Jan Čapek ze Sán

Jan Čapek ze Sán byl husitský polní hejtman a vrchní hejtman sirotků v letech 1431–1434.

Charakteristika osobnosti

Jan Čapek ze Sán byl považován za velmi schopného polního hejtmana a jednoho z nepopiratelných vůdců husitských radikálů. Jeho schopnosti však byly poněkud znehodnoceny jeho osobními vlatnostmi, z nichž asi nejvýraznější byly popudlivost, panovačnost, zbrklost a přehnané sebevědomí.

Válečná tažení

V roce 1427 vytáhl v čele velkého uskupení sirotčích vojsk do Slezska, byl však poražen a musel se vrátit.

V roce 1431 vytáhl v čele sirotků a společně s tábority na Slovensko. Výprava ale nebyla úspěšná dle očekávání a protáhla se. Zatímco táborité odtáhli domů, sirotci pokračovali v tažení jižním Slovenskem. Podařilo se jim získat mnoho kořisti, ale při návratu byla jejich kolona zaskočena v pochodovém tvaru uherskou jízdou a Jan Čapek ze Sán utrpěl zdrcující porážku. Ztratil veškerou kořist, vozy i pěchotu, zachránila se pouze jízda.

V roce 1433 vedl ve spojení s Poláky velice úspěšnou výpravu proti Řádu německých rytířů, s níž dorazil až k Baltu. Polský král mu daroval za jeho pomoc velblouda, kterého si Jan Čapek ze Sán přivedl na obléhání katolické Plzně. Plzeňští obránci mu však vzápětí nato provedli velmi potupný žertík, když se při nečekaném výpadu zvířete zmocnili a odvedli si je do města. Tuto epizodu dodnes připomíná vyobrazení velblouda na plzeňském městském znaku.

V roce 1434 vedl v bitvě u Lipan jízdu spojených sil radikálních husitů proti koalici umírněných husitů a katolíků. V této bitvě utrpěli radikálové zdrcující porážku, zachránila se pouze jízda. (Někteří historici vyčítají Janu Čapkovi ze Sán, že svým předčasným útěkem zradil své bratry a zavinil jejich porážku, ovšem i z toho mála, co víme o průběhu bitvy u Lipan, se zdá být zřejmé, že bitva již byla ztracena a setrvání jízdy na bojišti by vedlo pouze k jejímu zničení).

Po porážce u Lipan a rozpuštění sirotčích polních vojsk opustil Jan Čapek ze Sán území Čech a vstoupil do služeb polského krále. Poslední záznamy o něm pocházejí z roku 1445.