Přeskočit na obsah

Pavel Němec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Pavel Němec (rozcestník).
JUDr. Pavel Němec
Místopředseda vlád
Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka
Ve funkci:
4. srpna 2004 – 4. září 2006
11. ministr spravedlnosti ČR
Ve funkci:
4. srpna 2004 – 4. září 2006
Předseda vládyStanislav Gross
Jiří Paroubek
PředchůdceVladimír Špidla
NástupceJiří Pospíšil
6. ministr pro místní rozvoj ČR
Ve funkci:
15. července 2002 – 4. srpna 2004
Předseda vládyVladimír Špidla
PředchůdcePetr Lachnit
NástupceJiří Paroubek
6. předseda US-DEU
Ve funkci:
27. června 2004 – 5. června 2006
PředchůdcePetr Mareš
NástupceJan Hadrava
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
20. června 1998 – 15. června 2006
Stranická příslušnost
ČlenstvíUS-DEU (1998-?)
Narození20. července 1971 (53 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Pavel Němec (* 20. července 1971 Praha) je český právník a bývalý politik Unie svobody (v letech 2004–2006 její předseda), na přelomu 20. a 21. století poslanec Poslanecké sněmovny, v letech 2002–2004 ministr pro místní rozvoj, pak do roku 2006 ministr spravedlnosti a místopředseda vlády Stanislava Grosse a vlády Jiřího Paroubka.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval gymnázium v Táboře a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Rigorózní zkoušku absolvoval na právnické fakultě Západočeské univerzity.[1] Pracoval pak jako právník a podnikatel.[2]

V lednu 2005[2] se v Dubaji oženil s Ivou Havlovou, ředitelkou pražských hotelů Paříž a Cassa Marcello. Dne 25. října 2006 se jim narodila dcera Nella.

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách v roce 1998 byl zvolen do poslanecké sněmovny za Unii svobody (volební obvod Středočeský kraj).[3] Byl místopředsedou sněmovního mandátového a imunitního výboru a členem ústavněprávního výboru. Poslanecký mandát obhájil ve volbách v roce 2002. V parlamentu setrval do voleb v roce 2006.[4][5] Jako poslanec byl spolupředkladatelem exekučního řádu, čímž umožnil vznik soudních exekutorů a Exekutorské komory a jako ministr spravedlnosti spojil Justiční školu v Kroměříži s Justiční akademií, čímž vznikla jedna vzdělávací rezortní instituce pro civilní zaměstnance justice.

Jeho politická kariéra vyvrcholila ve funkčním období 2002-2006. Nejprve se v období 15. července 2002 – 4. srpna 2004 stal ministrem pro místní rozvoj ve vládě Vladimíra Špidly.[6] Následně od 4. srpna 2004 do 16. srpna 2006 (respektive do 4. září 2006 jako ministr vlády v demisi) působil coby ministr spravedlnosti a místopředseda vlády Stanislava Grosse a vlády Jiřího Paroubka.[7]

V této době rovněž zastával vysoké stranické posty. V červnu 2004 byl zvolen předsedou strany Unie svobody - Demokratické unie. Bylo to již v době, kdy US-DEU byla za svým zenitem. Volbou mladého a do té doby poměrně neznámého politika do svého čela se US-DEU snažila zvrátit klesající voličské preference. Po skandálu s katarským princem (viz níže) krátce před blížícími se parlamentními volbami 2006 se jej neúspěšně pokoušel sesadit Svatopluk Karásek. Pavel Němec poté prosadil překvapivou předvolební kampaň pod heslem It’s legal zaměřenou na mladé lidi protestující proti společnosti. Na svou stranickou funkci rezignoval po katastrofálním neúspěchu strany v parlamentních volbách 2006.

Kritika

[editovat | editovat zdroj]

Případ katarského prince

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Kauza katarského prince.

Nejvíce kontroverzí v době jeho působení na Ministerstvu spravedlnosti vzbudily spory kolem vydání příslušníka katarské královské rodiny Hámida bin Abdala Sáního, který byl trestně stíhán pro pohlavní zneužívání, do státu Katar. S tímto sporem souviselo i odvolání nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové. Němec se osobně zasazoval o předání Sáního do Kataru. To bylo v rozporu s názorem nejvyšší státní zástupkyně i odborníků ze samotného Ministerstva spravedlnosti.[8] Němec se proto obrátil na Nejvyšší soud České republiky, který jeho postup označil za zákonný. V době svého působení na ministerstvu Němec v arabských emirátech pobýval, v roce 2005 měl dokonce v Dubaji svatbu, což bylo mnohými chápáno jako potvrzení jeho úzkých vazeb na tuto oblast.[9]

Nehospodárné nakládání se státními prostředky

[editovat | editovat zdroj]

Po odchodu z funkce vyšlo v rámci finanční kontroly provedené Ministerstvem financí najevo, že někteří vysocí úředníci ministerstva, včetně samotného Pavla Němce, měli nepřiměřeně vysoké telefonní účty, a zjištěny byly i četné další případy nehospodárného nakládání se státními prostředky.[10][11] Kromě toho sám ministr Pavel Němec dokázal měsíčně protelefonovat až 120 000 Kč z peněz daňových poplatníků, což odhalil Nejvyšší kontrolní úřad.[12]

Podíl na krytí situace na právnické fakultě v Plzni

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2005 informoval advokát Karel Jelínek nejvyšší státní zástupkyni Marii Benešovou, že plzeňská právnická fakulta zneužívá své postavení. Benešová dala svým podřízeným příkaz, aby podezření vyšetřili. Vyšetřovat však ani nezačali. Benešovou pár dní poté odvolala Paroubkova vláda na návrh ministra spravedlnosti Pavla Němce.[13]

Smlouva s advokátem Bláhou

[editovat | editovat zdroj]

1. května 2006, tedy krátce před prohranými volbami a odchodem z Ministerstva spravedlnosti, uzavřeli Němcovi podřízení bez výběrového řízení dlouhodobou smlouvu s advokátem Jaromírem Bláhou. Ministerstvo podle ní má platit měsíčně 40 tisíc Kč za 24 hodin práce Bláhovy kanceláře. Později se svojí sestrou a Bláhou založil advokátní kancelář, na kterou tak fakticky smlouva přešla.[14]

Smlouva na vymáhání mýta

[editovat | editovat zdroj]

Advokátní kancelář Němec, Bláha a Navrátilová na základě smlouvy z roku 2009 s Ředitelstvím silnic a dálnic vymáhá dlužné mýto. Náklady na právní služby přitom vymožené mýto převyšují.[15]

Byznys s chudobou

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2001 schválila vláda Miloše Zemana návrh skupiny poslanců v čele s Pavlem Němcem  zákon, který se stal jedním ze čtyř pilířů umožňujícím byznys s chudobou. Kritici poukazovali na to, že přinese prospěch věřitelům, advokátům a exekutorům. Přesto prošel v lednu 2001 (s účinností od dubna) poslaneckou sněmovnou, proti byli jen tři poslanci.

V květnu 2006 Pavel Němec již jako končící ministr spravedlnosti s účinností od září několikanásobně zvýšil odměny advokátů za vymáhání. Nejnižší odměnu 1000 korun zvedl na 4500 korun. Šlo o klíčovou změnu, protože v následující době krize se mnozí mohli obohacovat na vymáhání drobných pohledávek, což se díky tomuto zákonu stalo daleko lukrativnějším. Na jednu korunu dluhu činily náklady v nejexponovanějším období 21 tisíc korun.

Již v té době se jeho firma ČSAD Ingsped Praha zabývala právě vymáháním nízkých dluhů. Poté se vymáhacím byznysem zabývala i jeho advokátní kancelář. V pražském Karlíně je Pavel Němec aktivní v advokátní kanceláři Němec, Bláha & Navrátilová.[16]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Kindl je uznávaný právník, tvrdí Pavel Němec. Parlamentní Listy [online]. 2010-04-01 [cit. 2015-06-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b JUDr. Pavel Němec [online]. vlada.cz [cit. 2012-12-28]. Dostupné online. 
  3. ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 19. - 20.6.1998 [online]. volby.cz [cit. 2012-12-28]. Dostupné online. 
  4. ↑ Pavel Němec [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-12-28]. Dostupné online. 
  5. ↑ Pavel Němec [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-12-28]. Dostupné online. 
  6. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1575. 
  7. ↑ Vláda Jiřího Paroubka (25.04.2005 - 04.09.2006) [online]. vlada.cz [cit. 2012-12-28]. Dostupné online. 
  8. ↑ Postavila se proti Němcovi a přišla o místo. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2017-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-09.  Archivováno 9. 10. 2007 na Wayback Machine.
  9. ↑ HULÍK, Milan. GLOSA: Ministr hoteliérem…. Neviditelný pes [online]. 5.12.2012 [cit. 2016-02-15]. Dostupné online. 
  10. ↑ BLAŽEK, Vojtěch. Exministr Němec si funkci užil. Hospodářské noviny. 2006-10-25. Dostupné online [cit. 2017-12-27]. 
  11. ↑ zpravy.idnes.cz [online]. [cit. 12-01-2007]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-10-2010. 
  12. ↑ Kalousek zahladil výsledky kontroly na Ústavním soudu. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2017-12-27]. Dostupné online. 
  13. ↑ Práva v Plzni už před čtyřmi lety řešila Benešová, pak ji odvolali. iDNES.cz [online]. 2009-10-14 [cit. 2017-12-27]. Dostupné online. 
  14. ↑ Bývalý ministr Němec stále pracuje pro stát, za tučné provize | Domov. Lidovky.cz [online]. 2010-01-21 [cit. 2017-12-27]. Dostupné online. 
  15. ↑ KODĚRA, Petr. Stát prodělává na vymáhání mýta. Vydělat na tom naopak nechával exministru Němcovi. Hospodářské noviny. 2013-05-13. Dostupné online [cit. 2017-12-27]. 
  16. ↑ Chudé Česko. Aktuálně.cz [online]. Economia [cit. 2018-09-27]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Vláda Vladimíra Špidly
Předseda vlády
Vladimír Špidla (jmenován 12. července 2002, ČSSD)
Členové v den jmenování vlády
15. července 2002
Stanislav Gross (1. místopředseda vlády, vnitro, ČSSD) • Cyril Svoboda (místopředseda vlády, zahraniční věci, KDU-ČSL) • Pavel Rychetský (místopředseda vlády, spravedlnost – demise 5. srpna 2003, ČSSD) • Petr Mareš (místopředseda vlády pro výzkum a vývoj, lidská práva a lidské zdroje, US-DEU) • Bohuslav Sobotka (místopředseda vlády – pověřen 30. října 2003, finance, ČSSD) • Jaroslav Tvrdík (obrana – demise 9. června 2003, ČSSD) • Jiří Rusnok (průmysl a obchod – demise 19. března 2003, ČSSD) • Zdeněk Škromach (práce a sociální věci, ČSSD) • Milan Šimonovský (doprava a spoje, KDU-ČSL) • Jaroslav Palas (zemědělství, ČSSD) • Marie Součková (zdravotnictví – demise 14. dubna 2004, ČSSD) • Petra Buzková (školství, mládež a tělovýchova, ČSSD) • Pavel Dostál (kultura, ČSSD) • Libor Ambrozek (životní prostředí, KDU-ČSL) • Pavel Němec (místní rozvoj, US-DEU) • Vladimír Mlynář (informatika, US-DEU)
Členové jmenovaní později
19. března 2003
Milan Urban (průmysl a obchod, ČSSD)
9. června 2003
16. září 2003
Karel Čermák (spravedlnost – demise 15. června 2004, nestraník)
14. dubna 2004
Jozef Kubinyi (zdravotnictví, ČSSD)
Vláda Stanislava Grosse
Předseda vlády
Stanislav Gross (jmenován 26. července 2004, ČSSD)
Členové v den jmenování vlády
4. srpna 2004
Zdeněk Škromach (1. místopředseda vlády, práce a sociální věci, ČSSD) • Milan Šimonovský (místopředseda vlády, doprava, KDU-ČSL) • Pavel Němec (místopředseda vlády, spravedlnost, US-DEU) • Martin Jahn (místopředseda vlády pro ekonomiku, nestraník za ČSSD) • František Bublan (vnitro, nestraník za ČSSD) • Karel Kühnl (obrana, US-DEU) • Bohuslav Sobotka (finance, ČSSD) • Cyril Svoboda (zahraniční věci, KDU-ČSL) • Jiří Paroubek (místní rozvoj, ČSSD) • Petra Buzková (školství, mládež a tělovýchova, ČSSD) • Milada Emmerová (zdravotnictví, ČSSD) • Pavel Dostál (kultura, ČSSD) • Milan Urban (průmysl a obchod, ČSSD) • Jaroslav Palas (zemědělství, ČSSD) • Libor Ambrozek (životní prostředí, KDU-ČSL) • Vladimír Mlynář (informatika, US-DEU) • Jaroslav Bureš (předseda Legislativní rady vlády, nestraník za ČSSD)
Vláda Jiřího Paroubka
Předseda vlády
Jiří Paroubek (jmenován 25. dubna 2005, ČSSD)
Členové v den jmenování vlády
25. dubna 2005
Bohuslav Sobotka (1. místopředseda vlády, finance, ČSSD) • Zdeněk Škromach (místopředseda vlády, práce a sociální věci, zdravotnictví – pověřen 12. října 2005 – odvolán 4. listopadu 2005, ČSSD) • Milan Šimonovský (místopředseda vlády, doprava, KDU-ČSL) • Pavel Němec (místopředseda vlády, spravedlnost, US-DEU) • Martin Jahn (místopředseda vlády pro ekonomiku – demise 31. prosince 2005, nestraník za ČSSD) • Cyril Svoboda (zahraniční věci, KDU-ČSL) • Karel Kühnl (obrana, US-DEU) • František Bublan (vnitro, nestraník za ČSSD) • Milan Urban (průmysl a obchod, ČSSD) • Petr Zgarba (zemědělství – demise 10. listopadu 2005, ČSSD) • Milada Emmerová (zdravotnictví – odvolána 12. října 2005, ČSSD) • Petra Buzková (školství, mládež a tělovýchova, ČSSD) • Libor Ambrozek (životní prostředí, KDU-ČSL) • Pavel Dostál (kultura – zemřel 24. července 2005 ČSSD) • Radko Martínek (místní rozvoj, ČSSD) • Dana Bérová (informatika, nestranička za US-DEU) • Pavel Zářecký (předseda Legislativní rady vlády, nestraník za ČSSD)
Členové jmenovaní později
17. srpna 2005
Vítězslav Jandák (kultura, nestraník za ČSSD)
4. listopadu 2005
David Rath (zdravotnictví, nestraník za ČSSD)
16. listopadu 2005
Jan Mládek (zemědělství, ČSSD)
3. ledna 2006
Jiří Havel (místopředseda vlády pro ekonomiku, ČSSD)
Ministři spravedlnosti České republiky
1992–20012001–20042004–20132013–20192019–dosud
Ministerstvo spravedlnosti České republiky
Ministři pro místní rozvoj České republiky
1997–20022002–20072008–20142014–dosud
Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pavel_Němec&oldid=23917766“