NGC 1514
| NGC 1514 | |
|---|---|
 Planetární mlhovina NGC 1514 na amatérském snímku | |
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Typ | planetární mlhovina |
| Objevitel | William Herschel |
| Datum objevu | 13. listopadu 1790 |
| Rektascenze | 4h 9m 17,0s[1] |
| Deklinace | +30°46′33,5″[1] |
| Souhvězdí | Býk (lat. Tau) |
| Zdánlivá magnituda (V) | 10,9[2] |
| Úhlová velikost | 2,2′[2] |
| Vzdálenost | 466 kpc[3] (1 520[3] ly) |
| Metalicita [Fe/H] | −1,43 |
| Označení v katalozích | |
| New General Catalogue | NGC 1514 |
| 2MASS | 2MASS J04091698+3046335 |
| IRAS | IRAS F04061+3038 a IRAS 04061+3038 |
| Jiná označení | NGC 1514, PN G165.5-15.2, HD 281679[1] |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
NGC 1514 je planetární mlhovina v souhvězdí Býka. Objevil ji anglický astronom William Herschel 13. listopadu 1790.[4] Odhady její vzdálenosti od Země se mezi jednotlivými zdroji velmi liší. Podle dat ze sondy Gaia se v roce 2018 odhadovala na 1 520 světelných let.[3]
Na obloze se nachází v severní části souhvězdí těsně u hranice se souhvězdím Persea. Její ústřední hvězda má magnitudu 9,3 a jako mlhavá hvězdička je tedy vidět i malými dalekohledy, ale její plynnou obálku ukážou až větší dalekohledy.[5]
Tuto mlhovinu objevil William Herschel 13. listopadu 1790,[4] popsal ji jako „velice zvláštní jev“ a tento objev ho donutil znovu promyslet jeho představy o stavbě vesmíru. Do té doby byl totiž Herschel přesvědčen, že se všechny mlhoviny skládají z velkého množství tak vzdálených hvězd, že se nedají rozlišit, ale zde viděl jedinou hvězdu „obklopenou slabě zářící obálkou“. Z toho usoudil následující: „Náš odhad, který se můžu odvážit říct, je takový, že mlhovina kolem této hvězdy nemá hvězdnou podstatu.“[6][7]
Tato mlhovina s dvojitou obálkou se dá popsat jako „jasná kulatá amorfní planetární mlhovina“, má poloměr asi 65″ a slabé halo o poloměru 90″.[8] Skládá se z vnější a vnitřní obálky a jasných skvrnek.[9] Také se dá popsat jako „hrudkovitá mlhovina složená z mnoha malých bublin“ s poněkud vláknitou strukturou ve vnější obálce.[7] Infračervená pozorování ukázala, že tuto mlhovinu obklopuje rozsáhlá oblast prachu o průměru 8,5 světelných let (2,6 parseků). Souhrnná hmotnost plynu a prachu je 2,2 ± 1,4 hmotností Slunce.[8]
Původcem mlhoviny je dvojhvězda, která má v katalogu Henry Draper Catalogue označení HD 281679.[1] Jasná viditelná složka je hvězdný obr na vodorovné větvi Hertzsprungova–Russellova diagramu a má hvězdnou klasifikaci A0III, ale mlhovinu vytvořil její méně jasný průvodce, který je velmi horký a má klasifikaci jako typ O.[7] Během vzniku mlhoviny měla tato dvojhvězda společnou obálku a měla dobu oběhu 4 až 9 dní. Počáteční hmotnost hvězdy, která je původcem mlhoviny, se odhaduje na 4,5 hmotností Slunce a když se přiblížila k asymptotické větvi obrů, zaplnila Rocheův lalok, hmota se začala přelévat na druhou hvězdu a obě hvězdy se k sobě začaly přibližovat po spirální dráze, protože svou orbitální energii přelévaly do rozpínající se obálky.[9]
Související články
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 1514 na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 1514 [online]. [cit. 2021-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 1514 [online]. SEDS.org [cit. 2021-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-18. (anglicky)
- ↑ a b c GAIA COLLABORATION. VizieR Online Data Catalog: Gaia DR2 (Gaia Collaboration, 2018). VizieR On-line Data Catalog: I/345 [online]. Duben 2018 [cit. 2021-05-17]. Dostupné online. Bibcode 2018yCat.1345....0G. (anglicky)
- ↑ a b SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 1514 (= P-K 165-15.1 = "PGC 2882948") [online]. [cit. 2021-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Býk [online]. [cit. 2021-05-17]. Dostupné online.
- ↑ HERSCHEL, William. On Nebulous Stars, Properly So Called. By William Herschel, LL.D. F. R. S.. S. 71–88. Philosophical Transactions of the Royal Society of London [online]. 1791 [cit. 2021-05-17]. Roč. 81, s. 71–88. Dostupné online. Bibcode 1791RSPT...81...71H. (anglicky)
- ↑ a b c RESSLER, Michael E.; COHEN, Martin; WACHTER, Stefanie, et al. The Discovery of Infrared Rings in the Planetary Nebula NGC 1514 During the WISE All-sky Survey. S. 1882–1890. Astronomical Journal [online]. Listopad 2010 [cit. 2021-05-17]. Roč. 140, čís. 6, s. 1882–1890. Dostupné online. arXiv 1011.3877. DOI 10.1088/0004-6256/140/6/1882. Bibcode 2010AJ....140.1882R. (anglicky)
- ↑ a b ARYAL, B.; RAJBAHAK, C.; WEINBERGER, R. A giant dusty bipolar structure around the planetary nebula NGC 1514. S. 1307–1312. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Únor 2010 [cit. 2021-05-17]. Roč. 402, čís. 2, s. 1307–1312. Dostupné online. DOI 10.1111/j.1365-2966.2009.15966.x. Bibcode 2010MNRAS.402.1307A. (anglicky)
- ↑ a b MUTHU, C.; ANANDARAO, B. G. A Spatiokinematic Study of the Planetary Nebula NGC 1514. S. 2963–2970. Astronomical Journal [online]. Prosinec 2003 [cit. 2021-05-17]. Roč. 126, čís. 6, s. 2963–2970. Dostupné online. DOI 10.1086/379552. Bibcode 2003AJ....126.2963M. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu NGC 1514 na Wikimedia Commons - SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 1514 [online]. [cit. 2021-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Býk [online]. [cit. 2021-05-17]. Dostupné online.
- FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 1514 [online]. SEDS.org [cit. 2021-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-18. (anglicky)
- SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 1514 (= P-K 165-15.1 = "PGC 2882948") [online]. [cit. 2021-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
