Plejtvákovec šedý
 Plejtvákovec šedý | |
|---|---|
 Plejtvákovec šedý (ilustrace z roku 1987) | |
 Porovnání velikosti plejtvákovce šedého s člověkem | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Řád | sudokopytníci (Cetartiodactyla) |
| Infrařád | kytovci (Cetacea) |
| Malořád | kosticovci (Mysticeti) |
| Čeleď | plejtvákovcovití (Eschrichtidae) |
| Rod | plejtvákovec (Eschrichtius) |
| Binomické jméno | |
| Eschrichtius robustus Lilljeborg; 1861 | |
 Areál rozšíření | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Plejtvákovec šedý (Eschrichtius robustus), též velryba šedá nebo plejtvák šedý, je středně velký kytovec z podřádu kosticovců a jediný zástupce čeledi plejtvákovcovitých.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Dosahuje délky 12-15 metrů, přičemž zaznamenané maximum je 15,5 metru. Hmotnost se pohybuje v průměru mezi 25 a 28 tunami, maximum je 40 tun.[2] Samice bývají obvykle mírně větší než samci. Dožívá se 50-70 let. Zbarvení je šedočerné až šedohnědé s velkým množstvím světlých skvrn, což jsou stopy po kožních parazitech (korýši rodů Cryptolepas a Cyamus).
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Žije v Tichém oceánu ve dvou oddělených populacích, jedna u břehů Severní Ameriky, druhá u břehu severovýchodní Asie. Populace u severovýchodní Asie je ovšem kriticky ohrožena a je pravděpodobné, že vyhyne. V posledních letech je pro ni novým ohrožením narušení životního prostoru těžbou ropy a zemního plynu projektem Sachalin-1. Celková velikost populace není známa, ale podle různých odhadů jde o několik desítek tisíc jedinců (zřejmě okolo 26 000, nicméně maximální neověřené odhady na základě zkoumání DNA hovoří až o 118 000).
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Potravu plejtvákovců tvoří plankton, kril, různí mořští červi, malí krabi a hejna tvořící malé ryby. V menší míře se živí i vodními rostlinami. Potravu sbírá většinou při mělkém oceánském dně, málokdy se živí při hladině.
Jde o jediný druh kosticovců, který se páří a rodí mláďata v mělkých pobřežních vodách. Březost trvá 12-13,5 měsíce, nově narozené mládě je 3,5-5 metrů dlouhé.
V Atlantském oceánu byl plejtvákovec šedý loven už před naším letopočtem, od začátku 18. století se zde vyskytoval pouze ojediněle a začátkem 20. století zde byl již zcela vyhuben. Plejtvákovec šedý pluje každý rok 18 000 km: v Arktidě se živí, ale rozmnožují se na východě v Tichém oceánu u pobřeží Kalifornie a na západě u korejských břehů. Cesta, kterou podnikají skupiny o dvou až třech zvířatech, trvá kytovcům kolem tří měsíců.
Predace
[editovat | editovat zdroj]Hlavním predátorem plejtvákovce šedého (kromě člověka) je kosatka dravá. Bylo zaznamenáno mnoho případů útoků kosatek na plejtvákovce, především na mláďata.[3][4] Kosatky většinou postupují tak, že se snaží oddělit mládě od samice (či stáda) a utopit ho tím, že se střídají při tlačení na jeho hřbet a zabraňují mu se nadechnout. Čelisti obvykle používají až když je oběť mrtvá.
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]- Velrybáři mu dříve říkali ďábelská ryba, neboť byl znám tím, že se dokáže zuřivě bránit tváří v tvář nebezpečí.
- Dnes je naopak znám a oblíben pro svou zvědavost a přátelské chování vůči člunům.
- Začal být oficiálně chráněn už ve 30. letech 20. století, nicméně omezený lov (cca 220 kusů ročně) pokračoval i nadále (vědecké účely, SSSR).
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
-
-
-
-
-
Hlava plejtvákovce bývá plná parazitických korýšů -
Kostice plejtvákovce šedého.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ Archivovaná kopie. dinosaurusblog.com [online]. [cit. 2019-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-14.
- ↑ NATIONAL GEOGRAPHIC. Killer Whales vs. Gray Whales. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ THEPRESSDEMOCRAT. Orcas attack grey whale off Sonoma Coast, video 1. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- MAZÁK, Vratislav. Kytovci. Edice Zvířata celého světa, sv. 12. Státní zemědělské nakladatelství Praha, 1988.
- CARWARDINE, Mark. Velryby, delfíni a další kytovci. Knižní klub, Praha 2007.
