Max Picard

Max Picard
Max Picard
Narození	5. června 1888; Schopfheim
Úmrtí	3. října 1965 (ve věku 77 let); Sorengo
Povolání	lékař-spisovatel, filozof, psychiatr a spisovatel
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Max Picard (5. června 1888 Schopfheim – 3. října 1965 Neggio) byl švýcarský psychiatr, filosof a spisovatel.

Život

Narodil se v Schopfheimu ve Švýcarsku, který je na hranicích s Německem. Jeho pradědeček byl slavným rabínem. Picard studoval v Freiburgu, Berlíně a Mnichově medicínu, ale navštěvoval také filozofické přednášky Heinricha Rickerta a Ernsta Troeltsche. Stal se lékařem v Heidelbergu a poté vykonával lékařskou praxi v Mnichově jako asistent na univerzitní klinice. V roce 1918 zanechal své lékařské praxe a usadil se jako spisovatel na volné noze v kantonu Ticino, aby mohl začít psát.^[1] Důvodem jeho odchodu do Ticina, kde žil pak následujících více než třicet let, byla také nemoc jeho ženy.

Psal práce o teorii umění, kulturní filozofii a kulturní kritiku. Stal se známým díky první práci, která byla o lidské fyziognomii, a ve které poeticky líčí tajemství lidské tváře. Všímal si v díle výrazu „tváře“ zvířat, které se nacházejí v portrétech lidských historických osobností.

Ve svém díle Die unerschütterliche Ehe (Neochvějné manželství) si všímá instituce manželství a brání ji proti modernímu subjektivismu.^[2] Velký rozruch způsobil svou knihou Hitler in uns selbst (Hitler v nás). V této své práci, napsané po druhé světové válce, je velmi kritický k měšťáckému životu a hromadným sdělovacím prostředkům jako jsou rozhlas a televize. V nich nenachází mír a více klidu a jako psychoanalytik je odmítá. Stal se tak anachronickým a antimoderním, nikoliv však reakčním myslitelem.^[1]

V přírodě a krajině objevoval, že jsou nadány velkou existenční hodnotou. Jako filozof, básník a spisovatel zkoumal rozměr bytí a dialektický vztah mezi současným světem a vnitřním a věčným životem v tichu a duchu, jak jsou zakoušené v každodenním životě. Ve svém díle se pak stal jedním z mála myslitelů 20. století, který byl hluboce oddán platónské citlivosti.

V roce 1952 mu byla udělena Cena Johanna Petera Hebela. Mezi lidi, kteří spolupracovali s Picardem či obdivovali jeho dílo patřili: Rainer Maria Rilke, Joseph Roth, André Gide, Gabriel Marcel, Hermann Hesse a Rudolf Kassner.^[1]

Vliv

Spisovatel Ernst Wiechert napsal na popud Maxe Picarda druhý díl knihy „Jeromin-Kinder“, dále pokračování „Wälder und Menschen“ (Lesy a lidé) a vzpomínkové dílo „Jahre und Zeiten“ (Roky a časy), které vyšlo ve Švýcarsku.

Dílo

v němčině vyšlo:

1914 Der Bürger. Verlag der weißen Bücher, Leipzig
1916 Das Ende des Impressionismus. Piper, München
1917 Expressionistische Bauernmalerei. Delphin, München
1919 Mittelalterliche Holzfiguren. Rentsch, Erlenbach
1921 Der letzte Mensch. E.T.Tal & Co, Leipzig
1929 Das Menschengesicht. Delphin, München; 2. bis 6.Aufl. 1941ff Rentsch, Erlenbach
1933 Die Ungeborenen, Rundgespräch zwischen M. P., Otto Gemlin, Paul Alverdes, Fritz Künkel, Hermann Herrigel, Wilhelm Michel.
1934 Die Flucht vor Gott. Rentsch, Erlenbach
1937 Die Grenzen der Physiognomik. Rentsch, Erlenbach
1942 Die unerschütterliche Ehe. Rentsch, Erlenbach
1946 Hitler in uns selbst. Rentsch, Erlenbach
1948 Die Welt des Schweigens. Rentsch, Erlenbach
1951 Zerstörte und unzerstörbare Welt. Rentsch, Erlenbach
1953 Wort und Wortgeräusch. Furche, Hamburg
1953 Die Atomisierung in der modernen Kunst. Furche, Hamburg
1955 Der Mensch und das Wort. Rentsch, Erlenbach
1955 Ist Freiheit heute überhaupt möglich? Furche, Hamburg
1958 Die Atomisierung der Person. Furche, Hamburg
1961 Einbruch in die Kinderseele. Furche, Hamburg
1965 Fragmente. Aus dem Nachlass 1920–1965. Rentsch, Erlenbach
1967 Nacht und Tag. Rentsch, Erlenbach
1970 Briefe an den Freund Karl Pfleger. Rentsch, Erlenbach
1974 Das alte Haus in Schopfheim. Aus dem Nachlass. Rentsch, Erlenbach
1988 Wie der letzte Teller eines Akrobaten, Auswahl aus dem Werk, hrsg. von Manfred Bosch. Thorbecke, Sigmaringen
1989 Nach Santa Fosca. Tagebuch aus Italien. (identisch mit 'Zerstörte und unzerstörbare Welt') List, München

Také vyšly jeho články v časopisech, překlady aj.

v češtině vyšlo:

1938 Útěk před Bohem. Josef Florian, Stará Říše
1970 Člověk na útěku. Vyšehrad, Praha
1996 Hitler v nás. ERM, Praha

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Max Picard na německé Wikipedii, Max Picard na anglické Wikipedii a Max Picard na italské Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c HAMM, Peter. Das Schwinden des Schweigens. Die Zeit [online]. 1990-02-19 [cit. 2016-07-27]. Dostupné online.
↑ LUX, Antonius. Grosse Männer der Weltgeschichte. Tausend Biographien in Wort und Bild (rukopis). Mnichov: Sebastian Lux Verlag, 1960. S. 358. (němčina)

Literatura

KLOEDEN, Wolfdietrich von. Max Picard. In: Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL). Herzberg: Bautz, 1994. ISBN 3-88309-048-4. Svazek 7. S. 561–565. (němčina)
Hausenstein, W. u. B. Reifenberg (Hrsg.): Max Picard zum siebzigsten Geburtstag. E. Rentsch, Erlenbach-Zürich 1958. - Mit Beiträgen von E. Spranger, W. Leibbrand, Reinhold Schneider, R. Kassner, Gabriel Marcel, Th. Bovet, F. J. J. Buytendijk u.v.a. (německy)
PFLEGER, Karl. Kundschafter der Existenztiefe. (Über Max Picard, Simone Weil, Paul Claudel, Peter Wust, Reinhold Schneider, Georges Bernanos). Frankfurt am Main: Verlag Josef Knecht, 1960. (němčina)
Lexikon deutsch-jüdischer Autoren, Band 18, de Gruyter, Berlin 2010, S. 46–54 (německy)

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Max Picard
Literatur von und über Max Picard v katalogu Německé národní knihovny
Hebel-Preis 1952 für Max Piccard (německy)
Charles Linsmayer: Picard, Max v Historickém lexikonu Švýcarska (německy)
Walter Abendroth: Nachruf in „Die Zeit“ 15. Oktober 1965, Nr. 41 (německy)

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[Zeit-1] HAMM, Peter. Das Schwinden des Schweigens. Die Zeit [online]. 1990-02-19 [cit. 2016-07-27]. Dostupné online.

[2] LUX, Antonius. Grosse Männer der Weltgeschichte. Tausend Biographien in Wort und Bild (rukopis). Mnichov: Sebastian Lux Verlag, 1960. S. 358. (němčina)

[1]

[2]