Přeskočit na obsah

Nina Matvijenko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nina Matvijenko
Nina Matvijenko v roce 2012
Nina Matvijenko v roce 2012
Základní informace
Rodné jménoНіна Митрофанівна Матвієнко
Narození10. října 1947
Nedilišče
Úmrtí8. října 2023 (ve věku 75 let)
Kyjev
Místo pohřbeníZvirynetske cemetery
Žánryfolk a lidová píseň
Povolánízpěvačka a herečka
Nástrojehlas
VydavatelMelodija
OceněníZasloužilý umělec Ukrajinské SSR (1979)
Lidový umělec Ukrajinské SSR (1985)
Státní cena Tarase Ševčenka (1988)
Řád kněžny Olgy 3. třídy (1997)
Hrdina Ukrajiny (2006)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Petro Hončar
DětiAntonina Matvijenko
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nina Mitrofanovna Matvijenko (ukrajinsky Ніна Митрофанівна Матвієнко; 10. října 1947 Nedilišče8. října 2023) byla ukrajinská zpěvačka, Lidová umělkyně Ukrajiny.

Život a kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Matvijenko se narodila 10. října 1947 ve vesnici Nedilišče, Jemilčynský rajón, Žytomyrská oblast v té době v Ukrajinské SSR v Sovětském svazu (dnes Ukrajina).[1] Byla pátou z jedenácti sourozenců, její matka byla Antonina Ilkivna Matvijenko a otec Mytrofan Ustynovyč Matvijenko. Začínala na místní internátní škole, poté pracovala jako opisovačka a poté asistentka jeřábníka.[2] V roce 1975 ukončila studium ukrajinské filologie na Kyjevské univerzitě. Předtím, v roce 1968, vstoupila do vokálního studia Ukrajinského státního lidového sboru Hryhoryje Verjovky, načež se stala sólistkou.[3] Provdala se za Petra Hončara a měla tři děti: Ivana, který později vstoupil do kláštera, Andrije a Antonina; později se s ním rozvedla.[zdroj?]

V roce 1988 obdržela Ševčenkovu národní cenu, ukrajinskou státní cenu pojmenovanou po Tarase Ševčenka,[2] a také hrála v ukrajinském válečném dramatu Jurije Iljenka Slaměné zvony.[4]

Její repertoár zahrnoval četné ukrajinské lidové písně. Nina byla první interpretkou děl skladatelů Jevhena Stankoviče, Myroslava Skoryka, Iryny Kyryliny, Hanny Havrylec a mnoha dalších. Účinkovala v televizi v mnoha filmech a v rozhlase.[5]

V letech 1966 až 1991 byla sólistkou Ukrajinského státního lidového sboru. Od roku 1968 byla členkou folkového tria „Zoloti ključi“. V poslední době vystupovala s Kyjevským komorním orchestrem (Національний ансамбль солістів «Київська камерата») a se souborem Early Music Ensemble Kosťantyna Čečenji.[5]

Matvijenko vystupovala v Mexiku, Kanadě, Spojených státech, Československu, Polsku, Finsku, Koreji, Francii, Latinské Americe. Má četné nahrávky ukrajinských lidových písní.[6] Její život a filozofie ženské rovnosti byly inspirací pro zpěvačku Yulianu Prado.[7] V roce 2009 vydala knihu (asi 250 lidových písní) o svém životě, kariéře a lásce k „dušové hudbě“ své rodné země. Akademik Mykola Žulynskyj z Národní akademie věd Ukrajiny a Institut literatury Tarase Ševčenka při hodnocení její práce popsali Matvijenko jako někoho, kdo „žije z písní a vychutnává si proces tvorby písní, v její spřízněnosti s písní, otevírající pro ni vlastní duši a duši ukrajinského lidu po stínech otroctví.“[8]

Během ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 bylo znovu uvedeno její představení operního baletu Jevhena Stankoviče Když kvete kapradí, který měl původně premiéru v roce 2017 po zákazu za sovětské éry, živě přenášený Lvovskou národní operou.[9]

Nina Matvijenko zemřela 8. října 2023 ve věku 75 let,[10] je pohřbena na Zvirineckém hřbitově v Kyjevě.

  • Cena Ukrajiny Tarase Ševčenka 1988[2]
  • 1996 Mezinárodní fond MA Kasyan Prize – Řád Mykoly Chudotvorce[5]
  • 1997 Ukrajina Řád kněžny Olgy, třetí třída
  • Osobnost roku 2017[11]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nina Matviienko na anglické Wikipedii.

  1. STRUK, Danylo Husar. Encyclopedia of Ukraine: Volume III: L-Pf. [s.l.]: University of Toronto Press, 15 December 1993. Dostupné online. ISBN 978-1-4426-5125-8. (anglicky) 
  2. a b c Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  3. Events and Anniversaries 2017. Halifax Ukrainians [online]. [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c Dostupné online. 
  6. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-1-84162-311-5. 
  7. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2023-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-03-01. 
  8. Dostupné online. 
  9. Dostupné online. (anglicky) 
  10. www.unian.net. Dostupné online. 
  11. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]