Přeskočit na obsah

Petr Piťha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mons. prof. PhDr. Petr Piťha, CSc., dr. h. c.
Petr Piťha 8. září 2013
Petr Piťha 8. září 2013
1. ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR
Ve funkci:
2. července 1992 – 27. dubna 1994
Předseda vládyVáclav Klaus
PředchůdcePetr Vopěnka
NástupceIvan Pilip
Stranická příslušnost
Členstvínestraník za KDS
Narození26. března 1938 (86 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profesespisovatel, jazykovědec, katolický kněz, bohemista, učitel, filolog a historik
Náboženstvíkatolická církev
Oceněnímedaile Za zásluhy mzz 1. stupeň (2011)
CommonsPetr Piťha
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Piťha (* 26. března 1938, Praha) je český katolický kněz, bohemista, lingvista a pedagog. V letech 1992–1994 zastával post ministra školství v první vládě Václava Klause,[1] kam byl delegován coby nestraník Křesťanskodemokratickou stranou. Papež František jej 13. listopadu 2015 jmenoval kaplanem Jeho Svatosti.[2] V letech 2012–2022 zastával úřad probošta Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě pražském.

Je autorem řady odborných a populárně naučných knih z oblasti výchovy, učení a lingvistiky a jedním ze zakladatelů české matematické lingvistiky. Mimo to sepsal řadu životopisů významných osobností katolické církve, např. sv. Jana Nepomuka Neumanna, Zdislavy z Lemberka či Jana Sarkandera.

Za své dílo obdržel řadu ocenění, mimo jiné New Europe Prize, Komenského medaili UNESCO a medaili Za zásluhy.

Život

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1957–1966 vystudoval český jazyk, obecnou lingvistiku a historii na FF UK, roku 1966 získal titul kandidáta věd. Soukromě vystudoval katolickou teologii, na kněze byl tajně vysvěcen roku 1969 v Nizozemsku pro diecézi Breda. Začátkem 70. let 20. století působil v Leidenu. V roce 1988[3] a znovu v akademickém roce 1994–95 působil na Netherlands Institute for Advanced Study in the Humanities and Social Sciences (NIAS).

V letech 1962–1990 působil na MFF UK a spolu s Petrem Sgallem, Jarmilou Panevovou a Evou Hajičovou se zasloužil o zrod oboru matematická lingvistika. V roce 1991 se na brněnské Masarykově univerzitě habilitoval v oboru bohemistika a téhož roku na podzim byl navržen na profesora v oboru dějiny a teorie kultury (obojí všemi hlasy). V r. 1992 byl prezidentem V. Havlem profesorem jmenován. Od roku 1990 byl vedoucím katedry občanské výchovy na PedF UK, od roku 1992 jako profesor. Reformoval studium učitelství v tomto oboru a zpracoval vzdělávací projekt „Obecná škola“ pro základní školy.[4]

Roku 1998 odešel do důchodu a věnuje se kněžskému povolání.[5] Od září 2012 do října 2022 zastával úřad probošta Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě pražském.[6]

Kritika Istanbulské úmluvy

[editovat | editovat zdroj]

Mons. Petr Piťha přednesl 28. září 2018 v katedrále sv. Víta u příležitosti svátku svatého Václava a za přítomnosti kardinála Duky kázání, ve kterém ostře kritizoval tzv. Istanbulskou úmluvu. Tato mezinárodní smlouva by měla vést k prevenci, ochraně obětí a stíhání pachatelů násilí na ženách a domácího násilí. Podle kázání Mons. Piťhy dokument ale povede k rozvratu tradiční rodiny, jak ji známe.[7] V závěru svého kázání uvedl, co by občany čekalo po zavedení dokonale zvrácených zákonů, přičemž jmenoval roztrhání a rozehnání rodin, odebrání, prodání a věznění dětí, deportace do nápravně-výchovných pracovních táborů vyhlazovacího charakteru či prohlášení homosexuálů za nadřazenou vládnoucí třídu.[8][9] Na kázání Mons. Piťhy reagoval server Manipulátoři.cz článkem Jana Cempera z 5. října, v němž vyjádřil obavu, že Římskokatolická církev straší své věrné, a podezření, že pasáž o následcích přijetí úmluvy zavání šířením poplašné zprávy.[10] Arcibiskupství pražské se v reakci o vyjádření k Piťhovu kázání odkázalo na společné stanovisko církví z června 2018, kdy úmluvu označily za nepotřebnou a nepřínosnou pro členy EU. Zároveň se svým způsobem od kázání distancovalo, když kázání označilo za Piťhova slova, nikoliv vyjádření arcibiskupství. Tiskový mluvčí Stanislav Zeman se nedomníval, že by monsignor chtěl svým projevem šířit strach.[11] Kardinál Duka jako předseda České biskupské konference Mons. Piťhu v souvislosti s kázáním podpořil.[12][13] Kněz Tomáš Halík ve svém komentáři Prodavači strachu označil Piťhovo kázání za skandální a ostudné,[14] literární historik Martin C. Putna v něm viděl šíření konspiračních teorií.[15] Václav Klaus popsal kázání prof. Piťhy jako „silná, jasná, potřebná slova“, jako „katalyzátor naší doby“.[16][17]

Trestní oznámení

[editovat | editovat zdroj]

Ve čtvrtek 11. října 2018 Česká ženská lobby oznámila podání trestního oznámení na Petra Piťhu pro úmyslné šíření poplašné zprávy, protože se ani jedno ze zmiňovaných tvrzení Piťhy nezakládalo na pravdě a ani nevyplývalo z úmluvy či její důvodové zprávy.[7][18][19] Státní zastupitelství pro Prahu 1 odmítlo trestní oznámení jako neodůvodněné, protože nebylo shledáno podezření z trestného činu.[20] Zároveň však potvrdil stanovisko České ženské lobby, že Piťhova slova jsou dezinterpretací a nemají žádný podklad v textu Istanbulské úmluvy.[21]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Za své zásluhy byl oceněn New Europe Prize (1994),[22] Komenského medailí UNESCO (1994),[23][24][25] cenou MŠMT, Pamětní medailí UK a státním vyznamenáním Za zásluhy (2011). Roku 2019 odmítl ocenění udělované 28. října z rukou prezidenta republiky.[26] Univerzita Hradec Králové mu v roce 2012 udělila čestný doktorát pedagogických věd a Zlatou medaili univerzity.[27]

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Učíme stroje česky (s E. Hajičovou), 1982
  • Základní přednášky o jazyce, 1987
  • Svatý Norbert, 1989
  • Posel ze zámoří: Sv. Jan Nepomuk Neumann, 1990
  • Blahoslavená Zdislava, 1991
  • Jan Sarkander, 1991
  • Čechy a jejich svatí; 1992
  • Dvě tváře českého vychovatelství: Ludmila Přemyslovna a Jan Amos Komenský, 1992
  • Posesivní vztah v češtině, 1992
  • De kruisweg van Prag, 1992
  • Učitelé, společnost, výchova, 1999
  • Ave Crux, Spes Unica – Zamyšlení na křížové cestě, 2002
  • Paměť a naděje – Z pověstí Čech a Moravy, 2003
  • Výchova, naděje společnosti, 2006
  • Chrám sv. Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně, 2007
  • Jedeme na pouť, 2007
  • Přišla jsem vám sloužit, 2008 – životopis S.M. Elišky Pretschnerové
  • Tatínkovy pohádky, 2009
  • Plody zla, 2010
  • Slyšte slovo a zpívejte píseň – život svatých Cyrila a Metoděje a příběh Velehradu, 2012
  • Pocta svaté Anežce Přemyslovně – přednášky a studie, proslovy, modlitby a kázání, 2013
  • Občan uvažuje cestou k volbám, 2013
  • Občan uvažuje cestou k lékaři, 2014
  • Stav a perspektivy naší společnosti, 2019
  • Vzpomínka z II. světové války, 2020

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Přehled členů vlády | Vláda ČR. www.vlada.cz [online]. [cit. 2021-12-31]. Dostupné online. 
  2. ↑ Prof. Piťha jmenován monsigonrem [online]. Arcibiskupství pražské, apha.cz [cit. 2015-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-18. 
  3. ↑ Pit'ha, P.. NIAS [online]. [cit. 2021-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Hanuš, Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století, str. 119.
  5. ↑ Prof. Petr Piťha – Zítra ráno už je o něco víc pozdě. Časopis Vital [online]. [cit. 2022-04-03]. Dostupné online. 
  6. ↑ Kapitula Všech svatých při Pražském hradě má nového probošta - Církev.cz | Zprávy. www.cirkev.cz [online]. [cit. 2022-12-31]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b ‚Rodiny budou rozehnány, vezmou vám děti.‘ Za svatováclavské kázání čelí kněz trestnímu oznámení. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2018-10-12]. Dostupné online. 
  8. ↑ Kázání v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha ve svátek sv. Václava, Mons. Petr Piťha, 28. září L. P. 2018
  9. ↑ ISTANBULSKAUMLUVA. Mons. Petr Piťha - katedrála sv.Víta 28. září 2018 [online]. Dostupné online. 
  10. ↑ Petr Piťha šířil ve sváteční den v katedrále sv. Víta poplašné zprávy - Manipulátoři. Manipulátoři [online]. 2018-10-05 [cit. 2018-10-12]. Dostupné online. 
  11. ↑ Homosexuálové budou vládnout, kázal kněz Piťha ve svatovítské katedrále. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-10-09 [cit. 2018-10-12]. Dostupné online. 
  12. ↑ Zabavování dětí a nadvláda homosexuálů? Piťhovo kázání má ostrou dohru, ozval se Ovčáček, Kalousek, Duka, Putna a další. EuroZprávy.cz [online]. [cit. 2018-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-15. 
  13. ↑ Duka podpořil kněze Piťhu, který kázal proti Istanbulské úmluvě. EuroZprávy.cz [online]. [cit. 2018-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-15. 
  14. ↑ HALÍK, Tomáš. Prodavači strachu / Christnet.eu. www.christnet.eu [online]. [cit. 2018-10-15]. Dostupné online. 
  15. ↑ ECHO24. Homosexuálové budou vládnoucí třída, kázal kněz Piťha. Sklidil kritiku. www.echo24.cz [online]. 2018-10-10 [cit. 2018-10-15]. Dostupné online. 
  16. ↑ KLAUS, Václav. Dopis Václava Klause prof. Petru Piťhovi. www.klaus.cz [online]. 2018-10-18 [cit. 2018-10-18]. Dostupné online. 
  17. ↑ KLAUS, Václav. Piťhovo svatováclavské kázání jako katalyzátor naší doby. www.klaus.cz [online]. 2018-10-24 [cit. 2018-10-24]. Dostupné online. 
  18. ↑ TZ: Česká ženská lobby podává trestní oznámení na vysokého římskokatolického hodnostáře Piťhu za šíření poplašné zprávy o Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, tzv. Istanbulské úmluvě. czlobby.cz [online]. [cit. 2018-10-12]. Dostupné online. 
  19. ↑ Ženská lobby podala trestní oznámení na kněze Piťhu za šíření poplašné zprávy. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-10-11 [cit. 2018-10-12]. Dostupné online. 
  20. ↑ Piťha stíhán nebude. Trestní oznámení je nedůvodné, rozhodl státní zástupce. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2019-01-14 [cit. 2019-01-14]. Dostupné online. 
  21. ↑ Kněz Piťha svým kázáním o Istanbulské úmluvě nespáchal trestný čin, napsal státní zástupce. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-01-14 [cit. 2019-01-14]. Dostupné online. 
  22. ↑ Institute for Advanced Study Report for the Academic Year 1994-1995, s. 18 [online]. Princeton, New Jersey: Institute for Advanced Study, 1995 [cit. 2022-04-03]. Dostupné online. 
  23. ↑ Educational Innovation and Information, No. 98: The Commenius Medal [online]. Ženeva: International Bureau of Education, březen 1999 [cit. 2022-04-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. 
  24. ↑ Educational Innovation and Information, No. 114-115: The Commenius Medal [online]. Ženeva: International Bureau of Education, srpen-prosinec 2004 [cit. 2022-04-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-01. 
  25. ↑ Educational Innovation and Information - Number 098 (IBE, 1999, 8 p.): THE COMENIUS MEDAL: (introduction...). www.nzdl.org [online]. [cit. 2022-04-03]. Dostupné online. 
  26. ↑ Arcibiskupství k vyznamenání pro Piťhu: Prezident mu ho chtěl dát, katolický kněz odmítl. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2020-09-15]. Dostupné online. 
  27. ↑ Petr Piťha obdržel česný [sic!] doktorát hradecké univerzity. PROGLAS [online]. [cit. 2022-12-31]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
První vláda Václava Klause
Předseda vlády
Václav Klaus (jmenován 2. července 1992, ODS)
Členové v den jmenování vlády
2. července 1992
Jan Kalvoda (místopředseda vlády, ODA) • Ivan Kočárník (místopředseda vlády, finance, ODS) • Josef Lux (místopředseda vlády, zemědělství, KDU-ČSL) • Stanislav Bělehrádek (hospodářská soutěž, KDU-ČSL) • František Benda (životní prostředí, KDS) • Vladimír Dlouhý (průmysl a obchod, ODA) • Karel Dyba (hospodářská politika a rozvoj, ODS) • Jindřich Kabát (kultura – demise 17. ledna 1994, KDU-ČSL) • Petr Lom (zdravotnictví – demise 22. června 1993, ODS) • Igor Němec (státní kontrola, ODS) • Jiří Novák (spravedlnost, ODS) • Petr Piťha (školství, mládež a tělovýchova – demise 27. dubna 1994, nestraník za KDS) • Jan Ruml (vnitro, ODS) • Jiří Skalický (správa národního majetku a privatizace, ODA) • Jindřich Vodička (práce a sociální věci, ODS) • Josef Zieleniec (zahraničí, ODS)
Členové jmenovaní později
30. prosince 1992
Antonín Baudyš (obrana – demise 21. září 1994, KDU-ČSL) • Jan Stráský (doprava a spoje – odvolán 10. října 1995, zdravotnictví – pověřen 10. října 1995, ODS)
23. června 1993
Luděk Rubáš (zdravotnictví – demise 10. října 1995, ODS)
19. ledna 1994
Pavel Tigrid (kultura, nestraník za KDU-ČSL)
2. května 1994
Ivan Pilip (školství, mládež a tělovýchova, KDS)
22. září 1994
10. října 1995
Vladimír Budinský (doprava a spoje, ODS)
Ministři školství, mládeže a tělovýchovy České republiky
1992–20062006–20122012–20172017–dosud
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Petr_Piťha&oldid=24100868“