Hraboš mokřadní
 Hraboš mokřadní | |
|---|---|
 Hraboš mokřadní (Microtus agrestis) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | hlodavci (Rodentia) |
| Čeleď | křečkovití (Cricetidae) |
| Podčeleď | hrabošovití (Arvicolinae) |
| Rod | hraboš (Microtus) |
| Binomické jméno | |
| Microtus agrestis (Linnaeus, 1761) | |
 Rozšíření hraboše mokřadního | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hraboš mokřadní (Microtus agrestis) je drobný hlodavec z čeledi křečkovití, velmi podobný o něco menšímu hraboši polnímu, v České republice hojně rozšířenému.
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Žije v areálu ohraničeném na západě Velkou Británií a na východě Bajkalem, na jihu horskými oblastmi Španělska, Itálie, Slovinska a Srbska a na severu Skandinávií. V ČR se vyskytuje pouze ostrůvkovitě, je pozorován v nadmořské výšce od 140 po 1600 m. Přednost dává lokalitám s chladnějším klimatem a většími srážkami. V níže položených teplých oblastech Čech a Moravy bývá jeho izolovanost často zapříčiněna také melioračními úpravami.[2][3][4]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Dobré životní podmínky nachází v otevřené krajině na podmáčených, nekosených loukách s větší vrstvou stařiny, vlhkých lesních loukách, v mokřadech, rašeliništích, v blízkosti pramenišť i na zarůstajících lesních pasekách. Jeho oblíbená stanoviště se nacházejí na místech s bohatým bylinným patrem a s jednotlivými, nebo v malých skupinách vyrůstajícími dřevinami.
Důležitým požadavkem na vyhovující biotop je, aby hustý bylinný porost nebýval pravidelně kosen a vznikla tak ulehlá vrstva starých travin, pod kterou nachází vhodné mikroklimatické podmínky i bezpečný úkryt před predátory. Teritorium samce mívá rozlohu 200 až 500 m². Jeho výskyt je ovlivněn i agresivnějším hrabošem polním, který ho vytlačuje z výhodnější biotopů a sám je osidluje.[2][3][4]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Jeho tělo je dlouhé 9 až 14 cm a ocas 3 až 5 cm, váží 20 až 30 g. Nejblíže podobným tvorem, žijícím v české přírodě, je hraboš polní, od kterého se odlišuje na prvý pohled málo zřetelnými znaky.
Hraboš mokřadní je o něco větší, hřbetní stranu těla má obvykle tmavší, rezavě až skořicově hnědou s příměsi černých chloupků a světlejší břicho má šedavé se žlutým nádechem. Má dvoubarevný ocas, zespodu téměř bílý, zaoblenější čenich a méně výrazné oči. Ušní boltce delší než 1 cm nevyčnívají ze srsti a jsou řídce porostlé dlouhými chlupy. Nejspolehlivějším rozpoznávacím znamením jsou zadní tlapky, u hraboše mokřadního jsou tmavě pigmentované a chodilo mají delší než 18 mm. S příchodem zimy a jara hraboši línají.[2][3][4][5]
Potrava
[editovat | editovat zdroj]V potravě hraboše mokřadního převládají jednoděložné byliny. Požírá vlhkomilné rostliny jako sítina, ostřice, bika, bezkolenec, suchopýr, třtina, skřípina, máta i mochna. Na sušších místech bývá jeho potrava obohacena borůvkou, brusinkou a klikvou, včetně jejich plodů. Menší díl potravy tvoří houby, semena i drobní živočichové. V zimním období nespí a mívá nedostatek zelených rostlin. Ohryzává proto i kůru mladých dřevin, zejména javoru, jeřábu, jasanu, habru, topolu, olše nebo ovocných stromů.[4][6]
Rozmnožování
[editovat | editovat zdroj]Staví si kulovité hnízdo o průměru asi 20 cm, spletené z rozkousaných suchých stébel a listů trav. Délka březosti trvá 20 až 22 dnů, průměrně se rodí čtyři až pět (maximálně devět) slepých mláďat, která váží asi 3 g. Před desátým dnem života již vidí a zakrátko začnou přijímat zelenou potravu. Samice jsou schopné se pářit po 15. dni věku, kdežto samci až o několik týdnů později. Prvá generace se rodí počátkem května, poslední v říjnu. Počet vrhů bývá čtyři až šest za rok, samice za příznivých podmínek mívá asi 17 mláďat za život. Průměrný věk hraboše mokřadního je 6 až 8 měsíců, může se však dožít až půldruhého roku.[4][5]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Protože hraboši se na rozdíl od hryzců, s kterými bývají často zaměňování, živí jen rostlinami a nedělají si zimní zásoby, jejich výskyt v přiměřeném počtu na neobdělávaných polních lidem příliš neškodí. Výjimkou jsou případy, kdy se usadí u lesní školky nebo na čerstvě osázené imisní holině, to pak během zimy často ohryžou mladou kůru kmínků mnoha semenáčku těsně u kořenového krčku.
Mezi jeho přirozené predátory patří kuna, lasice, liška, poštolka a sova, pro některé z nich jsou důležitou součásti stavy. Bylo zjištěno, že počet mladých sov a poštolek se znatelně zvyšuje ve zhruba čtyřletých periodách, ve stejných létech kdy stoupají i počty hrabošů mokřadních až na desetinásobek minima.[4][5][6]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ a b c LEŠTINOVÁ, Anna. Izolované subpopulace u hlodavců se zaměřením na hraboše mokřadního. České Budějovice, 2007 [cit. 16.03.2016]. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce František Sedláček. Dostupné online.
- ↑ a b c PECKOVÁ, Radka. Distribuce a denzita hrabošů v procesu sukcese na lesních pasekách. Brno, 2008 [cit. 16.03.2016]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně. Vedoucí práce Miloslav Homola. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f TUREK, Kamil; HOMOLKA, Miloslav; KAMLER, Jiří. Hlodavci v lesním prostředí: naše nejvýznamnější druhy. Lesnická práce [online]. Lesnická práce s.r.o, Kostelec nad Černými lesy, 2009 [cit. 16.03.2016]. Roč. 88, čís. 5. Dostupné online. ISSN 0322-9254.
- ↑ a b c Species Fact Sheet: Microtus agrestis [online]. The Mammal Society, London, UK [cit. 2016-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-30. (anglicky)
- ↑ a b HOMOLKA, Miloslav; HEROLDOVÁ, Marta; ZEJDA, Jan. Škody působené hraboši na lesní výsadbě v kontextu globálních změn klimatu. Lesnická práce [online]. Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy, 2013 [cit. 16.03.2016]. Roč. 92, čís. 1. Dostupné online. ISSN 0322-9254.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu hraboš mokřadní na Wikimedia Commons 
Taxon Microtus agrestis ve Wikidruzích
