Félix Faure

Félix Faure
Félix Faure
7. prezident Francie
	Ve funkci:; 17. ledna 1895 – 16. února 1899
Předchůdce	Jean Casimir-Perier
Nástupce	Émile Loubet
Stranická příslušnost
Členství	Progressive Republicans
Narození	30. ledna 1841; Paříž
Úmrtí	16. února 1899 (ve věku 58 let); Paříž
Příčina úmrtí	cévní mozková příhoda
Místo pohřbení	Hřbitov Père-Lachaise; Grave of Faure
Choť	Berthe Faure (od 1865)
Partner(ka)	Marguerite Steinheil
Rodiče	Jean-Marie Faure a Rose Cuissard
Děti	Lucie Faure-Goyau; Antoinette Faure
Příbuzní	André Berge (vnuk); Claude Berge (pravnuk)
Profese	politik
Ocenění	velkokříž Řádu nizozemského lva (1886); Montyonova cena za vědu (1888); rytíř Řádu čestné legie; Řád Spasitele; velkokříž Řádu čestné legie; … více na Wikidatech
Commons	Félix Faure
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Félix Faure (30. ledna 1841 Paříž – 16. února 1899 Paříž) byl francouzský politik a francouzský prezident v letech 1895 až 1899. Zemřel v úřadu.

Pocházel z chudé rodiny a v mládí pracoval jako koželuh, postupně se vypracoval na významného obchodníka s kůží v Le Havre. Roku 1865 se stal svobodným zednářem a podporoval opozici proti Napoleonovi III. V letech 1870 až 1873 byl místostarostou Le Havru a řídil obranu města za prusko-francouzské války. Od roku 1881 byl poslancem francouzského parlamentu za Umírněné republikány.^[2] Od května 1894 zastával pozici ministra námořnictva ve vládě Charlese Dupuye. V lednu 1895 byl zvolen prezidentem republiky, když překvapivě porazil protikandidáta Henriho Brissona poměrem hlasů 430:361. V době jeho prezidentství vypukla Dreyfusova aféra a Francouzi kapitulovali u Fašody. Faure usiloval o sbližování Francie s Ruskem a roku 1897 vykonal státní návštěvu Petrohradu.^[3]

Faure měl pověst elegána a záletníka. Jednou z jeho milenek byla Marguerite Steinheil, manželka malíře Adolphe Steinheila. Navečer 16. února 1899 byl v její společnosti nalezen mrtev ve Stříbrném salonku Elysejského paláce. Ve francouzské veřejnosti se pak rozšířilo přesvědčení, že prezident zemřel na mrtvici v důsledku příliš divokých milostných hrátek, i když pro tuto verzi neexistují spolehlivé důkazy.^[4]

Je pohřben na Père-Lachaise, autorem jeho náhrobku je René de Saint-Marceaux.

Jeho dcera Lucie Faure-Goyau (1866–1913) byla známá charitativní činností, cestami po Blízkém východě a psaním náboženských knih.

Jean-Pierre Sinapi o Faurově životě v roce 2008 natočil televizní film La Maîtresse du président.

Reference

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Félix Faure na Wikimedia Commons

[8ac5723e1a3a10ecfab17350a6f4fb0f39a6822d-1] Dostupné online.

[2] Élysée Dostupné online

[3] Britannica Dostupné online

[4] RFI Dostupné online

[1]

[2]

[3]

[4]

Prezidenti Francie

Druhá republika	Ludvík Napoleon Bonaparte (1848–1852)

Třetí republika	Adolphe Thiers (1871–1873) • Patrice de Mac-Mahon (1873–1879) • Jules Grévy (1879–1887) • Marie François Sadi Carnot (1887–1894) • Jean Casimir-Perier (1894–1895) • Félix Faure (1895–1899) • Émile Loubet (1899–1906) • Armand Fallières (1906–1913) • Raymond Poincaré (1913–1920) • Paul Deschanel (1920) • Alexandre Millerand (1920–1924) • Gaston Doumergue (1924–1931) • Paul Doumer (1931–1932) • Albert Lebrun (1932–1940)

Čtvrtá republika	Vincent Auriol (1947–1954) • René Coty (1954–1959)

Pátá republika	Charles de Gaulle (1959–1969) • Georges Pompidou (1969–1974) • Valéry Giscard d'Estaing (1974–1981) • François Mitterrand (1981–1995) • Jacques Chirac (1995–2007) • Nicolas Sarkozy (2007–2012) • François Hollande (2012–2017) • Emmanuel Macron (od 2017)