Nicolás Maduro
| Nicolás Maduro | |
|---|---|
_cropped.jpg) | |
| 62. prezident Venezuely | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 8. března 2013 Ve sporu s Juanem Guaidó od 10. 1. 2019 do 5. 1. 2023 | |
| Předchůdce | Hugo Chávez |
| Viceprezident Venezuely | |
| Ve funkci: 13. října 2012 – 8. března 2013 | |
| Prezident | Hugo Chávez |
| Předchůdce | Elías Jaua |
| Nástupce | Jorge Arreaza |
| Ministr zahraničních věcí | |
| Ve funkci: 9. srpna 2006 – 15. ledna 2013 | |
| 30. generální tajemník Hnutí nezúčastněných zemí | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 17. září 2016 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Sjednocená socialistická strana Venezuely |
| Narození | 23. listopadu 1962 (62 let) Caracas |
| Choť | Cilia Flores (od 2013) |
| Partner(ka) | Cilia Flores (Desetiletí od 1990 – 2013) |
| Děti | Nicolás Maduro Guerra |
| Profese | diplomat, politik, odborář a řidič autobusu |
| Náboženství | katolická církev |
| Ocenění | Corrupt Person of the Year (2016) Řád Augusta Césara Sandina Leninův řád Řád osvoboditele generála San Martína Řád Josého Martího … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Webová stránka | www |
| Commons | Nicolás Maduro |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nicolás Maduro Moros (* 23. listopadu 1962 Caracas) je venezuelský politik, který se 8. března 2013 po smrti prezidenta Cháveze stal prozatímním a posléze řádně zvoleným prezidentem.
Život
[editovat | editovat zdroj]Původně pracoval jako řidič autobusu, poté se stal odborovým předákem. V politice je od roku 1999 – nejdříve jako poslanec, pak předseda parlamentu, ministr zahraničních věcí a nakonec jako viceprezident.[1]
Někdejší viceprezident složil přísahu na mimořádném zasedání Národního shromáždění v Caracasu; opozice však schůzi bojkotovala. Prezidentem se stal na základě faktu, že zesnulý Hugo Chávez nepřísahal k 4. prezidentskému období, a proto z právního hlediska byla doba jeho smrti považována stále za 3. prezidentské období. V případě, že prezident zemře, nebo odstoupí během posledních dvou let svého mandátu, pozici prezidenta přejímá viceprezident, a to do svolání legitimních voleb. Po složení prezidentské přísahy oznámil, že požádal o okamžité vyhlášení prezidentských voleb. Ty se podle ústavy mají uskutečnit do 30 dnů po prezidentově smrti.[2]
Prezident Venezuely
[editovat | editovat zdroj]První prezidentský mandát
[editovat | editovat zdroj]Maduro kandidoval v následných prezidentských volbách, konaných 14. dubna 2013. Socialisté chtěli využít odkazu masově oblíbeného Cháveze, který Madura v posledním veřejném vystoupení označil za svého nástupce.[2] Na jeho stranu se navíc po Chávezově smrti postavila armáda, které ústava zakazuje hrát jakoukoli roli v politice.[2] Maduro nakonec vyhrál velice těsně, získal 50,66 %. Jeho protivník Henrique Capriles Radonski výsledky prohlásil za zfalšované.[3]
Od března 2017 čelil Maduro masovým demonstracím, stále však měl podporu armády. Protesty si vyžádaly několik mrtvých a desítky zraněných. Podnětem pro tuto vlnu demonstrací byl kromě hyperinflace, nedostatku potravin a vysoké zločinnosti pokus nejvyššího soudu (nakloněného Madurovi) převzít pravomoci parlamentu. Opozice pak Madura označila za diktátora.[4] Během 48 hodin soud pod tlakem od svého rozhodnutí ustoupil.[5]
Druhý prezidentský mandát
[editovat | editovat zdroj]I přes všechny problémy, kterým země za jeho prezidentování čelila a jež vedly k předčasným prezidentským volbám, dokázal Maduro 21. května 2018 svůj mandát obhájit, v předběžném součtu s 68 % odevzdaných hlasů.[6] Řada opozičních stran se však nemohla voleb zúčastnit. Mnoho států i politiků bylo proto přesvědčeno, že Maduro nebyl zvolen legitimně[7][8] a označili ho za diktátora.[9]
Dne 5. ledna 2019 byl předsedou Národního shromáždění zvolen Juan Guaidó. Během svého projevu označil Madura za uzurpátora, pokud složí 10. ledna prezidentský slib.[10]
Tak se také stalo, čímž začalo Madurovo šestileté funkční období.[11] V lednu 2019 Národní shromáždění prohlásilo výsledky voleb za neplatné. Odvolalo se na klauzuli venezuelské ústavy z roku 1999 a do funkce úřadujícího prezidenta dosadilo Guaidóa. Madurovi příznivci odmítli tento krok uznat a Guaidó byl krátce zatčen.
Během desetitisícových demonstrací v Caracasu, které sám svolal, se Guaidó 23. ledna 2019 prohlásil prezidentem. Vzápětí ho dočasným prezidentem uznaly Spojené státy americké. Jeho prezidentství uznalo více než 60 států včetně Česka, postupně ale jeho podpora slábla jak doma, tak v zahraničí. V závěru roku 2022 sami opoziční politici rozhodli o rozpuštění tzv. prozatímní vlády, v jejímž čele stál. Rozhodli se ji nahradit komisí, která se bude soustředit na prezidentské volby v roce 2024.[12]
Prezidentské volby 2024
[editovat | editovat zdroj]V prezidentských volbách v červenci 2024 Maduro usiluje o zisk třetího prezidentského mandátu. Podle Nejvyšší volební rady, která je pod kontrolou jeho vlády, získal Maduro ve volbách 51 procent hlasů. Společný kandidát opozičních stran Edmundo González Urrutia, kterého favorizovaly průzkumy veřejného mínění, pak 44 procent. Venezuelská opozice odmítla Madurovo vítězství uznat.[13]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]V červenci 2013 si Maduro po dvacetiletém vztahu vzal generální prokurátorku Cilii Floresovou,[14] která byla v dobách prezidentství Huga Cháveze dlouhou dobu ministryní zahraničí. Stala se také první ženou v zemi, která zastávala funkci předsedkyně venezuelského Národního shromáždění. V této funkci v srpnu 2006 nahradila právě Madura poté, co byl jmenován ministrem zahraničí.
Z předchozího manželství má Floresová tři děti, Maduro jedno.[14]
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
Řád osvoboditele generála San Martína – Argentina, udělen 8. května 2013,[15][16] odebrán 11. srpna 2017[17]
velkokříž s řetězem Řádu andského kondora – Bolívie, 26. května 2013[18]
Řád palestinské hvězdy – Palestina, 16. května 2014[19]
Řád Augusta Césara Sandina – Nikaragua, 17. března 2015
Řád José Martího – Kuba, 18. března 2016[20][21]
_Ribbon.svg){kind=small}
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Novým lídrem Venezuely by se mohl stát viceprezident Nicolas Maduro, Rozhlas.cz, 6. 3. 2013
- ↑ a b c Chávezův nástupce se ujal funkce. Opozice se bojí, že režim přitvrdí, iDNES.cz, 9. 3. 2013
- ↑ Venezuelané poslechli vůli Cháveze. Prezidentem je jeho nástupce [online]. Lidovky.cz [cit. 2013-04-15]. Dostupné online.
- ↑ FENDRYCHOVÁ, Simona. Maduro je diktátor, tvrdí Venezuelané. Napětí v ulicích roste, o budoucnosti země rozhodne armáda. Aktualne.cz [online]. 2017-3-31. Dostupné online.
- ↑ Venezuelou zmítají krvavé protesty, Maduro mobilizuje milicionáře. iDNES.cz [online]. 2017-4-20. Dostupné online.
- ↑ Venezuelský prezident Nicolás Maduro obhájil své křeslo Archivováno 22. 5. 2018 na Wayback Machine.. Novinky.cz, ČTK, 21. 5. 2018
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ BUITRAGO, Deisy; PONS, Corina. New Venezuela congress chief says Maduro will be usurper president. Reuters [online]. 2019-01-05 [cit. 2019-01-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dostupné online.
- ↑ WILKINSON, Tracy. U.S. looks for opportunity in demise of Guaidó, whom it recognized as ‘interim president’ of Venezuela. LATimes.com [online]. 2023-01-05. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ČTK. Volba prezidenta ve Venezuele: Úřad označil za vítěze Madura, opozice je proti. Seznam Zprávy [online]. 2024-07-29. Dostupné online.
- ↑ a b Venezuelský prezident Maduro se oženil. Vzal si prokurátorku, iDNES.cz, 18. července 2013
- ↑ Por decreto, Macri le retiró a Maduro la condecoración que le otorgó Cristina. www.lanacion.com.ar [online]. 2017-08-11 [cit. 2019-10-27]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ SAIJ. www.saij.gob.ar [online]. [cit. 2019-10-27]. Dostupné online.
- ↑ InfoLeg - Información Legislativa. servicios.infoleg.gob.ar [online]. [cit. 2019-10-27]. Dostupné online.
- ↑ Agencia Venezolana de Noticias. www.avn.info.ve [online]. [cit. 2019-10-27]. Dostupné online.
- ↑ Mahmud Abbas condecoró al Presidente Maduro con la Estrella Palestina (+Fotos+Video) — Venezolana de Televisión. web.archive.org [online]. 2014-05-17 [cit. 2019-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-05-17.
- ↑ CUBAHORA, Redacción. Imponen a Nicolás Maduro la Orden José Martí (+Video). Cubahora [online]. 2016-03-18 [cit. 2019-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-10-27. (španělsky)
- ↑ Story Map Tour. www.arcgis.com [online]. [cit. 2020-04-12]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nicolás Maduro na Wikimedia Commons 
Zpráva Venezuela má nového prezidenta ve Wikizprávách
