Přeskočit na obsah

Gornji Vakuf

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gornji Vakuf
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška671 m n. m.
Časové pásmoUTC+01:00
StátBosna a HercegovinaBosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina
EntitaFederace Bosny a Hercegoviny
KantonStředobosenký
Gornji Vakuf
Gornji Vakuf
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha402 km²
Správa
Oficiální webwww.gornjivakuf-uskoplje.ba
PSČ70240
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gornji Vakuf (chorvatsky Uskoplje) je město v Bosně a Hercegovině, ve Středobosenském kantonu. Žije zde asi 5344 obyvatel. Město se nachází mezi městy Bugojno, Prozor a Jablanica, leží na řece Vrbas.

Gornji Vakuf na mapě Bosny a Hercegoviny

Gornji Vakuf se stal městečkem na konci 16. století. Už jeho vlastní název připomíná skutečnost, že vznikl za přispění tehdejších vakufských nadací a organizací, které byly v tehdejší osmanské Bosně rozšířené.

Vakufské instituce zajistily fungování základních objektů pro muslimy; kolem prvních významných budov (mešity, mekteby, sahat-kula, medresa atp.) se později vybudovaly domy i tržiště. Mehmed-beg Stočanin zde nechal vybudovat v roce 1592 právě první mešitu (tehdy to byl symbolický rok 1000 po hidžře)

Rozvoj islámu zbrzdila změna vlády na konci 19. století, kdy se Gornji Vakuf spolu s celou tehdejší Bosnou a Hercegovinou stal součástí Rakousko-Uherska. Tehdy začala významná těžba surovin v okolí města; přírodní bohatství bylo vyváženo do průmyslových center monarchie.

V první i druhé světové válce zažil Gornji Vakuf krušné časy. Město ničily boje, ale i požáry. Nakonec bylo osvobozeno partyzány při bojové operaci 12. července 1942. Tehdy padlo ze strany osvoboditelů celkem 101 lidí; na hlavní gornjovakufské třídě jim byl vybudován památník.

Po válce začal rozvoj jednak v okolí, tak i ve městě samotném. V období těsně před občanskou válkou a rozpadem SFRJ už patřila zdejší opčina ke středně rozvinutým.

Válka v Bosně

[editovat | editovat zdroj]

Gornji Vakuf-Uskoplje bylo nechvalně známé jako jedno z prvních měst, které trpělo chorvatsko-bosňáckou válkou (1992–1994) během bosenské války (1992–1995). Jako kritický uzel bylo životně důležité pro UNPROFOR, aby umožnil UNHCR dodávky do země. Držela jej rota B ze skupiny 1 CHESHIRE britské armády, která byla pod velením UNPROFOR. V prvních měsících roku 1993 přišla jednotka o desátníka Lance Wayna Edwardse, kterého zastřelil neznámý odstřelovač, když přejížděli most v obrněných transportérech. Střelec je dodnes neznámý.[1]

Před válkou žilo v opčině Gornji Vakuf asi 10 000 Chorvatů a 14 000 Bosňáků. 11. ledna 1993 došlo k prvním střetům mezi Chorvatskou radou obrany (HVO) a Armádou Republiky Bosna a Hercegovina (ARBiH). Existují protichůdné zprávy o tom, jak boje začaly a co je způsobilo; bomba umístěná v muslimském hotelu, který ARBiH používal jako sídlo, nebo totální útok sil ARBiH na pozice HVO.[2] HVO měly asi 300 vojáků ve městě a 2000 v okolí, zatímco ARBiH nasadilo několik brigád svého 3. sboru, který v oblasti operoval. Středem města byla zřízena frontová linie. Dělostřelectvo HVO pálilo z několika pozic na kopcích jihovýchodně od sil ARBiH v Gornjim Vakufu poté, co byly jejich požadavky na kapitulaci zamítnuty, dokud nebylo dohodnuto příměří.[3][4]

1. srpna 1993 zahájila ARBiH ofenzívu na HVO v Gornjim Vakufu a následujícího dne získala kontrolu nad většinou města. HVO si udržela kontrolu nad chorvatskou čtvrtí na jihozápadě a ARBiH, postrádající potřebné posily, nemohla pokračovat ve své ofenzívě. Název části ovládané Chorvaty byl později změněn na Uskoplje. HVO se 5. srpna pokusila o protiútok ze svých pozic jihozápadně od města, nicméně pěší a minometné jednotky v ARBiH byly schopny útok odrazit. Další útok HVO začal v září, posílený tanky a těžkým dělostřelectvem, ale byl také neúspěšný.[5] Washingtonská dohoda podepsaná oběma válčícími stranami v roce 1994 následně ukončila vojenské operace pro obě strany, které převzaly kontrolu nad městem. O rok později přišel konec války.

Přestože se po ukončení bojů vrátil zpět původní název, ve jménu opčiny název Uskoplje zůstal a byl doplněn názvem historickým. Od roku 1995 spadá Gornji Vakuf pod Federaci Bosny a Hercegoviny.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Kostel Nanebevzetí Panny Marie

V roce 1991 tu žilo 5349 obyvatel, z nichž bylo 61 % Bosňáků, 34 % Chorvatů, 2 % Jugoslávců, 1 % Srbů a zbylé 1 % tvořili příslušníci dalších národností. Po válce v Jugoslávii v 90. letech a podepsání Daytonské smlouvy se tak město s bosňáckou většinou stalo součástí Federace Bosny a Hercegoviny.

19 344 celkem

Při sčítání lidu v roce 1991 měla obština Gornji Vakuf-Uskoplje 25 130 obyvatel: 56,05 % Bosňáci, 42,61 % Chorvati, 0,60 % Jugoslávci, 0,42 % Srbové a 0,31 % ostatní. [6]

Samotné město mělo 5 349 obyvatel, z toho 61 % Bosňáků, 34 % Chorvatů, 2 % Jugoslávců, 1 % Srbů a 1 % ostatních.

Národnost Počet Procent (%)
Bosňáci 14 063 55,84%
Chorvati 10 706 42,51%
Jugoslávci 158 0,62%
ostatní 144 0.60%
Srbové 110 0,43%
Celkem 25 181 100%

Sčítání 2013

[editovat | editovat zdroj]
Obec Národnost Celkem
Bosňáci % Chorvati % Srbové %
Gornji Vakuf-Uskoplje 12 004 57,34 8 660 41,37 30 0,14 20 933

Text stránky.[7]

  1. Sniper 'not told to shoot UK soldier in Bosnia': First British soldier was unlawfully killed. The Independent. London, UK: 16 June 1993. Dostupné online [cit. 26 September 2011]. 
  2. ICTY: Kordić and Čerkez verdict - IV. Attacks on towns and villages: killings - 2. The Conflict in Gornji Vakuf [online]. [cit. 2015-11-23]. S. 179–181. Dostupné online. 
  3. Central Intelligence Agency, Office of Russian and European Analysis, 2002. Balkan Battlegrounds: A Military History of the Yugoslav Conflict, 1990–1995, Volume 1. Washington, D.C.: Central Intelligence Agency. Dostupné online. ISBN 978-0-16-066472-4. S. 190–191. 
  4. SHRADER, Charles R. The Muslim-Croat Civil War in Central Bosnia: A Military History, 1992–1994. College Station, Texas: Texas A&M University Press, 2003. Dostupné online. ISBN 978-1-58544-261-4. S. 74–75. 
  5. Central Intelligence Agency, Office of Russian and European Analysis, 2002. Balkan Battlegrounds: A Military History of the Yugoslav Conflict, 1990–1995, Volume 1. Washington, D.C.: Central Intelligence Agency. Dostupné online. ISBN 978-0-16-066472-4. S. 199. 
  6. Hdmagazine - Bosnian Census. www.hdmagazine.com [online]. [cit. 2024-02-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-10-26. 
  7. Link text, doplňující text.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]