Národní jazyk
Národní jazyk je jazyk (nebo jazyková varieta, tj. dialekt), který reprezentuje národní identitu určitého národa nebo země. Národní jazyk je typicky používán pro účely politických a právních rozprav.
Některé země mají více než jeden národní jazyk, jako např. Kanada, kde se používají současně francouzština a angličtina. Pokud je národní jazyk deklarován legislativou, jedná se o úřední jazyk. To je odlišné od případu dominantního národního jazyka, který je národním jazykem pouze používáním de facto (např. angličtina v mnoha státech USA) nebo díky historické asociaci s dotyčným národem.
Národní jazyk je obvykle souborem útvarů a podob jazyka. K obvyklým, ovšem ne vždy přítomným součástem národního jazyka patří:
- spisovný jazyk
- nářečí
- profesní mluva, slang
- argot
| Český národní jazyk | ||||
|---|---|---|---|---|
| strukturní jazykové útvary |
spisovná čeština (včetně hovorové) | |||
| nadregionální obecná čeština | ||||
| regionální obecná čeština | obecná hanáčtina | obecná moravská slovenština | obecná laština | |
| nářeční skupiny (česká, středomoravská, východomoravská, lašská) | ||||
| nářeční podskupiny (např. jihozápadočeská, tišnovská, valašská) | ||||
| nářečí | ||||
| nestrukturní jazykové útvary |
slang, profesni mluva | |||
| argot | ||||
| běžná mluva (není jazykový útvar) | ||||
