Kormorán chathamský
 Kormorán chathamský | |
|---|---|
.jpg) Kormorán chathamský | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 kriticky ohrožený druh[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | terejové (Suliformes) |
| Čeleď | kormoránovití (Phalacrocoracidae) |
| Rod | kormorán (Leucocarbo) |
| Binomické jméno | |
| Leucocarbo onslowi Forbes, 1893 | |
 Areál rozšířené (zeleně) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kormorán chathamský (Leucocarbo onslowi) je druh kormorána, který se endemicky vyskytuje na Chathamských ostrovech (cca 800 km východně od Nového Zélandu). Jedná se o kriticky ohrožený druh s nepočetnou populací (876 hnízdících párů k roku 2016); nebezpečí druhu představují hlavně rušivé jevy spojené s lidmi, zemědělskými zvířaty a invazivními savci.
Systematika
[editovat | editovat zdroj]Vnitřní systematika kormoránovitých je vědci diskutována již notnou řadu let a zařazení i fylogenetické vztahy kormorána chathamského nejsou výjimkou. Již první odchycené exempláře ze 70. let 19. století zmátly přírodovědce jako byl Walter Buller, kteří měli za to, že se jedná o kormorány bradavičnaté (Leucocarbo carunculatus). Buller později nicméně uznal, že kormoráni z Chathamských ostrovů jsou menší a patrně se bude jednat o samostatný druh.[2] Jako samostatný druh kormorána chathamského však popsal až Henry Ogg Forbes v roce 1893.[3]
Forbes druh pojmenoval jako Phalacrocorax onslowi, tzn. zařadil jej do rodu Phalacrocorax po bok dalších kormoránů ze Starého světa. Někdy v roce 1970 však byl kormorán přeřazen do rodu modrookých kormoránů Leucocarbo.[4] Toto zařazení bylo potvrzeno studií DNA z roku 2014.[5] Nejbližším příbuzným druhu je kormorán Stewartův (Leucocarbo chalconotus), druh kormorána z Otaga, který byl vydělen z druhu Leucocarbo stewarti teprve v roce 2016.[6]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Jedná se o velký druh kormorána s délkou těla kolem 63 cm a váhou 2–2,5 kg. Hlava, zadní část krku a zbytek svrchní části těla jsou černé s iridiscentním odleskem. Na svrchní straně křídla se nachází bílé fleky, které při složení křídla vypadají jako příčný pruh. Ve střední části zad se nachází příčný bílý pruh. Brada, hrdlo, hruď a spodní strana křídel jsou bílé. Tváře jsou neopeřené, takže je odhalena oranžová kůže na tvářích a při spodní straně zobáku. Nad kořenem zobáku se nachází oranžovožlutá zduřelá kůže. V době hnízdění se tváře barví do tmavě fialové a zduřelá kůže nad kořenem zobáku do oranžovočervené. Nohy jsou růžové a oční kroužky modré. V letu kormorán drží hlavu pod úrovní těla.[7][8]
Nedospělí jedinci mají svrchní stranu těla zbarvenou spíše do tmavě hněda a skvrny na zádech a na svrchní straně křídel jsou světle hnědé spíše než bílé jako u dospělců. Zduřelá kůže nad zobákem není vůbec přítomna, tváře jsou světle fialové. K záměně kormorána chathamského za jiný druh může dojít jen těžko, jelikož se jedná o jediný druh velkého kormorána s růžovýma nohama na Chathamských ostrovech.[7]
Rozšíření a populace
[editovat | editovat zdroj]Druh je endemický Chathamským ostrovům. Kolonie jsou rozprostřeny na skalních výběžcích podél pobřeží Chathamova ostrova (hlavně podél laguny Te Whanga), Pittova ostrova a ostrovů Rabbit, North East Reef a Motuhope / Star Keys.[9] Žije na pobřeží moře a i když potravu sbírá výhradně na moři, zdržuje se do několika kilometrů od břehu. Oblíbeným typem biotopu jsou klidné vody zálivů a zátok.[10]
Podle sčítání z roku 2014–16 se na Chathamských ostrovech nacházelo 13 kolonií kormoránů chathamských s celkovým počtem 876 hnízdících párů.[11]
Biologie
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Chování
[editovat | editovat zdroj]Jedná se o usedavé ptáky, kteří nikdy neopouští Chathamské souostroví.[7] Vydávají celou řadu krákoravým a skřehotavých zvuků.[12] Potravu loví výhradně na moři, kde se potápí pro malé rybky do délky 25 cm, občas uloví i desetiramenatce (mj. sépie) a chobotnice.[7] Někdy se při sbírání potravy sdružuje do velkých hejn (100 a více jedinců), hřaduje většinou samostatně.[13]
Hnízdění
[editovat | editovat zdroj]Zahnízdění předcházejí poměrně propracované rituální chování, kdy zejména samec se předvádí před samici např. házením hlavy dozadu ke kostřeci, polohováním hlavy vedle těla nebo napřímením ocasu a svěšením křídel dolů.[14] Hnízdní ve středně velkých koloniích o maximálním počtu 5–300 hnízd s hnízdy natěsnanými těsně vedle sebe.[11] Kolonie se nachází na nechráněných skalních výběžcích či na malých skalnatých ostrůvcích poměrně vysoko nad hladinou moře. Hnízdo je kulovitá, 0,5 m vysoká hrouda s plochým vrcholem postavená z větviček, kosmatcovitých rostlin a mořských řas. Ke kladení vajec dochází mezi srpnem až prosincem v závislosti na lokaci kolonie (např. kormorání z kolonií z laguny Te Whanga snáší vejce o 3 měsíce dříve než z ostatních oblastí). Samice klade 1–4, nejčastěji 2–3 světle modrá vejce o rozměrech 61×44 mm. Inkubační doba trvá kolem 30 dní, k osamostatnění mláďat dochází po 30–40 dnech po vylíhnutí. K prvnímu zahnízdění patrně dochází ve věku 3 let.[7][13]
Ohrožení
[editovat | editovat zdroj]Druh je ohrožen hlavně ztrátou hnízdního habitatu z důvodu rušení hnízdišť zemědělskými zvířaty (prasata, ovce, dobytek), lidmi a introdukovanými (nepřirozenými) druhy predátorů (hlavně zdivočelé kočky, kusu liščí, chřástal weka). Po vyplašení inkubujících kormoránů se jejich vejce stávají snadnou kořistí místních racků. V krajním případě může dojít k opuštěním kolonie všemi hnízdícími kormorány. Byl zaznamenán i odstřel kormoránů lidmi, na Motuhope kormoráni soupeří o hnízdní habitat s místní populací lachtanů Forsterových. Velkou hrozbou druhu jsou i jevy spojené s globálním oteplováním jako je zvyšující se hladina oceánů.[15] Jelikož úbytek populace byl zaznamenán i na ostrovech bez predátorů, je možné, že tyto globální jevy spojované s globálním oteplováním již mají na populaci negativní efekt.[7]
Z výše zmíněných důvodů je populace kormoránů chathamských na ústupu. Extrémně nízká početnost druhu a geograficky silně omezená hnízdní stanoviště vedla Mezinárodní svaz ochrany přírody k hodnocení druhu jako kriticky ohrožený.[15]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ WATOLA, George. The discovery of New Zealand's birds: the first record of every bird species in New Zealand since 1769. Orewa: Stepping Stone Books, 2009. Dostupné online. ISBN 9780473135409. S. 92–93. (anglicky)
- ↑ Sandpipers, snipes, Crab-plover, coursers [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-10-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Checklist Committee. Checklist of the birds of New Zealand, Norfolk and Macquarie Islands, and the Ross Dependency, Antarctica. 5. vyd. Wellington: Ornithological Society of New Zealand, 2022. Dostupné online. S. 170–171. (anglicky)
- ↑ KENNEDY, Martyn; SPENCER, Hamish G. Classification of the cormorants of the world. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2014-10-01, roč. 79, s. 249–257. Dostupné online [cit. 2022-10-31]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2014.06.020. (anglicky)
- ↑ RAWLENCE, Nicolas J.; PAUL SCOFIELD, R.; SPENCER, Hamish G. Genetic and morphological evidence for two species of Leucocarbo shag (Aves, Pelecaniformes, Phalacrocoracidae) from southern South Island of New Zealand. Zoological Journal of the Linnean Society. 2016-07, roč. 177, čís. 3, s. 676–694. Dostupné online [cit. 2022-10-31]. DOI 10.1111/zoj.12376. (anglicky)
- ↑ a b c d e f BELL, M. Chatham Island shag [online]. New Zealand Birds Online, 2022 [cit. 2022-10-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Aikman a Miskely 2004, s. 42.
- ↑ Aikman a Miskely 2004, s. 43.
- ↑ ORTA, Jaume; CHRISTIE, David; JUTGLAR, Francesc. Chatham Islands Shag (Leucocarbo onslowi), version 1.1. Birds of the World. 2021. Dostupné online [cit. 2022-10-31]. DOI 10.2173/bow.chisha1.01.1. (anglicky)
- ↑ a b Chatham Island shag census 2014-2016. www.doc.govt.nz [online]. Department of Conservation [cit. 2022-10-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Kolektiv autorů, 2010. Reader's digest complete book of New Zealand birds. Příprava vydání C. J. R. Robertson. Wellington: Reader's Digest Service Pty Limited. ISBN 0-474-00048-6. S. 121. (anglicky)
- ↑ a b Heather, Robertson & Onley 2015, s. 291.
- ↑ Higgins & Marchant 1990, s. 882.
- ↑ a b Leucocarbo onslowi [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2018: e.T22696861A131116322, 2018 [cit. 2022-10-18]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- AIKMAN, Hilary; MISKELLY, Colin, 2004. Birds of the Chatham Islands. Wellington, New Zealand: Department of Conservation. Dostupné online. ISBN 0-478-22565-2. (anglicky)
- HEATHER, Barrie; ROBERTSON, Hugh; ONLEY, Derek, 2015. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Auckland: Penguin Books. ISBN 9780143570929. (anglicky)
- HIGGINS, P. J.; MARCHANT, S., 1990. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds: Ratites to ducks - Part B, Australian pelican to ducks. Svazek 1. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 0-19-553762-9. (anglicky)
- Kolektiv autorů, 2010. Reader's digest complete book of New Zealand birds. Příprava vydání C. J. R. Robertson. Wellington: Reader's Digest Service Pty Limited. ISBN 0-474-00048-6. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kormorán chathamský na Wikimedia Commons 
Taxon Leucocarbo onslowi ve Wikidruzích- Kormorán chathamský v Digitální encyklopedii novozélandského ptactva (anglicky)
