Michel Leiris
| Michel Leiris | |
|---|---|
 | |
| Narození | 20. dubna 1901 16. pařížský obvod |
| Úmrtí | 30. září 1990 (ve věku 89 let) Saint-Hilaire |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise |
| Povolání | antropolog, spisovatel, etnolog, básník, autor deníků, etnograf, sběratel a prozaik |
| Alma mater | Lyceum Jansona de Sailly |
| Témata | esej, próza, etnografie a poezie |
| Významná díla | Aurora (1997), Věk dospělosti (1994), |
| Ocenění | Velká národní cena za literaturu (1980) |
| Manžel(ka) | Louise Leiris |
| Příbuzní | Pierre Leiris (sourozenec) Xavier Vilató (prasynovec) |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Michel Leiris (20. duben 1901, Paříž – 30. září 1990, Saint-Hilaire) byl francouzský spisovatel a etnograf.
V mládí, ve 20. letech 20. století, měl blízko k surrealismu. Se surrealisty se však rozešel v roce 1929 (konflikt s Bretonem, jehož pak byl Leiris velkým kritikem) a poté začal studovat etnologii. Surrealismus, psychoanalýza a etnologie však společně ovlivnily charakter jeho próz. Ty jsou silně esejistické a reflexivní, analyzující sny, vzpomínky, vlastní obsese a fixace. Nejslavnějším z nich je silně autobiografický román Věk dospělosti (L'Age d'homme) z roku 1939, který je jakousi psychoanalytickou zpovědí odhalující osobní mýty i mýty celé společnosti.[1]
Psal i básně a odborné práce, například o mýtech Dogonů. Pracoval v pařížském Muzeu člověka (Musée de l'Homme). Napsal též portréty André Massona (jeho blízkého přítele), Alberta Giacomettiho či Francise Bacona. Po válce úzce spolupracoval s Jean-Paul Sartrem a patřil k zakladatelům jeho revue Les Temps modernes. Angažoval se v kampaních proti rasismu a válce v Alžírsku.[2]
Bibliografie
[editovat | editovat zdroj]- 1925 - Simulacre
- 1927 - Le Point cardinal
- 1934 - L'Afrique fantôme
- 1938 - Miroir de la tauromachie
- 1939 - L'Age d'homme (česky "Věk dospělosti". Praha: Torst 1994)
- 1943 - Haut Mal
- 1946 – Aurora (česky Praha, Dauphin 1997)
- 1948 - Biffures (La Règle du jeu - I)
- 1948 - La langue secrète des Dogons de Sanga
- 1951 - Race et Civilisation
- 1955 - Fourbis (La Règle du jeu - II)
- 1955 - Contacts de civilisation en Martinique et en Guadeloupe
- 1958 - La possession et ses aspects théâtraux chez les Ethiopiens de Gondar
- 1961 - Nuits sans nuit et quelques jours sans jour
- 1964 - Grande fuite de neige
- 1966 - Fibrilles (La Règle du Jeu - III)
- 1966 – Brisées
- 1967 - Afrique noire: la création plastique (s Jacqueline Delangeovou)
- 1969 - Cinq études d'ethnologie
- 1969 - Mots sans Mémoire
- 1971 - André Masson, "Massacres" et autres dessins
- 1974 - Francis Bacon ou la vérité criante
- 1976 - Frêle Bruit (La Règle du Jeu - IV)
- 1978 - Alberto Giacometti
- 1980 - Au verso des images
- 1981 - Le ruban au cou d'Olympia
- 1985 - Langage tangage
- 1987 - Francis Bacon
- 1988 - A cor et à cri
- 1989 - Bacon le hors-la-loi
- 1992 - Zébrage
- 1992 - Journal 1922-1989
- 1992 - Operratiques
- 1994 - Journal de Chine
- 1994 - L'Homme sans honneur. Notes pour le sacré dans la vie quotidienne
- 1996 - Miroir de l'Afrique
- 2003 - La Règle du jeu
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Archivovaná kopie. leccos.com [online]. [cit. 2015-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-04-03.
- ↑ http://www.franceculture.fr/personne-michel-leiris.html
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Michel Leiris na Wikimedia Commons 
Osoba Michel Leiris ve Wikicitátech
