Indira Gándhíová

Indira Gándhíová
Indira Gándhíová
Stranická příslušnost
Členství	Indický národní kongres
Narození	19. listopadu 1917; Prajágrádž
Úmrtí	31. října 1984 (ve věku 66 let); Nové Dillí
Příčina úmrtí	střelná rána
Místo pohřbení	Raj Ghat (Nové Dilí)
Choť	Ferózé Gándhí (1942–1960)
Rodiče	Džaváharlál Néhrú a Kamala Nehru
Děti	Rádžív Gándhí; Sanjay Gandhi
Příbuzní	Sonia Gándhíová (snacha); Ráhul Gándhí a Prijanka Gándhí (vnoučata)
Sídlo	Nové Dillí a Raebareli
Alma mater	Somerville College (od 1937); Badminton School; Univerzita Visva-Bharati; Patha Bhavana
Profese	politička a spisovatelka
Náboženství	hinduismus
Ocenění	Bharat ratna (1971); honorary doctor of the Sorbonne Nouvelle University (1981); Zlatý olympijský řád (1983); Leninova mírová cena (1984); Cena Džaváharlála Néhrúa (1984); … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Indira Gandhi
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Indira Prijadaršiní Gándhíová, nepřechýleně Indira Prijadaršiní Gándhí (इन्दिरा प्रियदर्शिनी गान्धी) (19. listopadu 1917 – 31. října 1984) byla indická politička.

Indira Gándhíová byla dvakrát indickou ministerskou předsedkyní. Poprvé od 19. ledna 1966 do 24. března 1977 a podruhé od 14. ledna 1980 do roku 1984, kdy byla zavražděna.

Život

Indira Gandhíová se narodila v roce 1917 v malém indickém městečku. Jejím otcem byl indický politik Džaváharlál Néhrú. Vystudovala nejprve bengálskou, poté Oxfordskou univerzitu (Somerville College) a roku 1942 se vdala za jednoho z funkcionářů strany, Feroze Gándhího. Pod otcovou patronací se Indira zapojila do politického života a zastávala významné funkce ve straně, až se roku 1964 stala ministryní informací indické vlády. O dva roky později, na jaře 1966, byla zvolena předsedkyní strany, díky čemuž se téměř automaticky stala také ministerskou předsedkyní. Již v následujícím roce však došlo k vnitrostranické krizi a Indira se musela funkce vzdát. Až indické vítězství ve válce s Pákistánem a reorganizace strany jí přinesly na jaře 1972 přesvědčivé volební vítězství, kterým dokázala své schopnosti političky. Úspěšně překonala několik volebních porážek, vícekrát byla svými protivníky zatčena a uvězněna, vždy se však dokázala po několika měsících či letech opět vrátit do čela země.

Za její vlády pokračovala Indie úspěšně v takzvané politice neangažovanosti, jejíž základy položil Néhrú. Jeho dcera však daleko více inklinovala ke spolupráci s Moskvou, což bylo dáno mimo jiné i čínsko-indickými spory. Populační exploze v zemi vedly premiérku k úvahám o zvýšení mezinárodní prestiže. Prostředkem k tomu se stala nejen podpora proindických hnutí v okolních zemích, ale i koketování s atomovou zbraní a kosmickým výzkumem. Neřešené domácí problémy, ať nacionální nebo náboženské, však byly rubem úspěšné zahraniční politiky. Pokusy Sikhů o získání nezávislosti Paňdžábu byly potlačovány armádou, secesionistickým záměrům mělo být definitivně zabráněno dobytím nejvýznamnější svatyně Sikhů, Zlatého chrámu, což vedlo v červnu 1984 k masakru v Amritsaru.

Smrt

Dne 31. října 1984 byla zastřelena příslušníky své sikhské ochranky Beantem Singhem a Satwantem Singhem. Důvodem k atentátu byla operace Modrá hvězda vedená indickou armádou proti sikhským separatistům, kteří obsadili Zlatý chrám v Amritsaru.

Za dalších sedm let se stal obětí atentátu i její nejstarší syn a nástupce ve funkci indického premiéra Rádžív Gándhí, čímž skončila vláda rodiny Néhrúů v Indii.

Odkaz

Její jméno nese mírová Cena Indiry Gándhíové udělovaná od roku 1986.

Indira Gándhíová a Československo

Indira Gándhíová několikrát navštívila Československo. Nejprve jako doprovod svého otce 9. srpna 1938.^[2] Ve dnech 6. a 7. června 1955 ho doprovázela už na oficiální návštěvě jako indického premiéra. Oba se setkali s prezidentem Antonínem Zápotockým a předsedou vlády Viliamem Širokým.^[3]

Ve dnech 17.–20. června 1972 navštívila Československo jako ministerská předsedkyně.^[4] Mimo jiné se setkala s prezidentem Ludvíkem Svobodou, předsedou vlády Lubomírem Štrougalem, ministrem zahraničí Bohuslavem Chňoupkem či generální tajemníkem ÚV KSČ Gustávem Husákem. První den navštívila Národní památník na Vítkově, v Národním divadle shlédla operu Prodaná nevěsta a se setkala se zde s umělci Jaroslavem Krombholcem, Eduardem Hakenem, Ivem Žídkem či Gabrielou Beňačkovvou. Druhý den vedla v Hrzánském paláci oficiální jednání s Lubomírem Štrougalem a pak navštívila zámek Konopiště a divadlo Laterna magika. Večer byla na slavnostní recepci v Černínském paláci. V Karolinu jí byla udělena čestná hodnost doktora právních věd Univerzity Karlovy.

V pražských Dejvicích u budovy stavební fakulty ČVUT a podél ulice Thákurova je Park I. Gándhíové.

Vyznamenání

Bharat Ratna – Indie, 1971
Leninova cena míru – 1983/1984
Řád José Martího in memoriam – Kuba, 1985^[5]

Reference

↑ ^a ^b Rajiv Gandhi. In: CulturalIndia.net. Dostupné online. [cit. 2018-07-05].
↑ Vůdce indického nacionalismu v Praze. Národní listy. 1938-08-10, roč. 78, čís. 218, s. 3. Dostupné online [cit. 2021-08-13]. ISSN 1214-1240.
↑ Indický ministerský předseda Džavaharlal Nehru v Praze. Rudé právo. 1955-06-07, roč. 35, čís. 156, s. 1. Dostupné online [cit. 2021-08-13].
↑ Srdeční přivítání I. Gándhíové. Rudé právo. 1972-06-19, roč. 52, čís. 142, s. 1. Dostupné online [cit. 2021-08-13].
↑ 1985: Granma Archives Index – LANIC. lanic.utexas.edu [online]. [cit. 2020-06-23]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Indira Gándhíová na Wikimedia Commons
Osoba Indira Gándhíová ve Wikicitátech
Encyklopedie o I. Gándhiové
Stručný životopis
Indira Gándhiová
Podrobný životopis Archivováno 24. 4. 2006 na Wayback Machine.
Indíra Gándhíová – populární, rozhodná, ale také nenáviděná. Říkalo se jí Železná lady Východu Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobné životopisné informace, rozbor jejích premiérských období, mezinárodní kontext.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[9ee7cb584c0c1919c6e5bafab226e18528c8beb9-1] Rajiv Gandhi. In: CulturalIndia.net. Dostupné online. [cit. 2018-07-05].

[2] Vůdce indického nacionalismu v Praze. Národní listy. 1938-08-10, roč. 78, čís. 218, s. 3. Dostupné online [cit. 2021-08-13]. ISSN 1214-1240.

[3] Indický ministerský předseda Džavaharlal Nehru v Praze. Rudé právo. 1955-06-07, roč. 35, čís. 156, s. 1. Dostupné online [cit. 2021-08-13].

[4] Srdeční přivítání I. Gándhíové. Rudé právo. 1972-06-19, roč. 52, čís. 142, s. 1. Dostupné online [cit. 2021-08-13].

[5] 1985: Granma Archives Index – LANIC. lanic.utexas.edu [online]. [cit. 2020-06-23]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]