Přeskočit na obsah

Sulfid kademnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sulfid kademnatý
Obecné
Systematický názevSulfid kademnatý
Ostatní názvykadmiová žluť
Anglický názevCadmium sulfide
Německý názevCadmiumsulfid
Sumární vzorecCdS
Vzhledžlutý prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS1306-23-6
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)215-147-8
Indexové číslo048-010-00-4
UN kód2570
Číslo RTECSEV3150000
Vlastnosti
Molární hmotnost144,48 g/mol
Teplota varu1 750 °C (10 MPa)
Teplota sublimace980 °C (v dusíku)
Hustota4,82 g/cm³ (20 °C)
Index lomun= 2,506
nDm= 2,529
Tvrdost3–3,5
Rozpustnost ve vodě0,000 13 g/100 g (18 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
roztok čpavku (málo)
Součin rozpustnosti7,9×10−27 (α)
3,8×10−12 (β)
Měrná magnetická susceptibilita−4,31×10−6 cm3g−1
Struktura
Krystalová strukturašesterečná (α)
krychlová plošně centrovaná (β)
Hrana krystalové mřížkyα-modifikace
a= 413,1 pm
c= 669,1 pm
β-modifikace
a= 582,5 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−161,9 kJ/mol (α)
−144,3 kJ/mol (α)
Standardní molární entropie S°64,9 JK−1mol−1 (α)
71,1 JK−1mol−1 (β)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−156,5 kJ/mol (α)
Izobarické měrné teplo cp0,302 9 J K−1 g−1 (α)
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
[1]
Nebezpečí[1]
H-větyH350 H341 H361fd H372 H302 H413
R-větyR22, R45, R48/23/25, R50/53, R62, R63, R68
S-větyS45, S53, S61
NFPA 704
0
3
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sulfid kademnatý je anorganická sloučenina síry a kadmia se vzorcem CdS. Má podobu žluté tuhé látky.[2] Vyskytuje se v přírodě v podobě vzácných nerostů greenockitu a hawleyitu, mnohem rozšířenější je však jako příměs v podobně strukturovaných zinkových rudách sfaleritu a wurtzitu, které jsou hlavními zdroji kadmia. Protože lze sulfid kademnatý snadno izolovat a čistit, je základním zdrojem kadmia pro všechny komerční aplikace.[2]

CdS se používá hlavně jako pigment.[3]

Sulfid a selenid kademnatý se používají při výrobě fotorezistorů citlivých ve viditelné a krátkovlnné infračervené oblasti.

Ve formě tenkého filmu lze CdS kombinovat s jinými vrstvami pro použití v některých typech solárních článků.[4] Byl také jedním z prvních polovodičových materiálů použitých pro tenkovrstvé tranzistory (TFT).[5] Ovšem zájem o použití CdS pro TFT podstatně opadl po rozvoji technologie amorfního křemíku koncem 70. let 20. století.

CdS je znám jako kadmiová žluť[2] (CI pigmentová žluť 37[6]). Přidáním různých množství selenu v podobě selenidu kademnatého lze získat celou škálu barev, například CI pigmentovou oranž 20 nebo CI pigmentovou červeň 108.[6]

Syntetické kademnaté pigmenty založené na sulfidu kademnatém jsou cenné pro svou dobrou tepelnou stabilitu, odolnost vůči světlu, povětrnostním vlivům a působení chemikálií a pro vysokou opacitu.[7]

Všeobecná komerční dostupnost sulfidu kademnatého ve 40. letech 19. století vedla k jeho častému používání umělci, zejména Van Goghem, Monetem (v jeho londýnské sérii a dalších dílech) a Matissem (Bathers by a river 1916–1919).[8] Přítomnost kadmia v barvách se používá k odhalování padělků maleb, jejichž originály byly namalovány před 19. stoletím.[9] CdS se používá jako pigment i v plastech.[7]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cadmium sulfide na anglické Wikipedii.

  1. a b Cadmium sulfide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c Egon Wiberg, Arnold Frederick Holleman (2001) Inorganic Chemistry, Elsevier ISBN 0-12-352651-5
  3. Karl-Heinz Schulte-Schrepping, Magnus Piscator "Cadmium and Cadmium Compounds" in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry, 2007 Wiley-VCH, Weinheim. DOI:10.1002/14356007.a04 499.
  4. ZHAO, H.; FARAH, Alvi; MOREL, D.; FEREKIDES, C. S. The effect of impurities on the doping and VOC of CdTe/CdS thin film solar cells. S. 2365–2369. Thin Solid Films [online]. 2009-02-02 [cit. 2020-11-23]. Roč. 517, čís. 7, s. 2365–2369. Dostupné online. DOI 10.1016/j.tsf.2008.11.041. (anglicky) 
  5. WEIMER, Paul. The TFT A New Thin-Film Transistor. S. 1462–1469. Proceedings of the IRE [online]. 1962-06 [cit. 2020-11-23]. Roč. 50, čís. 6, s. 1462–1469. Dostupné online. DOI 10.1109/JRPROC.1962.288190. (anglicky) 
  6. a b R. M. Christie 2001 Colour Chemistry, p. 155 Royal Society of Chemistry ISBN 0-85404-573-2
  7. a b Hugh MacDonald Smith. High Performance Pigments. [s.l.]: Wiley-VCH, 2002. ISBN 3527302042. 
  8. Sidney Perkowitz, 1998, Empire of Light: A History of Discovery in Science and Art Joseph Henry Press, ISBN 0-309-06556-9
  9. W. Stanley Taft, James W. Mayer, Richard Newman, Peter Kuniholm, Dusan Stulik (2000) The Science of Paintings, Springer, ISBN 0-387-98722-3

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.