Přeskočit na obsah

Luna 17

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Luna 17
COSPAR1970-095A
Katalogové číslo4691
Start10. listopadu 1970, 14:44 UTC
KosmodromBajkonur
Nosná raketaProton-K/D
Stav objektupřistál na Měsíci
ZánikPřistání
Zánik17. listopadu 1970
ProvozovatelSovětský svaz SSSR,
VýrobceOKB-301 nyní NPO Lavočkina
DruhProgram Luna
Hmotnost5600 kg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luna 17 (rusky Луна 17) byla další automatická meziplanetární sonda ze Sovětského svazu z programu Luna, která v roce 1970 dokázala vysadit na Měsíci vozítko Lunochod 1. V katalogu COSPAR byla později označena jako 1970-095A.[1]

Popis sondy

[editovat | editovat zdroj]

Použitý typ E-8 byl vyroben v OKB LavočkinaChimkách. Hlavní součástí sondy byl pojízdný tančík, robotizované vozítko Lunochod 1. Byl osmikolový, dlouhý 2218 mm, rozchod kol 1,6 metru, opatřen slunečními bateriemi na horním víku.

Hmotnost sondy byla při startu 5600 kg, výrobní číslo měla 203.

Průběh mise

[editovat | editovat zdroj]

Start nosné rakety Proton K/D se sondou byl krátce po poledni 10. listopadu 1970kosmodromu Bajkonur. Nejprve byla vynesena na nízkou oběžnou dráhu 187-205 km nad Zemí (též uváděna jako parkovací) a z ní za hodinu pomocí nosné rakety pokračovala v letu směrem k Měsíci. Během přeletu byly provedeny dvě korekce dráhy a 15. listopadu 1970 se sonda dostala na oběžnou dráhu Měsíce. Den poté byla dráha lehce změněna.

Dne 17. listopadu 1970 byly ze sondy odhozeny pomocné přístrojové bloky, zapálen brzdicí motor a sonda přistála v oblasti Mare Imbrium (Moře dešťů) jižně od mysu Promontorium Heraclides.[2] Tři hodiny po přistání ze sondy vyjel Lunochod 1 (ovládaný dálkově ze Země) a zahájil dlouhodobou činnost. Po povrchu najezdil 10 540 metrů, pořídil a na Zemi odeslal přes 20 000 snímků a několik stovek výsledků měření hornin. Vydržel pracovat až do 4. října 1971, pak mu došly zdroje.[3] Mise byla velmi úspěšná.

Související články

[editovat | editovat zdroj]
  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Měsíční a meziplanetární sondy, s. 239. 
  2. RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Sinus Iridum, s. 46/10. 
  3. Malá encyklopedie kosmonautiky, s. 240

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]