Přeskočit na obsah

Hobart International

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hobart International

Založeno1994
OdehránoHobart International 2023
MístoHobart, AustrálieAustrálie Austrálie
DějištěHobart International Tennis Centre
Souřadnice
Povrchtvrdý – GreenSet / venku
Soutěže32 dvouhra (24 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace259 303 USD
Obdobíleden
WTA Tour
1994–2000Tier IV
2001–2005Tier V
2006–2008Tier IV
2009–2020WTA International
2021–WTA 250

www.hobartinternational.com.au
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hobart International je profesionální tenisový turnaj žen pořádaný v Hobartu, hlavním městě australského spolkového státu Tasmánie. Založen byl v roce 1994. Turnaj se koná během lednové australské letní sezóny jako příprava na úvodní grandslam sezóny Australian Open. V rámci okruhu WTA Tour patří od sezóny 2021 do kategorie WTA 250, která nahradila kategorii International.

Hobart International se koná v areálu Hobart International Tennis Centre, v němž jsou otevřené dvorce s tvrdým povrchem. Původně se odehrával na povrchu Rebound Ace. Při výměně podkladu na Australian Open v roce 2008 změnily povrch také přípravné turnaje na úvodní grandslam sezóny. V areálu tak byl položen umělý povrch Plexicushion, než jej v roce 2020 nahradil GreenSet. Hlavním sponzorem byla do roku 2013 společnost Moorilla Wines. V minulosti událost vlastněna bankovní skupinou Australia and New Zealand Banking Group (ANZ), což také odrážel název turnaje.

Do soutěže dvouhry nastupuje třicet dva hráček a čtyřhry se účastní šestnáct párů. Do singlové soutěže turnaje zasáhly bývalé světové jedničky Kim Clijstersová, Justine Heninová, Serena WilliamsováViktoria Azarenková. Dále se jej zúčastnily hráčky z první světové desítky, včetně Australanek Jeleny Dokićové, Samanthy Stosurové, Alicie Molikové, Italky Flavie Pennettaové, nebo Rusky Věry Zvonarevové. V roce 2018 se 22letá Belgičanka Elise Mertensová stala první tenistkou, která dokázala vyhrát soutěž dvouhry podruhé a zároveň titul obhájit.[1]

Ročníky 2021 a 2022 se neodehrály kvůli pandemii covidu-19.[2]

Vývoj názvu

[editovat | editovat zdroj]
  • 1962, 1970: Tasmanian Championships
  • 1994: Tasmanian International
  • 1995–1996: Schweppes Tasmanian International
  • 1997–2002: ANZ Tasmanian International
  • 2003–2013: Moorilla International
  • 2014–       : Hobart International

Přehled finále

[editovat | editovat zdroj]
Rok vítězka finalistka výsledek
2023 USA Lauren Davisová Itálie Elisabetta Cocciarettová 7–6(7–0), 6–2
2022 zrušeno pro pandemii koronaviru
2021
2020 Kazachstán Jelena Rybakinová Čína Čang Šuaj 7–6(9–7), 6–3
2019 USA Sofia Keninová Slovensko Anna Karolína Schmiedlová 6–3, 6–0
2018 Belgie Elise Mertensová Rumunsko Mihaela Buzărnescuová 6–1, 4–6, 6–3
2017 Belgie Elise Mertensová Rumunsko Monica Niculescuová 6–3, 6–1
2016 Francie Alizé Cornetová Kanada Eugenie Bouchardová 6–1, 6–2
2015 Spojené království Heather Watsonová USA Madison Brengleová 6–3, 6–4
2014 Španělsko Garbiñe Muguruzaová Česko Klára Zakopalová 6–4, 6–0
2013 Rusko Jelena Vesninová Německo Mona Barthelová 6–3, 6–4
2012 Německo Mona Barthelová Belgie Yanina Wickmayerová 6–1, 6–2
2011 Austrálie Jarmila Grothová USA Bethanie Matteková-Sandsová 6–4, 6–3
2010 Ukrajina Aljona Bondarenková Izrael Šachar Pe'erová 6–2, 6–4
2009 Česko Petra Kvitová Česko Iveta Benešová 7–5, 6–1
2008 Řecko Eleni Daniilidou Rusko Věra Zvonarevová bez boje
2007 Rusko Anna Čakvetadzeová Rusko Vasilisa Bardinová 6–3, 7–6(7–3)
2006 Nizozemsko Michaëlla Krajiceková Česko Iveta Benešová 6–2, 6–1
2005 Čína Čeng Ťie Argentina Gisela Dulková 6–2, 6–0
2004 USA Amy Frazierová Japonsko Šinobu Asagoeová 6–3, 6–3
2003 Austrálie Alicia Moliková USA Amy Frazierová 6–2, 4–6, 6–4
2002 Slovensko Martina Suchá Španělsko Anabel M. Garriguesová 7–6(9–7), 6–1
2001 Itálie Rita Grandeová USA Jennifer Hopkinsová 0–6, 6–3, 6–3
2000 Belgie Kim Clijstersová USA Chanda Rubinová 2–6, 6–2, 6–2
1999 USA Chanda Rubinová Itálie Rita Grandeová 6–2, 6–3
1998 Švýcarsko Patty Schnyderová Belgie Dominique Van Roostová 6–3, 6–2
1997 Belgie Dominique Van Roostová USA Marianne W. Witmeyerová 6–3, 6–3
1996 Francie Julie Halardová Japonsko Mana Endóová 6–1, 6–2
1995 Gruzie Leila Meschiová Čína Fang Li 6–2, 6–3
1994 Japonsko Mana Endóová Austrálie Rachel McQuillanová 6–1, 6–7(1–7), 6–4
Rok vítězky finalistky výsledek
2023 Belgie Kirsten Flipkensová
Německo Laura Siegemundová
Švýcarsko Viktorija Golubicová
Maďarsko Panna Udvardyová
6–4, 7–5
2022 zrušeno pro pandemii koronaviru
2021
2020 Ukrajina Nadija Kičenoková
Indie Sania Mirzaová
Čína Pcheng Šuaj
Čína Čang Šuaj
6–4, 6–4
2019 Čínská Tchaj-pej Čan Chao-čching
Čínská Tchaj-pej Latisha Chan
Belgie Kirsten Flipkensová
Švédsko Johanna Larssonová
6–3, 3–6, [10–6]
2018 Belgie Elise Mertensová
Nizozemsko Demi Schuursová
Ukrajina Ljudmyla Kičenoková
Japonsko Makoto Ninomijová
6–2, 6–2
2017 Rumunsko Ioana Raluca Olaruová
Ukrajina Olga Savčuková
Kanada Gabriela Dabrowská
Čína Jang Čao-süan
0–6, 6–4, [10–5]
2016 Čína Chan Sin-jün
USA Christina McHaleová
Austrálie Kimberly Birrellová
Austrálie Jarmila Wolfeová
6–3, 6–0
2015 Nizozemsko Kiki Bertensová
Švédsko Johanna Larssonová
Rusko Vitalija Ďjačenková
Rumunsko Monica Niculescuová
7–5, 6–3
2014 Rumunsko Monica Niculescuová
Česko Klára Zakopalová
USA Lisa Raymondová
Čína Čang Šuaj
6–2, 6–7(5–7), [10–8]
2013 Španělsko Garbiñe Muguruzaová
Španělsko María Teresa Torró Flor
Maďarsko Tímea Babosová
Lucembursko Mandy Minellaová
6–3, 7–6(7–5)
2012 Rumunsko Irina-Camelia Beguová
Rumunsko Monica Niculescuová
Čínská Tchaj-pej Čuang Ťia-žung
Nový Zéland Marina Erakovicová
6–7(4–7), 7–6(7–4), [10–5]
2011 Itálie Sara Erraniová
Itálie Roberta Vinciová
Ukrajina Kateryna Bondarenková
Lotyšsko Līga Dekmeijereová
6–3, 7–5
2010 Čínská Tchaj-pej Čuang Ťia-žung
Česko Květa Peschkeová
Čínská Tchaj-pej Čan Jung-žan
Rumunsko Monica Niculescuová
3–6, 6–3, 10–7
2009 Argentina Gisela Dulková
Itálie Flavia Pennettaová
Ukrajina Aljona Bondarenková
Ukrajina Kateryna Bondarenková
6–2, 7–6(7–4)
2008 Španělsko Anabel Medina Garriguesová
Španělsko Virginia Ruano Pascualová
Řecko Eleni Daniilidou
Německo Jasmin Wöhrová
6–2, 6–4
2007 Rusko Jelena Lichovcevová
Rusko Jelena Vesninová
Španělsko Anabel Medina Garriguesová
Španělsko Virginia Ruano Pascualová
2–6, 6–1, 6–2
2006 Francie Émilie Loitová
Austrálie Nicole Prattová
USA Jill Craybasová
Chorvatsko Jelena Kostaničová
6–2, 6–1
2005 Čína Jen C’
Čína Čeng Ťie
Španělsko Anabel Madina Garriguesová
Rusko Dinara Safinová
6–4, 7–5
2004 Japonsko Šinobu Asagoeová
Japonsko Seiko Okamotová
Belgie Els Callensová
Rakousko Barbara Schettová
2–6, 6–4, 6–3
2003 Zimbabwe Cara Blacková
Rusko Jelena Lichovcevová
Rakousko Barbara Schettová
Rakousko Patricia Wartuschová
7–5, 7–6(7–1)
2002 Itálie Tathiana Garbinová
Itálie Rita Grandeová
Austrálie Catherine Barclay-Reitzová
Austrálie Christina Wheelerová
6–2, 7–6(7–3)
2001 Zimbabwe Cara Blacková
Rusko Jelena Lichovcevová
Rumunsko Ruxandra Dragomirová
Španělsko Virginia R. Pascualová
6–4, 6–1
2000 Itálie Rita Grandeová
Francie Émilie Loitová
Belgie Kim Clijstersová
Austrálie Alicia Moliková
6–4, 4–6, 6–4
1999 Jižní Afrika Mariaan De Swardtová
Ukrajina Jelena Tatarkovová
Francie Alexia Dechaumeová
Francie Émilie Loitová
6–1, 6–2
1998 Španělsko Virginia R. Pascualová
Argentina Paola Suárezová
Francie Julie Halardová
Slovensko Janette Husárová
7–6(8–6), 6–3
1997 Japonsko Naoko Kidžimutová
Japonsko Nana Mijagiová
Německo Barbara Rittnerová
Belgie Dominique Monamiová
6–3, 6–1
1996 Indonésie Yayuk Basukiová
Japonsko Kjōko Nagacuková
Austrálie Kerry-Anne Guseová
Jižní Korea Sung-Hee Park
7–6(9–7), 6–3
1995 Japonsko Kjōko Nagacuková
Japonsko Ai Sugijamová
Nizozemsko Manon Bollegrafová
Lotyšsko Larisa Neilandová
2–6, 6–4, 6–2
1994 USA Chanda Rubinová
USA Linda Wildová
Austrálie Jenny Byrneová
Austrálie Rachel McQuillanová
7–5, 4–6, 7–6(7–1)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hobart International na anglické Wikipedii.

  1. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Druhý titul, druhý z Hobartu. Mertensová v Tasmánii obhájila svůj triumf a slaví i double [online]. TenisPortal.cz, 2018-01-13 [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  2. Confirmed: ASB Classic cancelled for second straight year. NZ Herald [online]. 2021-03-30 [cit. 2022-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]