Mazovské knížectví (polskyKsięstwo Mazowieckie) byl středověký stát náležící k polským knížectvím. Vzniklo v roce 1138 po rozpadu královstvíPiastovců. Rozkládalo se v zhruba oblasti historické země Mazovska na severovýchodě Polského království, s nikterak geograficky definovaným územím a hranicemi, politicky drobilo až do tří samostatných knížectví, která se v průběhu let opět spojovala dohromady. Znovu sjednocené knížectví bylo v roce 1526 začleněno do království Jagellonců již jako vojvodství.
Mazovské knížectví se do dějin výrazně zapsalo jako aktér pruské křížové výpravy, při níž bylo ze severu vystavováno loupeživým nájezdům pohanskýchPrusů a kdy si kníže Konrád Mazovský pozval na pomoc Řád německých rytířů, aby proti nim zasáhl a na Prusech dobytá území si jako odměnu ponechal. Původně vítaný spojenec se časem ukázal být hrozbou samotné existenci polského státu. V bitvě u Grunwaldu roku 1410 bojovala mazovská knížata na polsko-litevské straně proti Řádu.