mm torpédomet (2×3) 56 min |
Třída Navigatori byla třída meziválečných torpédoborců italského královského námořnictva. Celkem bylo postaveno 12 jednotek této třídy. Pojmenovany byly po italských cestovatelích. Ve službě byly v letech 1929–1954. Nasazeny byly za druhé světové války. Ve válce jich bylo 11 potopeno. Jeden přitom byl krátce provozován německou Kriegsmarine. Poslední přeživší torpédoborec italské námořnictvo provozovalo do roku 1954.
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Velké torpédoborce třídy Navigatori byly objednány jako protiváha francouzských supertorpédoborců tříd Guépard a Chacal.[1] Celkem bylo postaveno 12 jednotek této třídy, zařazených do služby v letech 1929–1931.
Jednotky třídy Navigatori:
Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
---|---|---|---|---|
Alvise da Mosto | 1928 | 1929 | březen 1931 | Dne 10. prosince 1941 byl poblíž Tripolisu potopen britskými křižníky HMS Aurora a HMS Penelope. |
Antonio da Noli | 1927 | 1929 | prosinec 1929 | Dne 9. září 1943 se u pobřeží Sardinie potopil na mině. |
Nicoloso da Recco | 1927 | 1930 | květen 1930 | Sloužil v italském námořnictvu. Vyřazen 1954. |
Giovanni da Verrazzano | 1927 | 1928 | září 1930 | Dne 19. října 1942 byl u ostrova Pantelleria potopen britskou ponorkou HMS Unbending. |
Lanzerotto Malocello | 1927 | 1929 | leden 1930 | Dne 24. března 1943 se u tuniského pobřeží potopil na mině. |
Leone Pancaldo | 1927 | 1929 | listopad 1929 | Dne 10. července 1940 byl u tuniského pobřeží potopen torpédy letounů Fairey Swordfish. Koncem roku 1941 opraven a zařazen do služby. Dne 30. dubna 1943 potopen náletem. |
Emanuele Pessagno | 1927 | 1929 | březen 1930 | Dne 29. května 1942 byl poblíž Benghází potopen britskou ponorkou HMS Turbulent. |
Antonio Pigafetta | 1928 | 1929 | květen 1931 | Po italské kapitulaci ukořistěn Němci, sloužil jako TA44. Dne 17. února 1945 byl potopen při náletu na Terst.[2] |
Luca Tarigo | 1927 | 1928 | listopad 1929 | Dne 16. dubna 1941 potopen britskými torpédoborci v bitvě u Kerkenny. |
Antoniotto Usodimare | 1927 | 1929 | listopad 1929 | Dne 8. června 1942 byl v Sicilském průlivu omylem potopen italskou ponorkou Alagi. |
Ugolini Vivaldi | 1927 | 1929 | březen 1930 | Dne 10. září 1943 byl u pobřeží Sardinie potopen německými bombardéry. |
Nicolò Zeno | 1927 | 1928 | květen 1939 | Dne 9. září 1943 potopen vlastní posádkou v Terstu, aby po italské kapitulaci nepadl do německých rukou. |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Plavidla byla přetížená a trpěla nestabilitou, kvůli čemuž byla během služby rozsáhle upravována. Výzbroj tvořilo šest 120mm kanónů ve dvoudělových věžích, dva 40mm protiletadlové kanóny, čtyři 13,2mm kulomety a dva trojhlavňové 533mm torpédomety. Plavidla rovněž mohla naložit až 56 min. Pohonný systém tvořily čtyři kotle a dvě turbíny o výkonu 50 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 38 uzlů. Dosah byl 3800 námořních mil při rychlosti 18 uzlů.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c "Navigatori" destroyer leaders (1929-1931) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TA44 torpedo boat (1931/1944) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-15]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Navigatori na Wikimedia Commons