Přeskočit na obsah

Ondřej Neff

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PhDr. Ondřej Neff
Ondřej Neff (2017)
Ondřej Neff (2017)
Narození26. června 1945 (79 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípřekladatel, novinář, fotograf, autor sci-fi a spisovatel
Alma materFakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
Žánrvědecká fikce
Významná dílaJádro pudla
OceněníKrameriova cena (2016)
Manžel(ka)1. Michaela Neffová,
2. Ljuba Krbová
DětiDavid Neff
Irena Neffová
RodičeVladimír Neff[1] a Vlasta Petrovičová
PříbuzníJan Neff (praděd)
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ondřej Neff, alias Aston (* 26. června 1945 Praha), je český spisovatel science fiction a novinář, vydavatel internetových deníků Neviditelný pes (založen na jaře 1996, od podzimu 2005 součástí webu Lidovky.cz) a DigiNeff (o digitálním fotografování, 1999–2021).

Jeho otcem byl spisovatel Vladimír Neff. První manželkou Ondřeje Neffa byla Michaela, roz. Šprachtová, s ní se oženil roku 1969. Ta však 7. srpna 2002 zemřela na rakovinu. Od podzimu 2003 žije Ondřej Neff s herečkou Ljubou Krbovou, s ní se roku 2005 přestěhoval do obce Zvole u Prahy. Dne 22. srpna 2008 se s Ljubou Krbovou oženil.[2]

S první manželkou měl Neff dvě děti, a to syna Davida, narozeného v roce 1970, ten působí jako fotograf deníku Mladá fronta DNES, a dále dceru Irenu, narozenou v roce 1979, již 23. února 2008 zavraždil její manžel.[3]

Neff roku 1969 vystudoval Fakultu sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy v Praze a rok nato získal titul PhDr. Mezitím již působil jako redaktor Československého rozhlasu a podílel se na vysílání i v osudný den okupace Československa sovětskými vojsky.[4] V letech 1970–1974 pracoval v propagaci nakladatelství Albatros, v letech 1974–1975 v propagaci obchodního domu Kotva, v letech 1975–1979 na pozici fotografa v Ústředí lidové umělecké výroby a mezi lety 1979 a 1985 jako redaktor deníku Mladá fronta. Po krátké přestávce, kdy byl na volné noze, nastoupil od října[5] 1987 coby redaktor týdeníku Svazu českých spisovatelů Kmen, jímž byl až do roku 1989 (časopis Kmen se roku 1988 osamostatnil od kulturně-politického týdeníku Tvorba). V letech 1990–1993 působil jako šéfredaktor časopisu Ikarie a mezi roky 1990 a 1994 byl redaktorem deníku Mladá fronta DNES. V letech 1995–1996 spolu s Vojtěchem Steklačem, Vladimírem Kovaříkem, Miroslavem Vaicem a Oldřichem Dudkem psal pro TV Nova scénáře k prvnímu českému sitcomu Nováci. Je jedním ze zakladatelů Institutu digitální fotografie a veletrhu Digiforum.[6]

Společně s Jaroslavem Olšou jr. sestavil Encyklopedii literatury science fiction (nakladatelství AFSF a H&H, 1995).[7]

Působení na internetu

[editovat | editovat zdroj]

Na konci listopadu 1998 stál s Patrickem Zandlem a Ivem Lukačovičem u zrodu protestní akce Internet proti monopolu (známé též jako Bojkot) proti zdražení vytáčeného přístupu k Internetu tehdejším SPT Telecom. Díky velké mediální odezvě a demonstraci dvou tisíc lidí před sídlem společnosti přistoupil Telecom na jednání, jehož výsledkem byl tarif Internet 99 a později i jeho modernizace Internet 2000.

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]

Science fiction

[editovat | editovat zdroj]

Převyprávění děl Julese Vernea

[editovat | editovat zdroj]

Účast v povídkových sbírkách (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • 1983 – Lidé ze souhvězdí Lva
  • 1983 – Železo přichází z hvězd
  • 1984 – Hvězdy v trávě
  • 1985 – Návrat na planetu Zemi
  • 1986 – Teď už budeme lidé
  • 1987 – Lásky pozemské
  • 1989 – Přistání na Řípu
  • 1989 – Skandál v divadle snů
  • 1989 – Roboti a androidi
  • 1990 – Lety zakázanou rychlostí
  • 1993 – Let na Měsíc pojednaný jako sbírka povídek českých autorů
  • 1993 – To nejlepší ze science fiction – první reprezentativní ročenka
  • 1993 – Makropulos speciál
  • 1994 – Description of a Struggle (Londýn)
  • 1996 – Hvězdný prach
  • 1997 – Invaze
  • 1997 – Nej… povídky z Playboye I
  • 1998 – Nej… povídky z Playboye II
  • 1998 – Cizinec
  • 1998 – Rigor Mortis
  • 2000 – Neberte mi naději
  • 2003 – Anděl posledního soudu
  • 2005 – Zabij mě líp
  • 2006 – Orbitální šerloci
  • 2007 – Imperium Bohemorum – Fantastické dějiny zemí Koruny české
  • 2008 – The SFWA European Hall of Fame
  • 2008 – Schůzky s tajemstvím
  • 2009 – Svůj svět si musíme zasloužit
  • 2009 – Roboti a lidi
  • 2010 – Hvězdy české sci-fi
  • 2010 – Zabij / zachraň svého mimozemšťana
  • 2011 – Tajemství stržené masky
  • 2013 – Závrať
  • 2014 – Klenoty české fantasy
  • 2016 – Praha noir
  • 2018 – Space opera 2018
  • 2020 – Robot 100
  • 2021 – Tenkrát o Vánocích
  • 2022 – Dnes ještě ne
  • 2022 – Jestli vůbec někdy
  • 2022 – Zákon genu
  • 2023 – Fontána strachu
  • 2023 – Krev, monstra a cukroví
  • 2023 – Po stopách zločinů
  • 2024 – Trosky Země

Faktografická díla

[editovat | editovat zdroj]
  • 1978 – Podivuhodný svět Julese Vernea (monografie o Julesi Vernovi a jeho díle); přepracované vydání Jules Verne a jeho svět (Mladá fronta 2005)
  • 1981 – Něco je jinak (dějiny české sci-fi)
  • 1985 – Tři eseje o české sci-fi
  • 1987 – Všechno je jinak (dějiny světové sci-fi – zatajený spoluautor Alexandr Kramer)
  • 1993 – Kniha Frenesis (il. Martin Zhouf
  • 1999 – Jak blufovat o sci-fi
  • 1995 – Encyklopedie literatury science fiction (spolu s Jaroslavem Olšou, jr.)
  • 1995, 1996, 1997, 1998, 1999 – Klon (sborníky článků, přednášek a povídek)

Scénáře ke komiksům Káji Saudka

[editovat | editovat zdroj]
  • 1988 – Arnal a dva dračí zuby (Česká speleologická společnost)
  • 1990 – Štěstí, Slavkovská romance, Příhoda na mostě (ČSS)
  • 1992 – Silvestrovský speciál (NEI Report)
  • 1993 – Noc upírů (NEI Report)
  • 2000 – Podivné pohádky (obsahuje komiksové pohádky Šípková Růženka, Perníková chaloupka, Návrat domů)

Rozhlasové hry

[editovat | editovat zdroj]

vesměs SF; většinou vycházejí z jeho povídek nebo tak byly následně publikovány

  • 1984 – Portonský dryák
  • 1985 – Počkej, Hektore
  • 1986 – Velká solární[8]
  • 1988 – Ano, jsem robot (Prix Bohemia 1989)
  • 1991 – Havárie Drakkaru

Dramatizace

[editovat | editovat zdroj]

několik povídek v 80. a počátkem 90. let (mj. od H. P. Lovecrafta)

  • Autorský komiks Pérák (vlastní scénář i kresby).
  • V 80. letech autor desítek přednášek zejména o angloamerické SF
  • Kratochvilné čtení pro celou rodinu (1981, spoluautor, sestavovatel, il. Vladimír Renčín)
  • Autíčka, auta (1982)
  • Rytíři (1984, výtvarné zpracování Michal Kudělka)
  • Emil Fafek. 40 let fotografem (1985)
  • Praha magická (1986, fotografie Andrej Šťastný)
  • Dobrodružství na Planetě snů (1988, komiks, výtvarník Petr Poš)
  • To je můj případ! (1989, kresby Mirek Barták)
  • Čím drží svět pohromadě (1990, spoluautor)
  • Učíme se fotografovat (1991)
  • Češi a Němci – věční sousedé (1993, spoluautor)
  • Encyklopedie fantastického filmu (1994, spoluautor, především hesla o filmech cyklu Star Wars)
  • Slovník české literární fantastiky a science fiction (1995, Neff autorem úvodní studie)
  • od 1996 do ?? online komiksový strip Bart sám domaNeviditelném psovi
  • Marťan Martínek (1989, výtvarné zpracování Martin Rocman)
  • Rozumíme digitálnímu fotoaparátu – CD-ROM (2003)
  • Cestování s digitálním fotoaparátem (2003, se spoluautory)
  • Zpracovávání dogitálních fotografií + CD (2003 se spoluautory)
  • Vybíráme digitální fotoaparát (2003 se spoluautory)
  • Tajná kniha o digitální fotografii (aktualizované 4. vydání 2004)
  • Fotografujeme s digitálním fotoaparátem II (2004, se spoluautory)
  • Neffův průvodce digitální fotografií (2004)
  • Interview 4 (2005, kniha Alexandra Kramera, rozhovor s Neffem a dalšími)
  • Neffův průvodce digitální fotokomorou (2005)
  • Corel Paint Shop Pro polopatě (2006)
  • Průvodce paralelními světy (2006, kniha Langera doplněná textem O. Neffa)
  • O fejetonu, s fejetonem (2007, spoluautor)
  • Objektivy 2007/2008: Přehled (Neff se spoluautory)
  • Digitální fotografie polopatě (2009)
  • Druhý dech (2010, rozhovor s Neffem a dalšími osobnostmi)
  • Katalog 2012 (Neffův úvod k výtvarnému katalogu Galerie Nemesis)
  • Děsivé radosti (2015, námět a komentář ke komiksům Michala Suchánka podle Neffových povídek Jitro pro strašnou radost, Nápad za všechny prachy, Konec dobrý, všechno dobré)
  • Poklad dobrodružných příběhů. 12 slavných děl dobrodružné literatury v kreslené podobě (2017, Neff je autor všech biografických portrétů a podílel se i scenáristicky)
  • Podivuhodný svět Zdeňka Buriana (2018)
  • Orwell na steroidech (2020, rozhovor s Neffem a dalšími osobnostmi)
  • Dutá Země (kniha Ondřeje Lesáka s předmluvou Ondřeje Neffa)
  • Jaroslav Velc – V oblacích (2022, s Ondřejem Müllerem)
… Wikipedie, nejúžasnější vzdělávací projekt lidských dějin, založený od A do Zet na svobodě…
— Ondřej Neff[9]

Další záliby

[editovat | editovat zdroj]

S Ljubou Krbovou u svého domu vytvořili a stále upravuje zahradu v japonském stylu. Oba často cestují po světě a fotografují.[10] Ondřej pravidelně publikuje povídání o svých psech a zahradě na Neviditelném psu v rubrice Best of Hyena.

  1. Československý biografický slovník. Academia. 1992. ISBN 80-200-0443-2.
  2. NEFF, Ondřej. BEST OF HYENA: V pátek jsem se oženil. Neviditelný pes [online]. 2008-08-25 [cit. 2010-11-14]. Dostupné online. 
  3. Novinky.cz. Dcera spisovatele Neffa byla zavražděna, přiznal se její muž. Novinky.cz [online]. Borgis, 2008-03-13 [cit. 2010-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-10-10. 
  4. Díl první: Rozhlas v roce 1968 padl kvůli zradě redaktora [online]. [cit. 2013-08-29]. Dostupné online. 
  5. ZINDELOVÁ, Miluše. Povolání: spisovatel a redaktor [online]. Praha: Vlasta, 1988 [cit. 2010-11-14]. Dostupné online. 
  6. [1] Institut digitální fotografie
  7. Jaroslav Olša, jr., datum aktualizace 28. 8. 2011, cit. 4. 6. 2023, KDO JE KDO v české a slovenské SF, Interkom
  8. Ondřej Neff: Velká solární. V nervy drásajícím závodě kosmických lodí jde doslova o život [online]. Český rozhlas, 2024-02-03 [cit. 2024-02-04]. Dostupné online. 
  9. Neviditelný pes: Wikipedia blackout, 18.1.2012
  10. Zdeněk Smíšek, Právo. Herečka Ljuba Krbová ctí východní inspiraci. Novinky.cz [online]. Borgis, 2012-08-27 [cit. 2012-08-27]. l Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]