Konipas luční
 Konipas luční | |
|---|---|
 Samec (ssp. flava) | |
 Samice (ssp. flava)
| |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | konipasovití (Motacillidae) |
| Rod | konipas (Motacilla) |
| Binomické jméno | |
| Motacilla flava Linnaeus, 1758 | |
 Rozšíření konipasa lučního
hnízdiště
celoroční výskyt
migrace
zimoviště
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Konipas luční (Motacilla flava) je malý zpěvný pták z čeledi konipasovitých.
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]_male_Oppdal.jpg)
Značně zeměpisně proměnlivý druh, variabilní zejména ve zbarvení hlavy samců. Některé z popsaných poddruhů jsou dnes mnoha autory považovány za samostatné druhy (hlavně konipas luční anglický, M. f. flavissima a konipas luční východoruský, M. f. lutea), navíc byly popsány poddruhy, které jsou hybridy v přechodných zónách mezi validními poddruhy. Z poddruhů vyskytujících se v Evropě má konipas luční středoevropský (M. f. flava), konipas luční španělský (M. f. ibariae), konipas luční italský (M. f. cinereocapilla) a konipas luční západosibiřský (M. f. beema) hlavu světlou s bílým nadočním proužkem, konipas luční severoevropský (M. f. thunbergi) tmavou bez bílého nadočního proužku a konipas luční předoasijský (M. f. feldegg) zcela černou. Dalších 6 poddruhů obývá asijskou část areálu, kde má 5 poddruhů hlavu tmavou bez nadočního proužku a 1 černou.[2]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Velikosti štíhlého vrabce (délka těla 15–16 cm). Samec má žlutou spodinu těla, šedozelený hřbet a hnědavě šedá křídla s výraznými, ale úzkými světlými křídelními páskami; samice je méně výrazně zbarvená. Nohy jsou ve všech šatech černé.[3]
Podobný konipas horský (Motacilla cinerea) se liší delším ocasem, kratšíma světlýma nohama, odlišným hlasem i prostředím.
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Druh s palearktickým typem rozšíření, proniknuvší i do Severní Ameriky. V Evropě jako hnízdič chybí pouze v Irsku a v severní části Velké Británie. Převážně tažný, se zimovišti v tropické Africe a Asii.[2][4] Evropská populace v posledních letech mírně klesá, její velikost je odhadována na 7 900 000–14 000 000 párů.[5]
Výskyt v Česku
[editovat | editovat zdroj]Na území ČR pravidelně, avšak nepříliš hojně hnízdí, hlavně v nižších polohách, ale místy až do 720 m n. m. (výskyty v hnízdním období však bývají zaznamenávány i značně výše, např. v 1430 m n. m. v Krkonoších nebo v 1050 m n. m. na Šumavě). Hlavními hnízdními oblastmi jsou Podkrušnohoří, Plzeňsko až jihočeské rybniční pánve a jižní Morava. Po znatelném úbytku od 60. let 20. století se jeho početnost v posledních letech opět zvyšuje; v letech 1985–89 byla celková populace odhadnuta na 600–1200 párů, v letech 2001–2003 na 800–1600 párů.[2][6]
V Česku hnízdí převážně konipas luční středoevropský (M. f. flava), ale hnízdění je možné také u konipase lučního severoevropského (M. f. thunbergi) a konipase lučního předoasijského (M. f. feldegg). Dále byli na českém území zaznamenáni jedinci vykazující znaky konipase lučního italského (M. f. cinereocapilla), konipase lučního západosibiřského (M. f. beema) a konipase lučního východoruského (M. f. lutea).[4]
Přílet probíhá hlavně během dubna, odlet od srpna do konce září.[2]
Hnízdí na podmáčených pastvinách, zaplavených loukách, poblíž jezer a nádrží.[3]
Potrava
[editovat | editovat zdroj]Potravu tvoří téměř výhradně hmyz, v malé míře i pavouci, červi a měkkýši. Sbírá ji hlavně na zemi, ale i na rostlinách nebo za letu.[2]
Hnízdění
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Hnízdí jednotlivě, monogamně. Na hnízdiště přilétají nejprve samci, po 1–2 týdnech následováni samicemi. Hnízdo je na zemi, dobře skryté ve vegetaci, vystlané rostlinným materiálem, chlupy a žíněmi; staví samotná samice, zpočátku nosí stavební materiál v malé míře také samec. Hnízdí většinou 1×, méně i 2× ročně od května do července. Ve snůšce bývá 5–6 (3–7) šedavých, smetanově nažloutlých, hustě jemně skvrnitých vajec o rozměrech 18,8 × 14,4 mm. Inkubace trvá 12–13 dnů, sedí převážně samice, během dne krátce střídaná samcem. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí ve věku 11–12 dnů. Vzletnosti dosahují ve stáří 14–16 dnů a pohlavně dospělá jsou na konci prvního roku života.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ a b c d e f HUDEC, K. a kol. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.
- ↑ a b SVENSSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.
- ↑ a b CEPÁK, J. a kol. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.
- ↑ Yellow Wagtail Motacilla flava [online]. BirdLife International [cit. 2013-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-06.
- ↑ ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001–2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.
Video
[editovat | editovat zdroj]Jarmila Kačírková: Konipas luční (Motacilla flava) Maďarsko, 3.5.2019
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu konipas luční na Wikimedia Commons - Galerie konipas luční na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo konipas luční ve Wikislovníku
Taxon Motacilla flava ve Wikidruzích
