Marguerite Duras

Marguerite Duras
Marguerite Duras
Rodné jméno	Marguerite Germaine Marie Donnadieu
Narození	4. dubna 1914; Gia Dinh, Francouzská Indočína
Úmrtí	3. března 1996 (ve věku 81 let); Paříž, Francie
Příčina úmrtí	rakovina jícnu
Místo pohřbení	Hřbitov Montparnasse
Pseudonym	Marguerite Duras
Povolání	spisovatelka, dramatička, scenáristka, režisérka
Alma mater	Pařížská univerzita; École technique Scientia
Významná díla	Milenec; Moderato Cantabile; The Sea Wall; Le Ravissement de Lol V. Stein; Le Vice-Consul; … více na Wikidatech
Ocenění	Goncourtova cena (1984)
Rodiče	Marie Donnadieu-Legrand
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marguerite Duras, vlastním jménem Marguerite Germaine Marie Donnadieu (4. dubna 1914, Gia Dinh Francouzská Indočína – 3. března 1996, Paříž), byla francouzská spisovatelka a dramatička. Její dílo se vyznačuje diverzitou zájmů a aktivit. Jako režisérka i scenáristka reformovala divadelní a kinematografické konvence a klišé. Ve svých prvních dílech spisovatelka psala ještě tradiční románovou formou, v další tvorbě se již přiklání k avantgardnímu literárnímu směru známému jako Nový román.

Život a dílo

Umělecké jméno Duras si spisovatelka vybrala podle názvu místa, kde stál dům rodiny jejího otce a kde sama nějakou dobu žila. Po svých klasických románových začátcích tvořila další díla stylem nazvaným nehybné psaní (une écriture immobile).

Autorka patří k tvůrcům, u nichž dílo vyplývá z peripetií jejich života. Narodila se ve Francouzské Indočíně (dnešním Vietnamu) jako nejmladší ze tří dětí do učitelské rodiny. Její otec byl středoškolským profesorem matematiky a matka učitelkou na základní škole. V rodině byli již dva sourozenci, bratři Pierre (nar. 1910) a Paul (nar. 1911). Když jí bylo 7 let, otec zemřel na následky tropické choroby a matka, učitelka, byla nucena se s dětmi často stěhovat za prací na různá místa ve Francouzské Indočíně. V té době přibyl do rodiny ještě opuštěný chlapec ze Siamu, kterého se její matka ujala a vychovala ho.

Prostředí, se kterým se tak dospívající Marguerite seznamovala, se pak stalo silnou inspirací pro její příští tvorbu. Také oba její bratři se později stali předobrazem jejích mužských postav, starší z nich těch zlých a mladší pak slabých, upínajících se k silnější ženě a neschopných vzdorovat osudu. Postava domorodého chlapce jménem Thanh, žijícího s nimi pod jednou střechou, se stala součástí jejích románů, ve kterých se vracela do tohoto období.

Střední školu navštěvovala autorka v místě svého rodiště, nynějším Saigonu, a středoškolská studia dokončila ve Francii v Auteil. Po skončení střední školy se zapsala ke studiu práv a politologie na vysoké škole v Paříži. Po ukončení studia a obdržení diplomu z politické ekonomie byla od léta roku 1938 do jara 1940 zaměstnána jako sekretářka na ministerstvu kolonií. Krátce byla též zaměstnána v jednom pařížském nakladatelství. V roce 1936 se seznámila s Robertem Antelmem, za kterého se v roce 1939 vdala.

Za druhé světové války se ona i její muž zapojili do sítě protifašistického odboje, kterou řídil François Mitterrand (alias Morland), pozdější francouzský prezident. V roce 1944 byla jejich skupina prozrazena, její muž byl zatčen gestapem a vězněn v koncentračních táborech. Jí se podařilo uniknout a čekání na jeho návrat pak popsala v deníku Bolest (La Douleur) 1985. Po válce, na podzim roku 1945, se stala členkou komunistické strany, ze které ale v polovině 50. let vystoupila. Kromě protiválečných témat a problému kolaborantství se v některých svých dílech zabývala i otázkami politické a rasové nesnášenlivosti (La Douleur, Abahn Sabana David). Angažovala se při manifestacích studentů a umělců na jaře 1968 v Paříži i v hnutích proti válce v Alžírsku a ve Vietnamu.

V roce 1947 se s manželem rozvedli a na dalších téměř deset let se stal jejím životním druhem přítel jejího bývalého muže Dionys Mascolo. Všichni tři se však i nadále stýkali a zůstali přáteli. Dionys Mascolo se stal i otcem autorčina jediného syna Jeana Mascola (* 1947). Autorčiny vztahy k mužům jsou do značné míry totožné s milostnými pouty z jejích próz, her a scénářů. Jde vesměs o vztahy napjaté, vibrující, v nichž žena zůstává spíš nejistou milenkou než vždy dosažitelnou manželkou.

První prózou, která výrazně upoutala pozornost čtenářů i kritiky, se stala Hráz proti Pacifiku (Un barrage contre le Pacifique) 1950, autobiografická vzpomínka na dětství bez otce, kdy bezvýchodnost rodinné situace a z toho plynoucí vyvrženectví a mlčenlivé vzájemné míjení se stávají základními tématy její pozdější tvorby. Koncem 50. a v průběhu 60. let vznikly vrcholné durasovské romány, především Moderato cantabile 1958, příběh stravujícího a bezvýchodného milostného vzplanutí, vytrženého z jakéhokoli kontextu. Následovaly romány Le Ravissement de Lol V. Stein 1964 a Vicekonzul (Le Vice-consul) 1965, jejichž hlavní ženské postavy, opuštěná milenka v prvním románu a nudící se manželka, podvádějící svého muže v druhém, jsou jakýmisi protipóly, vystaveny stejnému utrpení.

V 60. letech začíná stále více vystupovat do popředí autorčino dramatické cítění a upravuje pro divadlo vlastní i cizí předlohy a píše i původní divadelní hry. Vizuálnost a netradiční styl jejích próz dovedly autorku logicky i k filmovému vyjádření. Podle proslulého scénáře k filmu Hirošima, má láska (Hiroshima mon amour) 1959 natočil režisér Alain Resnais v r. 1960 stejnojmenný film .

V 70. letech se stal film její hlavní doménou, sama natočila zhruba dvacet černobílých i barevných, středně i dlouhometrážních snímků, které ji zařadily mezi deset nejpozoruhodnějších režisérů francouzské kinematografie vůbec. Nejslavnějším autorčiným snímkem, filmem téměř kultovním, je India Song 1973, kde jí jako předloha posloužily její romány Vicekonzul a Vytržení Lol V. Steinové.

V 80. letech se autorka vrací k literární tvorbě a vydává svůj klíčový román Milenec (L'Amant) 1984, autofikci o první milostné zkušenosti z doby svého dospívání v exotické Indočíně třicátých let. Film podle této předlohy, pod stejným názvem L'Amant, natočil režisér Jean-Jacques Annaud v roce 1992. V roce 1980 vstoupil do jejího života Yann Andréa (vlastním jménem Yann Lemée), muž o mnoho let mladší než ona, se kterým prožila posledních 16 let svého života. Jeho postavu lze vytušit v řadě autorčiných próz, které napsala po roce 1980. Spisovatelka též autorizovala knihu s názvem M. D. 1983, kterou napsal Yann Andréa a v níž v první osobě jednotného čísla popisuje protialkoholní léčení, které ona sama podstoupila na podzim roku 1982. I přes jeho patrně odlišnou sexuální orientaci se mezi nimi vytvořilo silné citové pouto, stal se jejím nejbližším přítelem a oporou v těžkých situacích až do konce jejího života. Po její smrti se stal vykonavatelem jejího literárního odkazu.

V roce 1999 vznikl mezi ním a synem spisovatelky spor o vydání knihy autorčiných receptů s fotografiemi a texty, kterou Yann Andréa nedoporučil k vydání. Kniha, kterou sestavila Michèle Kastner a Jean Mascolo, syn spisovatelky, přesto vyšla v nakladatelství Benoit Jacob pod názvem Margueritina kuchyně (La Cuisine de Marguerite) 1999 a po soudním procesu ve stejném roce byla označena jako zakázaná kniha (le livre interdit).

Spisovatelka stála vždy na straně emancipace žen, její dílo však nemá nic společného s feminismem, zvláště pak se stylem feministického románu známého z americké literatury. Její hrdinky za nic nebojují, přijímají svůj úděl a potlačují svoji bolest, často až do krajnosti. Přitom však nikdy neztrácejí svoji ženskost, důstojnost a touhu moci svobodně vyjádřit své city.

Spisy

Romány a vyprávění

Nestoudníci (Les Impudents) 1943
Poklidný život (La Vie tranquille) 1944
Hráz proti Pacifiku (Un barrage contre le Pacifique) 1950, slovensky pod názvem Hrádza proti Tichému oceánu 1965
Námořník z Gibraltaru (Le Marin de Gibraltar) 1952
Koníčci z Tarquinie (Les Petits Chevaux de Tarquinia) 1953
Celé dny po stromech (Des journées entières dans les arbres) 1954, česky 1970
Parčík na náměstí (Le Square) 1955
Moderato cantabile (Moderato cantabile) 1958, česky 1968
Je léto půl jedenácté večer (Dix heures et demie du soir en été) 1960, česky 1962
Odpoledne pana Adesmase (L'Après-midi de Monsieur Adesmas) 1962
Le Ravissement de Lol V. Stein 1964
Vicekonzul (Le Vice-consul) 1966, česky 1968
Anglická milenka (L'Amante anglaise) 1967, česky 1996
Zničit, řekla (Détruire, dit-elle) 1969
Abahn Sabana David 1970
Ah! Ernesto 1971 - povídka pro děti
Láska (L'Amour) 1972
Vera Baxterová aneb atlantické pláže (Vera Baxter ou les Plages de l'Atlantique) 1980
Léto 80 (L'Été 80) 1980 - vyprávění
Muž sedící na chodbě (L'Homme assis dans le couloir) 1980
Na okraji I (Outside I) 1981 - vyprávění
Atlantický muž (L'Homme atlantique) 1982
Choroba zvaná smrt (La Maladie de la mort) 1982
Milenec (L'Amant) 1984, česky 1989
Bolest (La Douleur) 1985, česky 1986
Modré oči, černé vlasy (Les Yeux bleus, cheveux noirs) 1986
Děvka z normandského pobřeží (La Pute de la côte normande) 1986
Emily L. 1987
Zelené oči (Les Yeux verts) 1987 - vyprávění
Hmatatelný život (La Vie matérielle) 1987, česky 1994 - vyprávění
Letní déšť (La Pluie d'été) 1990
Milenec ze severní Číny (L'Amant de la Chine du Nord) 1991
Yann Andréa Steiner 1992
Na okraji II (Outside II) 1993 - vyprávění
Psát (Écrire) 1993, česky 2002
Tím končím (C'est tout) 1995, česky 1997 - vyprávění
Margueritina kuchyně (La Cuisine de Marguerite) 1999 (zakázaná kniha) - vyprávění

Překlady do češtiny

Psát (Écrire), překlad: Anna Kareninová-Fureková, Praha: Arbor vitae, 2002, ISBN 80-86300-28-5
Tím končím, přebásnil Petr Skarlant, Praha : EWA, 1997, ISBN 80-85764-22-9 - básně
Anglická milenka (L'Amante anglaise), překlad: Anna Kareninová-Fureková, Plzeň: Mustang, 1996, ISBN 80-7191-080-5
Hmatatelný život (La Vie matérielle), výběr a překlad: Anna Kareninová-Fureková, Praha: Anno : Společnost pro světovou literaturu, 1994
Bolest (La Douleur), překlad: Anna Kareninová-Fureková, Praha: Odeon, 1990, ISBN 80-207-0040-4
Milenec (L'Amant), překlad: Anna Kareninová-Fureková, Praha: Odeon, 1989, ISBN 80-207-0312-8
- zpracováno jako sedmidílná četba na pokračování v Českém rozhlasu Brno. Rozhlasová úprava: Ludvík Němec, četla Jana Štvrtecká, Překlad: Anna Kareninová, režie: Lukáš Kopecký, premiéra: 15. 11. 2020^[1]
Celé dny po stromech (Des Journées entières dans les arbres), překlad: Drahoslava Janderová, Praha: Dilia, 1970
Moderato cantabile ; Vicekonzul (Moderato cantabile, Le Vice-consul) překlad: Věra Dvořáková, Praha: Odeon, 1968
Je léto půl jedenácté večer (Dix heures et demie du soir en été), překlad Alena Ondrušková, Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1962

Filmové režie

Les enfants 1984
Il dialogo di Roma 1982
L'homme atlantique 1981
Agatha et les lectures illimitées 1981
Le navire Night 1979
Aurélia Steiner (Melbourne) 1979 (krátký film)
Aurélia Steiner (Vancouver) 1979 (krátký film)
Cesarée 1978 (krátký film)
Les mains négatives 1978 (krátký film)
Baxter, Vera Baxter 1977
Le camion 1977
Son nom de Venise dans Calcutta désert 1976
Des journées entières dans les arbres 1976
India Song 1975
La femme du Gange 1974
Nathalie Granger 1972)
Jaune le soleil 1972
Détruire dit-elle 1969
La Musica 1967 (ve spolupráci s Paulem Sebanem)

Podle jejích děl bylo natočeno více než 60 filmů. Patrně nejznámější je film Milenec (L'amant) režiséra Jean-Jacques Annauda z roku 1992, který byl nominován na Oscara.

Divadlo

Divadelní adaptace vlastních literárních a filmových děl

Parčík na náměstí (Le Square) 1956
Celé dny po stromech (Des journées entières dans les arbres) 1965
Anglická milenka (L'Amante anglaise) 1968
India Song (India Song) 1973
La Musica podruhé (La Musica deuxième) 1985
Divadlo anglické milenky (Le Théâtre de l'amante anglaise) 1991

Původní divadelní scénáře

Viadukty v Seine-et-Oise (Les Viaducs de la Seine-et-Oise) 1960
Kino Eden (L'Eden Cinema) 1977
Agatha (Agatha) 1981
Savannah Bay (Savannah Bay) 1982

Souborné vydání divadelních textů v nakladatelství Gallimard

Divadlo I (Théâtre I) 1965
Divadlo II (Théâtre II) 1968
Divadlo III (Théâtre III) 1984
Divadlo IV (Théâtre IV) 1999

Ocenění díla

Za literární, filmovou a divadelní tvorbu byly autorce uděleny významné ceny

Prix de Mai 1958 (Moderato cantabile)
Prix de l'Association française des cinémas d'art et d'essai 1975 (India Song)
Prix Jean Cocteau 1976 (Des journées entières dans les arbres)
Grand Prix du Théâtre de l'Académie Française 1983
Goncourtova cena (Prix Goncourt) 1984 (L'Amant)
Prix Ritz-Paris-Hemingway 1986 (L'Amant)

Odkazy

Reference

↑ NĚMEC, Ludvík. Marguerite Durasová: Milenec. Skandální příběh zakázané lásky čínského miliardáře a francouzské dívky [online]. Český rozhlas, 2022-01-03 [cit. 2022-01-04]. Dostupné online.

Literatura

KARENINOVÁ, Anna. Hmatatelný život. Praha: Anno : Společnost pro světovou literaturu, 1994. Kapitola doslov, s. 133–151.
ŠRÁMEK, Jiří. heslo Duras(ová) Marguerite. In: Jaroslav Fryčer a kol. Slovník francouzsky píšících spisovatelů. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-130-2. S. 256–257.
FISCHER, Jan Otokar. Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století. Svazek díl III. (od 30. let do současnosti). Praha: Academia, 1983. S. 443–445.
RADIMSKÁ, Jitka; HORAŽĎOVSKÁ, Marcela. Anthologie de la littérature française. Plzeň: Fraus, 2001. Kapitola Marguerite Duras 1914-1996, s. 138–139. (francouzsky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Marguerite Duras na Wikimedia Commons
Marguerite Duras v Česko-Slovenské filmové databázi
Marguerite Duras v Internet Movie Database (anglicky)

[1] NĚMEC, Ludvík. Marguerite Durasová: Milenec. Skandální příběh zakázané lásky čínského miliardáře a francouzské dívky [online]. Český rozhlas, 2022-01-03 [cit. 2022-01-04]. Dostupné online.

[1]