Přeskočit na obsah

Remanence

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: Remanence (teologie).

Magnetická remanence (z lat. remanet, zůstává) je zbytková magnetizace, kterou si podrží feromagnetický materiál (například ocel), když na něj přestane působit vnější magnetické pole.

Sada hysterezních křivek běžné oceli. Když intenzita budicího magnetického pole H poklesne na nulu, materiál si zachová remanentní magnetizaci BR

Magnetické vlastnosti feromagnetických materiálů se znázorňují hysterezní křivkou, která zobrazuje vztah mezi intenzitou vnějšího magnetického pole H (v A/m) a magnetickou indukcí B (v T). Na vedlejším grafu si ocel, na kterou působila maximální síla pole 140 A/m, při poklesu této síly na 0 A/m zachová remanentní (zbytkovou) magnetizaci BR. K odstranění této remanence je třeba aplikovat vnější pole opačné polarity s intenzitou Hc (koercitivní síla).

Při některých technických aplikacích se vyžaduje vysoká remanence, při jiných naopak nízká.

Vysoká remanence je třeba u permanentních magnetů a zejména u všech magnetických záznamových médií, jako jsou magnetické pásky, disky, diskety a podobně. Záznam, který vzniká zmagnetováním jednotlivých zrnek materiálu, musí zůstat, i když magnetovací pole zmizelo.

Naopak nízká magnetická remanence je žádoucí u jader elektromagnetů, relé, elektromotorů, transformátorů, tlumivek a jiných silnoproudých zařízení na střídavý proud, kde se materiál přemagnetovává a jeho remanence tak působí ztráty.

Související články

[editovat | editovat zdroj]