Magus
Magové byli jedním z médských kmenů a zvláštní kněžská třída v Médské a Achaimenovské říši. Přestože jejich náboženstvím pravděpodobně až do 4. století př. n. l. nebyl zarathuštrismus, začali se tímto slovem později označovat zarathuštričtí kněží, někdy také zarathuštristé obecně.[1]
Ve starověkém Řecku byli magové spojováni s kouzelnictvím a čarodějnictvím a došlo tak ke vzniku slov magos „mág“ a mageia „magie“, z nichž druhé nahradilo starší slovo goetéia.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Poprvé se slovo magus objevuje na Behistunském nápisu krále achaimenovského krále Dáreia z doby okolo 521 př. n. l., na kterém je uvedeno že se magus jménem Gaumáta se prohlásil za prince Bardiju, syna Kýra Velikého. V babylónské verzi nápisu je navíc označen za Méda. Kromě toho však prameny z Achaimenovské říše informují o mazích jako o kněžích, kteří též měli svoji administrativní a ekonomickou funkci. Vedle slova magus bylo také někdy užíváno výrazu haturmakša, který může odpovídat avestánskému výrazu atrvachš „oheň rozněcující“, který byl používán pro jednoho z kněží, kteří prováděli zarathuštrický rituál jasna.[1]
Řecký historik Hérodotos působící v 5. století př. n. l. taktéž zmiňuje maga Bardiju a to pod řeckým jménem Smerdis, ale navíc uvádí že magové byli jedním ze šesti médských kmenů. Měli být dědičnými kněžími, kteří zaujímali významné místo na médském královském dvoře jako vykladači snů a věštci. Dále o nich mluví v souvislosti s tažením achaimenovského krále Xerxa I. do Řecka, král s nimi měl konzultovat každé důležité rozhodnutí, nesli posvátný oheň, prováděli úlitby a oběti a také oběti doprovázeli náležitými rituály a zpěvem hymnů.[1]
Instituce magů byla zachována i v době Parthské a Sasánovské říše a ve 3. století se Kerdír, který se pokoušel vytvořit a šířit ortodoxní podobu zarathuštrismu, stal prvním nositelem titulu móbadan móbad „móbad móbadů“.[1]
Etymologie a varianty
[editovat | editovat zdroj]Etymologie slova je předmětem sporů, podle některých badatelů instituce magů byla domorodou médskou záležitostí a nemá své předchůdce a její název nemá indoevropskou etymologii. Oproti tomu Émile Benveniste se domníval že termín *magu označoval zvláštní kněžskou třídu, kterou spojil s avestánským magavan- „rituální čistota“. V Avestě jsou však kněží označováni výrazem athravan.[1]
Slovo magus se objevuje na Behistunském nápisu ve třech podobách, jako staroperské magu-, babylónské maguš a elamské makuiš. V parthštině máme slovo doloženo v podobě mgw, na nápisu sasánovského krále Šápúra I. v Nakš-e Rustam se objevuje v parthštině i středoperštině výraz pro kněží, který je zapisován jak mgwGBRʾ. Ve středoperštině se také objevilo slovo móbad/mowbed, které je vykládáno z *magu-pati- „pán mágů“. Ve staré řečtině byl výraz zapisován jako magos (μάγος), v latině pak magus.[1]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f DANDAMAYEV, Muhammad A. Encyclopædia Iranica - Magi [online]. [cit. 2021-05-08]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu mág na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Magové v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Encyclopædia Iranica - Magi (anglicky)
- Livius.org - Magians (anglicky)
