František Storch – Wikipedie

prof. JUDr. František Storch


Rektor české Univerzity Karlo-Ferdinandovy
Ve funkci: 1904 – 1905
Předchůdce	Čeněk Strouhal
Nástupce	Antonín Vřešťál


Děkan Právnické fakulty UK
Ve funkci: 1891 – 1892
Předchůdce	Emil Ott
Nástupce	Matouš Talíř


Narození	13. září 1850 Žiželice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	21. prosince 1924 (ve věku 74 let) Zbraslav Československo Československo
Alma mater	Univerzita Karlova v Praze
Profese	pedagog a právník
Commons	František Storch
Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Storch (13. září 1850 Žiželice^[1] – 21. prosince 1924 Zbraslav) byl český právník a rektor Univerzity Karlovy. Náležel k předním představitelům české vědy trestního práva.

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1861 až 1869 absolvoval gymnázium v Hradci Králové a v Praze. V roce 1875 byl povýšen na doktora práv. V letech 1875 až 1879 byl koncipientem finanční prokuratury, potom koncipistou a do roku 1885 tajemníkem zemského výboru Království českého. Roku 1878 se na pražské universitě habilitoval pro české i německé přednášky z oboru trestního práva a roce 1879 i z oboru trestního řízení. Po rozdělení university na českou a německou se stal na české univerzitě v roce 1884 mimořádným profesorem zmíněných oborů, od roku 1890 vykonával tuto funkci jako řádný profesor. V letech 1891–1892 byl děkanem právnické fakulty a v letech 1904–1905 byl rektorem Karlovy univerzity. V roce 1891 byl zvolen mimořádným členem České akademie cís. Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění.

Monumentálním dílem bylo jeho Řízení trestní rakouské (I. díl v Praze, 1883–87, II. díl t., 1896–97), v němž se nejen podává celkový obraz rakouského trestního řízení, ale přihlíží se i k obsáhlým cizím literaturám a praxi, takže „spis ten jest velmi důležitou pomůckou nejen theoretikovi, nýbrž i praktikovi“. Ve spise Vyručení obviněného z vazby vyšetřovací (Rozpr. Čes. akad., tř. I., roč. IV., č. 2., 1895) vykládal autor instituci vyručení podle platného práva rakouského a podává její historické základy. Výraz „vyručení“ vzat jest z právních pramenů českých. Četné jsou Storchovy práce v časopisech: Právník, Sborník věd právních a státních, Allgem. oesterr. Gerichtszeitung, Gerichtshalle, Juristische Blätter, Oesterr. Centralblatt für die jurist. Praxis, Zeitschrift für das Privat- und öffentl. Recht der Gegenwart a v Ottově slovníku naučném. Také do Mischler-Ulbrichova Oesterr. Staatsworterbuch (2. vyd.) přispěl článkem Pressrecht.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

Tento článek obsahuje text (volné dílo) z hesla „Storch: 4) S. František“ Ottova slovníku naučného.

↑ Matriční záznam o narození a křtu

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu František Storch na Wikimedia Commons
Autor František Storch ve Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Storch

Rektoři Univerzity Karlovy

1882–1920 (česká Karlo-Ferdinandova univerzita)	1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý

od 1920 (Univerzita Karlova)	1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–1999: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • 2014–2022: Tomáš Zima • od 2022: Milena Králíčková

Seznam rektorů Univerzity Karlovy

Děkani Právnické fakulty UK

c. k. česká univerzita Karlo-Ferdinandova (1882–1920)	Emil Ott (1882–1883, 1883–1884) • Alois Zucker (1884–1885) • Antonín Randa (1885–1886) • Jan Jaromír Hanel (1886–1887) • Matouš Talíř (1887–1888) • Jiří Pražák (1888–1889) • Josef Stupecký (1889–1890) • Emil Ott (1890–1891) • František Storch (1891–1892) • Matouš Talíř (1892–1893) • Albín Bráf (1893–1894) • Jan Jaromír Hanel (1894–1895) • Leopold Heyrovský (1895–1896) • Alois Zucker (1896–1897) • Jaromír Čelakovský (1897–1898) • Josef Stupecký (1898–1899) • Jiří Pražák (1899–1900) • Bohuslav Rieger (1900–1901) • Kamil Henner (1901–1902) • Albín Bráf (1902–1903) • Leopold Heyrovský (1903–1904) • Karel Hermann-Otavský (1904–1905) • Jaromír Čelakovský (1905–1906) • František Fiedler (1906–1907) • Kamil Henner (1907–1908) • Cyril Horáček (1908–1909) • Emanuel Tilsch (1909–1910) • Josef Vančura (1910–1911, 1911–1912) • Josef Gruber (1912–1913) • August Miřička (1913–1914) • Josef Prušák (1914–1915) • Miloslav Stieber (1915–1916) • Jan Krčmář (1916–1917) • Josef Drachovský (1917–1918) • František Vavřínek (1918–1919) • Václav Hora (1919–1920)

Univerzita Karlova (1920–1939)	Jan Kapras (1920–1921) • Vilém Funk (1921–1922) • Karel Hermann-Otavský (1922–1923) • Antonín Hobza (1923–1924) • Josef Vančura (1924–1925) • Jiří Hoetzel (1925–1926) • Karel Kadlec (1926–1927) • Vilibald Mildschuh (1927–1928) • August Miřička (1928–1929) • Emil Svoboda (1929–1930) • Miloslav Stieber (1930–1931) • Arnošt Wenig-Malovský (1931–1932) • Josef Drachovský (1932–1933) • Otakar Sommer (1933–1934) • Vilém Funk (1934–1935) • František Vavřínek (1935–1936) • Václav Hora (1936–1937) • Jan Kapras (1937–1938) • Jiří Hoetzel (1938–1939) • Antonín Hobza (1939)

Univerzita Karlova (1945–)	Arnošt Wenig-Malovský (1945) • Jan Matějka (1945–1946) • Theodor Saturník (1946–1947) • Cyril Horáček (1947–1948) • Josef Tureček (1948–1952) • Jan Bartuška (1952–1954) • Ferdinand Boura (1954–1957) • František Štajgr (1957–1958) • Valér Fábry (1958–1961) • Oldřich Průša (1961–1967) • Otakar Plundr (1967–1969) • Zdeněk Češka (1969–1973) • Vladimír Delong (1973–1980) • Josef Mečl (1980–1989) • Ivan Mucha (1990–1991) • Valentin Urfus (1991–1994) • Dušan Hendrych (1994–2000) • Vladimír Kindl (2000–2006) • Aleš Gerloch (2006–2014) • Jan Kuklík (2014–2022) • Radim Boháč (od 2022)