Portál:Komunistický režim v Československu/Článek
.jpeg)
Bohumír Bunža (17. březen 1877, Bzenec – 17. října 1950, Praha-věznice Pankrác) byl římskokatolický kněz, dómský vikář v Olomouci, později děkan ve Vyškově. Byl blízkým spolupracovníkem křesťanskosociálního politika Jana Šrámka. V roce 1950 zemřel ve vězeňské nemocnici na Pankráci na následky mučení při výsleších.
Vystudoval gymnázium v Uherském Hradišti. Teologii studoval v Olomouci, na kněze byl tamtéž vysvěcen 5. července 1901. Nejprve byl kaplanem ve Strání u Uherského Brodu, v roce 1902 se stal kaplanem ve Vyškově. O deset let později byl jmenován dómským vikářem v Olomouci. V červnu 1918 se vrátil zpět do Vyškova jako farář. V roce 1937 zde byl jmenován děkanem. Velmi se angažoval v řadě aktivit - ve Vyškově založil Charitu, podporoval První českou měšťanskou a rodinnou školu, vyučoval náboženství, byl členem městského muzejního spolku, v letech 1935–1936 byl zástupcem starosty města. Po druhé světové válce se věnoval opravě poškozeného děkanského kostela. Řadu let byl předsedou Jednoty katolického duchovenstva olomoucké arcidiecéze. Byl také čestným kanovníkem Kolegiátní kapituly u sv. Mořice v Kroměříži.