Přeskočit na obsah

Marijci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marijci
Folklorní skupina marijských horských žen, Marij-El.
Folklorní skupina marijských horských žen, Marij-El.
Populace
613 000
Rusko Ruská federace604 298 (2002) [1]
KazachstánKazachstán Kazachstán5 000 (1999)
UkrajinaUkrajina Ukrajina4 130 (2001) [2]
Jazyk(y)
Ruština, Marijština
Náboženství
Pravoslavná církev, pohanství
Východomarijské ženy v tradičních krojích - folklorní skupina "Ervij"

Marijci (též Čeremisové, rusky Марийцы) jsou ugrofinský národ žijící v Povolží. Většina Marijců žije v Marijsku a také v Tatarstánu a Baškortostánu. V roce 2002 se k marijské národnosti přihlásilo 604 298 občanů Ruské federace. Několik tisíc Marijců žije na Ukrajině a v Kazachstánu.

Marijci se kulturně dělí na Marijce horské, žijící podél pravého břehu Volhy, Marijce luční, žijící podél levého břehu Volhy a Marijce východní žijící převážně v Baškortostánu.[3]

Marijština náleží do finsko-volžských jazyků ugrofinské větve uralské jazykové rodiny. V současností ji lingvisté dělí na čtyři dialekty: luční, horský, východní a severozápadní.

Náboženství

[editovat | editovat zdroj]

Marijci kromě pravoslaví vyznávají svoji tradiční pohanskou víru spočívající v uctívání přírody.

Tato víra - Kuga sorta (z překladu Velká svíce) vznikla v 19. století na vzdor proti christianizaci, avšak spolu s prastarými pohanskými prvky mísí i prvky křesťanství.[4]
Také se však setkáme s původním pohanským náboženstvím - Čimarii jüla - jde o polyteistický systém, z něhož později vzešel i výše popsaný synkretismus.[5]

Tradiční náboženské obřady se konají v hájích a lesích u obětních míst nazývaných keremet, kam lidé nosí obětiny v podobě různého jídla. Na nejvyšším místě marijského pantheonu stojí Bílý bůh – Jumo (kognát finského slova jumala znamenající „Bůh“)[6] či Oš Poro Kugu Jumo – Velký dobrý bílý Bůh.[5]

Většinu marijských náboženských společenství sdružuje hnutí Marij Jumyjúla.[5]

Významní Marijci

[editovat | editovat zdroj]
  1. Etnické skupiny Ruské federace - 2002. www.perepis2002.ru [online]. [cit. 2010-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-02-02. 
  2. Sčítání lidu 2001 - Ukrajina. www.ukrcensus.gov.ua [online]. [cit. 2010-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-01. 
  3. Jazyky Evropy - Volžské jazyky
  4. Robert Winston: Člověk, Londýn: Dorling Kindersley, 2005. st. 397
  5. a b c HAVELKA, Ondřej: Cesta regionem Idel-Ural: historie, politika, náboženství : Náboženský infoservis, 13. 10. 2023
  6. Severské listy Archivováno 2. 7. 2007 na Wayback Machine. - výprava k jezeru Světlojar

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HUBINGER, Václav; HONZÁK, František; POLIŠENSKÝ, Jiří. Národy celého světa. Praha: Mladá fronta, 1985. S. 191–192. 
  • ROPPONEN, Ville. Uralské okno. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2018. ISBN 978-80-7465-308-7.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]