Lúkianos
| Lúkianos | |
|---|---|
 | |
| Narození | 120 Samosata |
| Úmrtí | 180 (ve věku 59–60 let) Athény |
| Povolání | spisovatel, satirik, filozof, životopisec a básník |
| Významná díla | La Storia vera, Una storia vera I Dialoghi degli dei I Dialoghi dei morti Dialoghi marini The Mistaken Critic … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lúkianos ze Samosaty, lat. Lucianus Samosatensis (kolem 120 Samosata – po 180, patrně v Alexandrii) byl starověký řečník, satirik a filosof, který psal řecky.
Život
[editovat | editovat zdroj]Lúkianos se narodil v nemajetné rodině v Samosatě na horním toku Eufratu, dnes Samsat v jihovýchodním Turecku blízko hranic se Sýrii. Učil se nejprve sochařem, ale pak se rozhodl pro dráhu řečníka a spisovatele. Hodně cestoval po celém Středomoří až po Gallii, deset let žil v Athénách, byl také v Římě a uměl trochu latinsky. V pozdním věku se stal úředníkem v Alexandrii, kde snad také zemřel (podle jiných pramenů zemřel v Athénách).
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Lúkianovo dílo bylo velmi oblíbené, i když nepsal lidovou řečtinou své doby, nýbrž slohem i jazykem klasické doby. Pod jeho jménem se uvádí 80 spisů, z nichž asi 70 je pravých. Psal nejprve jednoduché dialogy z běžného života a lehké kritické satiry o náboženství („Rozhovory bohů“), o marnivosti bohatých („Timon čili misantrop“, „Parasit“), o prostitutkách („Hovory hetér“) nebo o lidské hlouposti. Později psal ostřejší satiry o slavných lidech nebo o filosofech („Dražba životů“), o historii a také fantastické příběhy („Cesta vzduchem“, „Pravdivé příběhy“). Díky satiře „Pravdivé příběhy“ (Alétheis historiai, Ἀληθεῖς Ἱστορίαι) [1] je někdy označován za jednoho ze zakladatelů science fiction.[2] V díle Lúkiána se například také dozvídáme, že obyvatelé antického světa již znali zkamenělé otisky stop pravěkých živočichů, interpretovali je však jako pozůstatky mytických heroů (například jako stopy Hérakla).[3]
V českém překladu vyšly roku 1930 Lúkianovy Hovory záhrobní (Česká akademie věd a umění, přeložil František Machala). Později vyšly v překladu též Pravdivé příběhy (SNKLU 1963) a výbor O bozích a lidech, kde je mj. autobiografická próza O snu a dále především ty spisky, které obsahují kritiku mytologických a náboženských představ, pověr a bludů (Svoboda 1981 jako 45. svazek edice Antická knihovna).
Vliv
[editovat | editovat zdroj]Lúkianovo dílo se těšilo velké pozornosti v humanismu a Erasmus Rotterdamský vydal spolu s Thomasem Morem roku 1506 jeho spisy. Hodně se četl také v osvícenství, kdy se podle jeho popisů malovaly obrazy i psaly divadelní hry.
| „ | Je s podivem, že lidé, kteří se vydávají za odborníky, si navzájem protiřečí a o téže věci mají různé pojmy. | “ |
| — Cesty vzduchem, 5 | ||
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ LÚKIÁNOS, ze Samosaty. Pravdivé příběhy. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1963.
- ↑ ŽELEZNÝ, Ivo. Doslov. In: Stvořitelé nových světů. Praha: Albatros, 1980. S. 252.
- ↑ SOCHA, Vladimír. Znal Aristotelés dinosauří fosilie?. OSEL.cz [online]. 18. ledna 2018. Dostupné online. (česky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lúkianos na Wikimedia Commons 
Osoba Lúkianos ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Lúkianos
- (anglicky)
- Loeb Classical Library, Lucian's works 3/8, řecky a anglicky Archivováno 3. 10. 2012 na Wayback Machine.
- Lukianos, díla řecky a anglicky
- Lúkianos: Hovory záhrobní (v českém překladu Františka Machaly)
