Přeskočit na obsah

Rebecca Petersonová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rebecca Petersonová
Rebecca Petersonová na Washington Open 2023
Rebecca Petersonová na Washington Open 2023
StátŠvédskoŠvédsko Švédsko
Datum narození6. srpna 1995 (29 let)
Místo narozeníStockholm, Švédsko[1]
Výška173 cm[2]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek3 001 263 USD
Dvouhra
Poměr zápasů352–216
Tituly2 WTA, 12 ITF
Nejvyšší umístění43. místo (21. října 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2019, 2022)
French Open2. kolo (2018, 2019, 2021, 2023)
Wimbledon3. kolo (2019)
US Open3. kolo (2018, 2022)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry2. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů94–79
Tituly1 WTA, 1 WTA 125, 6 ITF
Nejvyšší umístění87. místo (5. prosince 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2022)
French Open2. kolo (2019)
Wimbledon2. kolo (2019)
US Open1. kolo (2019, 2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231018a18. října 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rebecca Petersonová (* 6. srpna 1995 Stockholm) je švédská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála dva singlové a jeden deblový turnaj. V rámci okruhu ITF získala dvanáct titulů ve dvouhře a šest ve čtyřhře.[1]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v říjnu 2019 na 43. místě a ve čtyřhře pak v prosinci 2022 na 87. místě. Trénují ji otec Märt Peterson. Dříve tuto roli plnil Bosse Eriksson.[2]

Ve švédském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2014 lidköpinskou baráží druhé světové skupiny proti Thajsku, v níž pomohla Švédkám k výhře 4:0 na zápasy vítěznou čtyřhrou po boku Hildy Melanderové. Do listopadu 2023 v soutěži nastoupila k sedmnácti mezistátním utkáním s bilancí 8–8 ve dvouhře a 4–3 ve čtyřhře.[3]

Švédsko reprezentovala na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu. Na úvod ženské dvouhry zdolala Egypťanku Majar Šarífovou[4] a poté podlehla později čtvrté Jeleně Rybakinové.[5]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se do rodiny estonského tenisty Märta Petersona. Má starší sestru. Rodina emigrovala do Švédska v roce 1990, ještě před rozpadem Sovětského svazu. Petersonová odehrála v Estonsku řadu turnajů a jejímu přátelství s Anett Kontaveitovou se intenzivně věnovala estonská média.

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Na okruh ITF vstoupila v říjnu 2009 stockholmským turnajem s rozpočtem 10 tisíc dolarů, na němž nepostoupila z kvalifikace dvouhry a s Kallbergovou prohrály úvodní kolo čtyřhry. V hlavní singlové soutěži se poprvé objevila v listopadu 2010 ve Stockholmu, kde vypadla ve druhém kole s Belgičankou Alison Van Uytvanckoou.[1] Debutem na okruhu WTA Tour se stal Sony Swedish Open 2012, na který obdržela divokou kartu. V úvodním kole však hladce podlehla Nizozemce Arantxe Rusové, když na ni uhrála jen tři gamy.[6]

Premiérový titul na okruhu WTA Tour získala na únorovém Rio Open 2015 v brazilském Rio de Janeiu, když ve finále čtyřhry s belgickou spoluhráčkou Ysaline Bonaventurevou vyhrály nad rumunsko-argentinskou dvojicí Irina-Camelia Beguová a María Irigoyenová. Soupeřky po třech odehraných gamech utkání skrečovaly.

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie přišel v ženském singlu US Open 2017, kde v úvodním kole nenašla recept na Češku Denisu Allertovou. První vyhraný zápas na grandslamu dosáhla během French Open 2018, kde vyřadila Sie Šu-wej, aby ji poté vyřadila Rumunka Mihaela Buzărnescuová.[2]

První singlovou trofej WTA si odvezla z nančchangského Jiangxi Open 2019 po finálové výhře nad 20letou Kazaškou Jelenu Rybakinovou.[7] Druhou trofej přidala o měsíc později na říjnovém Tianjin Open 2019 v Tchien-ťinu, když ve finále zdolala Britku Heather Watsonovou. Bodový zisk ji posunul na nové kariérní maximum 44. příčku žebříčku.[8]

Finále na okruhu WTA Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0)
Premier / WTA 500 (0)
International / WTA 250 (2–1 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 3 (2–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 15. září 2019 Nan-čchang, Čína tvrdý Kazachstán Jelena Rybakinová 6–2, 6–0
Vítězka 2. 13. října 2019 Tchien-ťin, Čína tvrdý Spojené království Heather Watsonová 6–4, 6–4
Finalistka 1. 26. února 2023 Mérida, Mexiko tvrdý Itálie Camila Giorgiová 6–7(3–7), 6–1, 2–6

Čtyřhra: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 16. února 2015 Rio de Janeiro, Brazílie antuka Belgie Ysaline Bonaventureová Rumunsko Irina-Camelia Beguová
Argentina María Irigoyenová
3–0skreč

Finále série WTA 125

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (0–1 D; 1–1 Č)

Dvouhra: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. prosinec 2022 Andorra la Vella, Andorra tvrdý (h) USA Alycia Parksová 1–6, 4–6

Čtyřhra: 2 (1–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 27. ledna 2018 Newport Beach, Spojené státy tvrdý USA Jamie Loebová Japonsko Misaki Doiová
Švýcarsko Jil Teichmannová
6–7(4–7), 6–1, [8–10]
Vítězka 1. červenec 2022 Båstad, Švédsko antuka Japonsko Misaki Doiová Rumunsko Mihaela Buzărnescuová
  Irina Chromačovová
bez boje

Finále na okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 17 (12–5)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 13. května 2013 Båstad, Švédsko antuka Slovensko Zuzana Luknárová 6–3, 6–2
Vítězka 2. 21. října 2013 Stockholm, Švédsko tvrdý (h) Německo Tayisiya Mordergerová 7–6(7–2), 6–2
Vítězka 3. 28. října 2013 Stockholm, Švédsko tvrdý (h) Slovensko Zuzana Luknárová 6–7(4–7), 6–2, 6–4
Vítězka 4. 2. prosince 2013 Mérida, Mexiko tvrdý Nizozemsko Indy de Vroomeová 7–5, 4–6, 6–3
Vítězka 5. 9. prosince 2013 Mérida, Mexiko tvrdý Venezuela Adriana Pérezová 6–4, 6–0
Finalistka 1. 17. února 2014 Helsingborg, Švédsko tvrdý (h) Bosna a Hercegovina Jasmina Tinjićová 1–6, 0–6
Vítězka 6. 20. října 2014 Perth, Austrálie tvrdý Japonsko Hiroko Kuwatová 6–3, 6–0
Finalistka 2. 27. října 2014 Margaret River, Austrálie tvrdý Chorvatsko Tereza Mrdežová 3–6, 3–6
Finalistka 3. 25. května 2015 Maribor, Slovinsko antuka Řecko Maria Sakkariová 6–3, 2–6, 2–6
Vítězka 7. 15. června 2015 Ystad, Švédsko antuka Francie Mathilde Johanssonová 6–2, 6–1
Vítězka 8. 26. října 2015 Macon, Spojené státy tvrdý USA Anna Tatišviliová 6–3, 4–6, 6–1
Vítězka 9. 18. dubna 2016 Dothan, Spojené státy antuka USA Taylor Townsendová 6–4, 6–2
Vítězka 10. 18. června 2017 Padova, Itálie antuka Ukrajina Anastasija Vasyljevová 5–7, 6–1, 6–4
Vítězka 11. 13. května 2018 Cagnes-sur-Mer, Francie antuka Ukrajina Dajana Jastremská 6–4, 7–5
Vítězka 12. říjen 2021 Rancho Santa Fe, Spojené státy tvrdý USA Elvina Kalievová 6–4, 6–0
Finalistka 4. listopad 2022 Mejtar, Izrael tvrdý   Mirra Andrejevová 1–6, 4–6
Finalistka 5. únor 2023 Orlando, Spojené státy tvrdý Austrálie Kimberly Birrellová 3–6, 0–6

Čtyřhra: 11 (6–5)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 25. března 2013 Šarm aš-Šajch, Egypt tvrdý Švédsko Malin Ulvefeldtová Rusko Alina Michejevová
Kanada Jillian O'Neillová
6–3, 6–4
Finalistka 1. 13. května 2013 Båstad, Švédsko antuka Švédsko Malin Ulvefeldtová Švédsko Ellen Allgurinová
Švédsko Beatrice Cedermarková
3–6, 0–6
Vítězka 2. 27. května 2013 Ra'anana, Izrael tvrdý Izrael Lee Orová Izrael Saray Sterenbachová
Izrael Jekatěrina Tourová
6–1, 6–2
Finalistka 2. 2. prosince 2013 Mérida, Mexiko tvrdý Švédsko Hilda Melanderová USA Chieh-Yu Hsu
Argentina María Irigoyenová
4–6, 7–5, [6–10]
Finalistka 3. 28. července 2014 Bad Saulgau, Německo antuka Švédsko Hilda Melanderová Rumunsko Diana Buzeanová
Španělsko Arabela Fernández Rabenerová
5–7, 3–6
Vítězka 3. 1. září 2014 Alphen aan den Rijn, Nizozemsko antuka Nizozemsko Eva Wacannová Nizozemsko Richèl Hogenkampová
Nizozemsko Lesley Kerkhoveová
6–4, 6–4
Vítězka 4. 2. března 2015 Curitiba, Brazílie antuka Belgie Ysaline Bonaventureová Španělsko Beatriz García Vidaganyová
Argentina Florencia Molinerová
4–6, 6–3, [10–5]
Vítězka 5. 3. srpna 2015 Plzeň, Česko antuka Česko Barbora Krejčíková Česko Lenka Kunčíková
Česko Karolína Stuchlá
6–4, 6–3
Finalistka 4. 2. listopadu 2015 Waco, Spojené státy tvrdý Izrael Julia Glušková USA Nicole Gibbsová
USA Vania Kingová
4–6, 4–6
Vítězka 6. 9. listopadu 2015 Scottsdale, Spojené státy tvrdý Izrael Julia Glušková Švýcarsko Viktorija Golubicová
Lichtenštejnsko Stephanie Vogtová
4–6, 7–5, [10–6]
Finalistka 5. 5. listopadu 2017 Tyler, Spojené státy tvrdý USA Jamie Loebová USA Jessica Pegulaová
USA Taylor Townsendová
4–6, 1–6

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rebecca Peterson na anglické Wikipedii.

  1. a b c Rebecca Petersonová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20231018a18. října 2023
  2. a b c Rebecca Petersonová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20231018a18. října 2023
  3. Rebecca Petersonová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20231018a18. října 2023
  4. ISMAIL, Ali. Tennis: Mayar Sherif exits Olympics after first round defeat. KingFut [online]. 2021-07-24 [cit. 2023-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Asian stars Osaka and Rybakina reach Women’s singles pre-quarterfinals at Tokyo 2020. www.asiantennis.com [online]. Asian Tennis Federation, 2021-07-27 [cit. 2023-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Sandra Roma och Rebecca Peterson får Wild Card till Sony Swedish Open i Båstad [online]. 13 July 2012 [cit. 2013-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 19-07-2012. (švédsky) 
  7. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Petersonová v Nanchangu získala první titul a ukončila nadvládu domácích šampionek [online]. TenisPortal.cz, 2019-09-15 [cit. 2019-09-27]. Dostupné online. 
  8. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Petersonová měsíc po triumfu v Nanchangu dobyla i Tianjin [online]. TenisPortal.cz, 2019-10-13 [cit. 2019-10-16]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]