Přeskočit na obsah

Kočani

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kočani
Кочани
Kočani – znak
znak
Kočani – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška390 m n. m.
Časové pásmostředoevropský čas
středoevropský letní čas
StátSeverní MakedonieSeverní Makedonie Severní Makedonie
Statistický regionVýchodní
OpštinaKočani
Kočani
Kočani
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha18,6 km²
Počet obyvatel28 330 (2002)
Hustota zalidnění1 523,1 obyv./km²
Etnické složeníMakedonci (93,12 %), Romové (5,12 %), Turci (0,83 %), Arumuni (0,50 %), Srbové (0,17 %) a ostatní nepočetné menšiny[1]
Náboženské složenípravoslaví, islám
Správa
StarostaNikolcho Ilijev
Oficiální webwww.kocani.gov.mk
Telefonní předvolba033
PSČ2300
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kočani (makedonsky Кочани zvuk [ˈkɔtʃani], pomnožný název) jsou město ve východní části Severní Makedonie s 28 330 obyvateli, sídlo stejnojmenné opštiny, 120 km od Skopje.

Město se nachází na severní straně údolí Kočansko na obou stranách řeky Kočanska Reka. Ze severu jej obklopují hory, z jižní strany potom uvedené široké údolí. Severně leží pohoří Osogovo[2] a jižně potom obec Plačkovica.

Nedaleko se nachází známé zimní turistické centrum Ponikva.

Klimatické podmínky

[editovat | editovat zdroj]

Klima je mírné, kontinentální, ovlivňuje ho středomořské klima šířící se podél řeky Bregalnica. Průměrná teplota je 12,9 °C, roční srážkový průměr 538 mm.

Město v roce 1903.

Název Kočani vznikl podle oblíbeného makedonského křestního jména Kočo. U vesnice Dolno Gratče byly při archeologických průzkumech dochovány pozůstatky antického sídla se základy zdí a římská a byzantská keramika, resp. šperky.

První písemná zmínka o městě pochází z roku 1337, v zápise, v němž Jovan Oliver Grčinić daroval městu kostel. V roce 1662 navštívil město turecký cestoval Evlija Čelebi, který si poznamenal, že zde žije zhruba 600 rodin, stojí tu mešita a nachází se zde zájezdní hostinec (karavanseraj) a zhruba přes desítku řemeslných dílen. Nezaznamenal však obranné věže, které vznikly nejspíše také v 17. století a dochovaly se do současných dní. Zhruba podobný počet obyvatel mělo město zhruba do roku 1878, poté došlo k mírnému růstu. Mimo jiné se zde po válce dosídlila řada sedláků ze vzdálenějších krajů.

Ve 20. století se město stalo součástí nejprve srbského království a poté Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, resp. Jugoslávie. V meziválečném období sem byla zavedena železnice, mimo jiné i proto, že z bezpečnostního hlediska bylo nezbytné zajistit propojení odlehlé části země při hranice s nepřátelským Bulharskem. Po druhé světové válce se stalo město součástí makedonské republiky v rámci Jugoslávie. Jeho modernizace probíhala jen velmi obezřetně, přestavěno bylo nábřeží a v jeho blízkosti vyrostly některé nové moderní domy. Hlavní nábřeží nese i v roce 2023 svůj název podle Josipa Broze Tita. Výstavba průmyslu a dalších moderních objektů se realizovala hlavně na jižním okraji města.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Kočani mají rozlohu 18,6 km² a 28 330 obyvatel. Vývoj počtu obyvatel:

  • 1948 – 6 657 obyvatel
  • 1994 – 26 364 obyvatel
  • 2002 – 28 330 obyvatel[2]

V roce 2002 se 90 % obyvatel přihlásilo k makedonské národnosti, 5 % k romské a 3 % k turecké národnosti.

Kultura a pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Střed města.
Domy a obchodní centrum ve středu města.

Město je známé v regionu folkovou skupinou Kočani orkestar.

Jako den města se slaví den sv. Petra (Petrovden), a to 9. července.[3] Koná se zde také pravidelně amatérský festival dramatu.[4]

Ve městě stojí kulturní dům, který nese název podle románu Koči Racina, Beli mugri. Místní městská knihovna nese název Jiskra (makedonsky Искра). Otevřena byla v roce 1945.

Z historických staveb jsou zde dochovány dvě věže z 16. a 17. století.[2]

Mezi náboženské stavby potom patří kostel svatého Jiří nebo mešita Dudi Hanum.

Kopec Lokubija, který se nachází v samotném městě, je zalesněný a představuje hlavní park pro místní obyvatele. Na jeho jižním konci stojí Památník svobody[2] (makedonsky Споменик на слободата), který vznikl po druhé světové válce podle návrhu architekta Gligora Čemerského.

Město je známé pěstováním rýže[2] a geotermálními prameny. Místní rýže byla vyhlášená v celé bývalé socialistické Jugoslávii. Průmyslové zóny stojí v jižní, resp. jihovýchodní části města, kde se krajina otevírá do široké roviny a kde je železniční spojení. Vyrábí se zde např. díly do automobilů[2],

Krajina jižně od města je zemědělsky využívána (tzv. Kočanská kotlina[2])

Město má také vlastní skládku.[5]

Ze západu do města směřuje dálnice A3, která vede do Skopje a dalších měst země. Dálnice ve městě končí, obchází jej ale po jižní straně a tvoří jeho přirozený obchvat. Silnice pokračuje dále na východ do města Delčevo[2] a potom dále do Bulharska.

Do Kočanů vede také železniční trať z města Veles. Ačkoliv je ve Velesu ukončena, předpokládá se její prodloužení dále na východ.[zdroj?]

Hlavní nádraží se nachází jižně od středu města a autobusová stanice stojí v jeho blízkosti.

Fotbalový stadion ve městě.

V Kočanech stojí městský stadion, který nese název podle Nikoly Mantova. K němu přiléhají další sportovní zařízení, včetně například plaveckého bazénu.

Školství

[editovat | editovat zdroj]

Základní vzdělávání v Kočanech probíhá ve čtyřech základních školách ve městě (ZŠ Nikoly Kareva, ZŠ Cyrila a Metoděje, ZŠ Rade Kratovce, ZŠ Maliny Popivanovny). Středoškolské vzdělání poskytují dvě školy střední[2] (SŠ Ljupči Santova a SŠ Ǵoši Vikentijeva). Od roku 1956 zde působí také hudební škola Risty Jurkova.

Zdravotnictví

[editovat | editovat zdroj]

V Kočanech se nachází nemocnice regionálního významu.

Známé osobnosti

[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]
  1. Stav počtu obyvatel 2002 PDF v angličtině a v makedonštině
  2. a b c d e f g h i RISTOVSKI, Blaže. Makedonska enciklopedija A-Ľ. Skopje: MANU, 2009. ISBN 978-608-203-023-4. Kapitola Кочани, s. 749. (makedonština) 
  3. Кочани ќе го одбележи Петровден, празникот на градот. Večer. Dostupné online [cit. 2023-08-15]. (makedonština) 
  4. 60. издание на Драмскиот аматерски фестивал во Кочани: Отворање на 22 мај со перформансот „Театарот е жив“. Vecer. Dostupné online [cit. 2023-08-15]. (makedonština) 
  5. Затрупан влезот во градската депонија на Кочани, отпадот се истура покрај патот кон Пониква. Nova Makedonija. Dostupné online [cit. 2023-08-15]. (makedonština) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]