Přeskočit na obsah

Lýkovec vavřínový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxLýkovec vavřínový
alternativní popis obrázku chybí
Lýkovec vavřínový (Daphne laureola)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádslézotvaré (Malvales)
Čeleďvrabečnicovité (Thymelaeaceae)
Rodlýkovec (Daphne)
Binomické jméno
Daphne laureola
L., 1753
Synonyma

lýkovec vavřínolistý

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lýkovec vavřínový (Daphne laureola)[1][2][3][4] je stálezelený keř, který je pro lidi a některá zvířata jedovatý. Tento druh rodu lýkovec, občas pěstovaný jako okrasná rostlina, v české přírodě neroste, nejblíže se vyskytuje v Německu a Rakousku, kde roste hlavně ve vyšších polohách.[1]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Druh pochází ze západní a jižní Evropy a jeho areál výskytu se rozkládá od Velké Británie, Pyrenejského poloostrova a Azorských ostrovů na západě až po Řecko a Turecko na východě. Ze severu je ohraničen jihem Německa, Rakouskem, Maďarskem a severem Balkánského poloostrova. Na jihu zasahuje i na africký kontinent do Alžírska a Maroka. Druhotně byl zavlečen i do Severní Ameriky.[1][2]

Nejčastěji vyrůstá jako podrost ve světlých listnatých lesích a po jejich okrajích, podél cest a na různých zastíněných místech. Preferuje vlhkou a zásaditou půdu, která je kyprá a humózní. Rostlina dobře roste i v hlubokém stínu, pokud je na vlhkém místě snese i plné slunce. Nesnáší velká sucha ani silnější mrazy. Začíná kvést ve věku asi čtyř let, dožívá se stáří 15 až 20 let.[1][5][6]


Stálezelený, chudě větvený keř dorůstající do výšky 40 až 100 cm. Má přímé nebo poléhavé kmínky se šedavě žlutou kůrou, které jsou vespod holé a poznamenané jizvami po opadaných listech z minulých let.

Jeho větve jsou střídavě porostlé krátce řapíkatými, podlouhlými, kožovitými, lesklými listy nahloučenými na koncích větví. Listy mají čepele podlouhle kopinaté až obkopinaté, 5 až 13 cm dlouhé a 1 až 4 cm široké, bázi mají klínovitou, na konci jsou zašpičatělé, horní stranu mají tmavě zelenou a lesklou, spodní je o poznání světlejší. Mladé listy jsou světlejší.

Na koncích větví vyrůstají v úžlabních, pěti až desetikvětých, lehce svěšených hroznech květy s blanitými listeny a s krátkými stopkami. Oboupohlavné, voňavé květy s jednoduchým, čtyřčetným okvětím mají češule a jsou asi 1 cm velké. Jejich plátky jsou vejčité, zašpičatělé a jsou zbarveny žlutozeleně, někdy mají vně fialový nádech. Prvé květy kvetou již brzy z jara a lákají svou vůni včely a motýlyopylení.

Plodem jsou vejčité peckovice, asi 1 cm velké, která se ve zralosti zbarvují modročerně. Jsou požírány ptáky, kteří semena z plodů roznášejí do okolí, kde ve vlhké půdě spolehlivě vyklíčí.[1][2][5][6]

V prvé řadě nutno zdůraznit toxicitu jeho kůry, listů, květů a hlavně plodů, které obsahují rostlinné toxiny dafnin, dafnetin, dihydrokumarin a mezerein. Jsou jedovaté pro lidí a domácí zvířata hlavně po požití, kdy způsobují slinění, nevolnost a bolesti břicha vedoucí až ke komatu. Při styku pokožky se šťávou listů nebo s poraněnou kůrou dochází k jejímu podráždění a u citlivých lidí vznikají nepříjemné puchýře.

Rostlina bývá vysazována do okrasných zahrad, kde vykvétá brzy z jara a její květy jsou hojně navštěvovány včelami i motýly, od poloviny léta do zimy jí dále zdobí modré až černé bobule. Její kožovité, sytě zelené listy jsou atraktivní po celý rok. Bývá pěstován i poddruh Daphne laureola L. subsp. philippi (Gren. & Godr.) Rouy, který dorůstá pouze do výše 40 cm a vyznačuje se kobercovitě rozloženým habitem.

V Evropě se lýkovec vavřínový ve volné přírodě intenzivně nešíří, je přirozenými škůdci držen na uzdě; v Německu, Maďarsku a Srbsku je dokonce chráněn zákonem jako ohrožený druh. Zavlečen však byl do Severní Ameriky, kde je pěstován v zahradách. V jihozápadní oblasti KanadyBritské Kolumbii se dostal do volné přírody kde se nekontrolovaně množí a je považován za invazní druh, šíří se hlavně roznášením semen ptáky. Alelopaticky ovlivňuje okolní rostliny a brání růstu původním druhům.[1][5][6][7][8]

  1. a b c d e f KOVÁŘ, Ladislav. BOTANY.cz: Lýkovec vavřínový [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 01.08.2011 [cit. 2016-01-02]. Dostupné online. 
  2. a b c Dendrologie.cz: Lýkovec vavřínový [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 31.12.2006 [cit. 2016-01-02]. Dostupné online. 
  3. BioLib.cz – Daphne laureola (Lýkovec vavřínový) [online]. BioLib.cz [cit. 2016-01-02]. Dostupné online. 
  4. Katalog botanických zahrad Florius: Daphne laureola [online]. Unie botanických zahrad ČR, Praha [cit. 2016-01-02]. Dostupné online. 
  5. a b c The Telegraph: How to grow: Daphne laureola [online]. Telegraph Media Group Limited, UK, rev. 9.01.2009 [cit. 2016-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c Daphne laureola [online]. Canadian Biodiversity Information Facility, Government of Canada, Ottawa, Canada, rev. 06.05.2013 [cit. 2016-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Invasive plant profile: Daphne laureola [online]. Evergreen, Vancouver, BC, Canada [cit. 2016-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (anglicky) 
  8. Aliens among us: Daphne laureola [online]. Royal BC Museum, Victoria, BC, Canada [cit. 2016-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-13. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]