Přeskočit na obsah

Pleiße

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pleiße
Pleiße (26. listopadu 2006)
Pleiße (26. listopadu 2006)
Základní informace
Délka toku90 km
Plocha povodí1 473,6 km²
Pramen
Ústí
Geodata
OpenStreetMapOSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pleiße je pravý (východní) přítok Bílého Halštrova v Sasku a Durynsku. Vlévá se do lipského vodního uzlu.[1] Podél řeky vede cyklostezka.

Německý název Pleiße je starolužického původu (Plisni) a znamená „bažinotvorná voda“. To dalo jméno, ve středověku významnému, regionu Pleißenland na dolním toku. Pod jménem Plíseňsko je tento region znám v české historiografii jako oblast zvýšeného zájmu pro politiku posledních Přemyslovců a Lucemburků.

Pleiße pramení jihozápadně od Cvikova v obci Lichtentanne, místní část Ebersbrunn, v prameni U tří lip (Drei-Linden-Brunnen, dříve Alboldsbrunnen). Protéká dále saskými městy Werdau a Crimmitschau, následují durynské obce Ponice, Gößnitz, Nobitz a Altenburg. Za obcí Windischleuba je výtok do Fockendorfu a Treben regulován Windischleubskou přehradou. Dále protéká saskými obcemi Regis-Breitingen, Neukieritzsch, Rötha, Böhlen, Markkleeberg a v Lipsku se vlévá do Bílého Halštrova.

Přítoky a vodní díla

[editovat | editovat zdroj]

Původní délka řeky byla 115 km, její tok byl však napřímen hlavně z důvodu těžby hnědého uhlí jižně od Lipska, čímž se tok zkrátil na dnešních 90 km. Mezi Saara a městskou čtvrti Kotteritz obce Nobitz má její tok statut přírodní památky.

Pro ochranu před povodněmi pro Lipsko byla vybudována povodňová nádrž Regis-Serbitz s jednou z nejdelších přehrad v Německu. Další protipovodňová ochrana zařízení je Retenční nádrž Stohna poblíž Böhlenu.

Ve druhé polovině 20. století byl kvůli těžbě hnědého uhlí tok řeky mezi obcemi Regis-Breitingen a Markkleeberg téměř zcela přemístěn v délce asi 35 kilometrů a zkrácen asi o 10 kilometrů a část řeky protéká úzkými pozemními chodbami mezi bývalými povrchovými doly.[2]

Řeka v hudbě a poezii

[editovat | editovat zdroj]

Dvěma svými skladbami řeku oslavil Johann Sebastian Bach. Světskou kantátou Schleicht, spielende Wellen BWV 206, již složil na text básně neznámého básníka u příležitosti narozenin saského kurfiřta Bedřicha Augusta II. (August III. jako polský král). V typicky barokní panegyrice vzdávají řeky Visla, Labe, Pleiße a Dunaj poctu králi.[3]

Ve druhé kantátě Auf, schmetternde Töne der munteren Trompeten BWV 207a, pravděpodobně provedených v roce 1735 pro krále, je řece věnována druhá věta, recitativ Die stille Pleiße spielt. Šablona:Zitat V roce 1736 se v Lipsku objevila sbírka písní pod názvem Singende Muse an der Pleiße. Její autor Sperontes sestavil jednoduché melodie a přidal je k vlastním textům. Sbírka byla velmi populární a měla několik vydání.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pleiße na německé Wikipedii.

  1. Wiederherstellung der morphologischen Durchgängigkeit der Fließgewässer im Stadtgebiet von Leipzig
  2. Flussverlegungen, In: Neue Ufer - Projekt zur Freilegung von Pleiße- und Elstermühlgraben in Leipzig. www.neue-ufer.de [online]. [cit. 2020-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-04-25. 
  3. Hans Christian Worbs. [s.l.]: [s.n.] 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Hydrologisches Handbuch. (PDF; 115 kB) Teil 2 – Gebietskennzahlen. Freistaat Sachsen – Landesamt für Umwelt und Geologie, S. 30, abgerufen am 25. Dezember 2017. 
  • Mustafa Haikal: Längs der Pleiße – Zur Geschichte einer Flusslandschaft. In: Neue Ufer. Heft 6, Leipzig 2001, S. 3–21.
  • Die Pleiße. In: August Schumann: Vollständiges Staats-, Post- und Zeitungslexikon von Sachsen. 8. Band. Schumann, Zwickau 1821, S. 396–410.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]