Mezinárodní uznání Státu Palestina
Mezinárodní uznání Státu Palestina je předmětem sporů a jádrem izraelsko-palestinského konfliktu o možné dvoustátní řešení.
V současné době Palestinu uznává více než 140 členských států OSN. Ta v této organizaci od listopadu 2012 disponuje statusem nečlenského pozorovatelského státu. Postoj České republiky je v této otázce nejednoznačný.
Po založení
[editovat | editovat zdroj]Stát Palestina vyhlásil Jásir Arafat 15. listopadu 1988 v exilu. Ihned po vyhlášení autonomie stát uznalo 114 zemí, především islámsky a komunisticky orientovaných. Většina z nich udržovala diplomatické vztahy také s největším odpůrcem samostatného státu – s Izraelem, který autonomii nikdy neuznal a společně s USA stojí v čele koalice proti založení palestinského státu. Palestinský cestovní pas přesto uznávalo v roce 1995 pouze 29 zemí světa.
Pro palestinské postavení v OSN se po vyhlášení samostatného státu mnoho nezměnilo. Organizace pro osvobození Palestiny již totiž od roku 1974 jako zástupce „nestátní entity“ měla možnost vystupovat ve Valném shromáždění. V roce 1993 se po půlročním jednání Izrael a Organizace pro osvobození Palestiny navzájem uznaly podpisem Deklarace o zásadách palestinské autonomie v Oslu.
Vývoj ve 21. století
[editovat | editovat zdroj]
▉ Palestinská autonomie
▉ pro
▉ proti
▉ zdrželi se hlasování
▉ nepřítomní
▉ nečlenské státy
Už v roce 1989 bylo sedmi státy navrženo palestinské členství v organizaci UNESCO a 31. listopadu 2011 proběhlo hlasování o přijetí. Pro Palestince proběhlo úspěšně, když bylo 107 pro, 14 proti, 52 se zdrželo a 12 se neúčastnilo hlasování. Jako reakci přestaly Spojené státy a Izrael platit členské příspěvky,[1] čímž organizace přišla o zhruba čtvrtinu příjmů. Těmto státům ovšem upřela podle svých stanov hlasovací právo.[2]
Dne 29. listopadu 2012 schválilo Valné shromáždění OSN svou rezolucí 67/19 status Palestiny jako nečlenského státu, čímž posílilo její mezinárodní postavení. Pro hlasovalo 138 států, 9 hlasovalo proti a 41 se zdrželo. Odpůrci argumentovali především nebezpečím Palestiny pod vládou hnutí Hamás, které stojí na seznamu teroristických skupin téměř všech západních zemí světa. Evropská unie hlasovala nejednotně – pro uznání bylo 14 států, 12 se jich zdrželo. Česká republika vystoupila jako jediná proti.[3]
Dne 10. května 2024 v rámci rezoluce ES-10/23 rozšířilo Valné shromáždění status Palestiny o další práva jako např. možnost podávat návrhy nebo možnost se zapojit do komisí bez možnosti hlasovat. Proti tomuto rozšíření hlasovalo 9 států, ze zemí Evropské unie bylo proti pouze Česko a Maďarsko.
Později téhož roku samostatný palestinský stát uznala nově ustanovená švédská vláda.[4] Během války Izraele s Hamásem pak Palestinu uznaly další státy světa. Z těch evropských tak 28. května 2024 učinilo Španělsko, Norsko a Irsko[5] a následně 4. června Slovinsko.[6]
Postoj České republiky
[editovat | editovat zdroj]Bývalé Československo patřilo mezi státy, které autonomii uznaly. Vláda ČSSR uznala vyhlášení palestinského státu svým usnesením č. 307 ze dne 18. listopadu 1988. Forma tohoto vyjádření se shoduje s textem rezoluce Valného shromáždění OSN 43/177, které bere na vědomí „vyhlášení Státu Palestina“. Od února 1989 pak v Praze umožnila chod palestinského velvyslanectví.
Česká republika, jakožto nástupnický stát Československa, dle čl. 5 ústavního zákona č. 4/1993 Sb. „uznává všechny státy a vlády, které ke dni svého zániku uznávala Česká a Slovenská Federativní Republika“.
Protichůdný byl v tomto směru nicméně postoj České republiky při hlasování na půdě OSN v roce 2012, kdy se jako jediná evropská země přiklonila k bloku Izraele, Spojených států a Kanady a přihlásila se tím ke svému vnímání Státu Palestina jakožto „nestátní entity“.
Oficiálně se pak k (ne)uznání palestinského státu vyjádřilo Ministerstvo zahraničních věcí České republiky ve svém prohlášení z roku 2020: „Postoj ČSSR ve vztahu k Organizaci pro osvobození Palestiny (OOP) po období od 18. 11. 1988 vycházel z mezinárodněprávního postavení OOP jakožto národněosvobozeneckého hnutí a z rezoluce Valného shromáždění OSN č. 43/177 ze dne 15. 11. 1988. V tomto kontextu je nutné vykládat i usnesení vlády č. 307 ze dne 18. 11. 1988. Uznání vyhlášení palestinského státu byl politický akt poplatný tehdejší politice a uspořádání mezinárodních vztahů. Palestinský stát nesplňoval podmínky státnosti podle mezinárodního práva, čehož si byla československá vláda plně vědoma. K uznání palestinského státu ze strany ČR tak prozatím nedošlo. ČR v souladu s Koncepcí zahraniční politiky ČR podporuje cíle blízkovýchodního mírového procesu směřujícího k uspořádání ve formě dvou samostatných států, tj. Státu Izrael a budoucího palestinského státu.“[7]
Obdobný pohled v roce 2024, kdy Palestinu nově uznalo několik evropských států, vyjádřili i ministr zahraničí Jan Lipavský a předseda vlády Petr Fiala, podle nichž Palestina dosud nenabyla základních atributů státnosti, konkrétně územní vymezení a svébytnou politickou reprezentaci, jejichž dosažení je však možné v budoucnu.[8][9] Proti vládnímu postoji se ovšem ohradil například bývalý ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, který palestinský stát považuje ze strany České republiky za uznaný v souladu s usnesením československé vlády z roku 1988.[10] Obdobný názor vyslovil již v roce 2012 tehdejší ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg.[11] Slovenský ministr zahraničí Juraj Blanár v květnu 2024 potvrdil, že Slovensko, jakožto nástupnický stát Československa, Palestinu uznává na základě usnesení vlády ČSSR z roku 1988.[12]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Palestina je členem UNESCO, USA přestaly platit příspěvky [online]. Česká televize, 2011-10-31 [cit. 2016-09-05]. Dostupné online.
- ↑ USA a Izrael přišly o hlasovací právo v UNESCO, neplatily příspěvky. Novinky.cz [online]. Borgis, 2013-11-08 [cit. 2016-09-05]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. OSN nepřímo uznalo Palestinu. Česko se jako jediný stát EU postavilo proti [online]. Hospodářské noviny, 2012-11-30 [cit. 2016-09-05]. Dostupné online.
- ↑ Švédsko oficiálně uznalo Palestinu jako stát. Chce zlepšit budoucnost regionu. Český rozhlas [online]. 2014-10-30 [cit. 2016-09-05]. Dostupné online.
- ↑ Spain, Ireland, Norway set to recognise Palestinian statehood [online]. Reuters, 2024-05-28 [cit. 2024-05-28]. Dostupné online.
- ↑ Slovinsko uznává Palestinu jako samostatný stát. Vláda obešla požadavek opozice na odklad hlasování. iROZHLAS [online]. 2024-06-04 [cit. 2024-06-05]. Dostupné online.
- ↑ Postoj ČR (dříve ČSFR a ČSSR) k uznání státu Palestina. mzv.gov.cz [online]. [cit. 2024-05-20]. Dostupné online.
- ↑ 168 hodin: Československo už Palestinu uznalo. Ministerstvo se s odborníky neshodne na tom, zda to platí i pro Česko. ČT24 [online]. 2024-05-27. Dostupné online.
- ↑ Palestinu nemá smysl uznat, když není jasné, kdo ji představuje, říká Fiala. Aktuálně.cz [online]. 2024-05-22. Dostupné online.
- ↑ „Sociální demokracie nebyla poslední léta vidět. Snažím se to ve své kampani změnit,“ říká Zaorálek. A2larm [online]. 2024-05-28. Dostupné online.
- ↑ Prezidentský speciál - Karel Schwarzenberg. mzv.gov.cz [online]. [cit. 2024-08-27]. Dostupné online.
- ↑ Minister J. Blanár na zasadnutí Rady EÚ pre zahraničné veci: Slovensko podporuje spravodlivé a udržateľné mierové riešenia konfliktov vo svete [online]. Ministerstvo zahraničných vecí a európskych záležitostí, 2024-05-29. Dostupné online. (slovenština)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu mezinárodní uznání Státu Palestina na Wikimedia Commons
