Přeskočit na obsah

Shelley McNamarová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Shelley McNamarová
Shelley McNamarová (2013)
Shelley McNamarová (2013)
Narození1952 (71–72 let)
Lisdoonvarna
Alma materUniversity College Dublin
Povoláníarchitektka
Významná dílaUTEC campus
Roentgen Building
OceněníCena Jane Drewové (2015)
Pritzkerova cena (2020)
Cena Evropské unie za současnou architekturu (2022)
Královská zlatá medaile
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Shelley McNamarová (* 1952 Lisdoonvarna) je irská architektka. V roce 2020 obdržela prestižní architektonické ocenění za celoživotní dílo, Pritzkerovu cenu, spolu se svou spolupracovnicí Yvonne Farrellovou.[1]

Vystudovala architekturu na University College Dublin, absolvovala roku 1974 (od 1976 zde učila). V roce 1977 založila v Dublinu, spolu se svou spolužačkou Farrellovou, architektonické studio Grafton Architects (pojmenované po dublinské ulici Grafton Street). To reprezentovalo Irsko na Biennale di Venezia v letech 2002 a 2008. V roce 2008 byla na Světovém architektonickém festivalu oceněna budova univerzity Bocconi v Miláně, kterou Farrellová a McNamarová navrhly. Architektura vzdělávacích institucí se pak stala jejich specializací. V roce 2009 získala cenu Civic Trust Award jejich nová budova ministerstva financí v Dublinu. V roce 2016 získaly cenu RIBA za novou budova technické univerzity v peruánské Limě. V roce 2020 obě architekty obdržely britskou Královskou zlatou medaili za architekturu a následně i Pritzkerovu cenu, čímž se staly čtvrtou a pátou ženou, které tuto „Nobelovu cenu za architekturu“ získaly.

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Lékařská fakulta Univerzity v Limericku
    Lékařská fakulta Univerzity v Limericku

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Prestižní Pritzkerovu architektonickou cenu dostaly Irky. Echo24 [online]. 4. 3. 2020 [cit. 7.3.2020]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Laureáti Pritzkerovy ceny

Philip Johnson (1979) • Luis Barragán (1980) • James Stirling (1981) • Kevin Roche (1982) • I. M. Pei (1983) • Richard Meier (1984) • Hans Hollein (1985) • Gottfried Böhm (1986) • Kenzó Tange (1987) • Gordon Bunshaft a Oscar Niemeyer (1988) • Frank Gehry (1989) • Aldo Rossi (1990) • Robert Venturi (1991) • Álvaro Siza Vieira (1992) • Fumihiko Maki (1993) • Christian de Portzamparc (1994) • Tadao Andó (1995) • Rafael Moneo (1996) • Sverre Fehn (1997) • Renzo Piano (1998) • Sir Norman Foster (1999) • Rem Koolhaas (2000) • Jacques Herzog a Pierre de Meuron (Herzog & de Meuron) (2001) • Glenn Murcutt (2002) • Jørn Utzon (2003) • Zaha Hadid (2004) • Thom Mayne (2005) • Paulo Mendes da Rocha (2006) • Richard Rogers (2007) • Jean Nouvel (2008) • Peter Zumthor (2009) • Kazujo Sedžimaová a Rjúe Nišizawa (SANAA) (2010) • Eduardo Souto de Moura (2011) • Wang Šu (2012) • Tojoo Itó (2013) • Šigeru Ban (2014) • Frei Paul Otto (2015) • Alejandro Aravena (2016) • Rafael Aranda, Carme Pigemová a Ramón Vilalta (RCR Arquitectes) (2017) • Balkrišna Doši (2018) • Arata Isozaki (2019) • Shelley McNamarová a Yvonne Farrellová (Grafton Architects) (2020) • Anne Lacatonová a Jean-Philippe Vassal (Lacaton & Vassal) (2021) • Diébédo Francis Kéré (2022) • David Chipperfield (2023) • Riken Jamamoto (2024)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Shelley_McNamarová&oldid=22641174“